Suchoj Su-27UBM

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého stíhacího letounu typu Su-27UB (Flanker C); tento model vznikl v rámci modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-27UB (Flanker C):

- instalace radiolokátoru typu RPLK-27P Mječ-M (na místo typu RPLK-27/N001 Mječ), který je modifikací radaru typu RPLK-27/N001 s autonomním kanálem OAO a střeleckým počítačem MVK (díky tomu je schopen vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle a provádět mapování terénu)

- instalace elektro-optického pozorovacího komplexu typu OEPS-27MK (na místo typu OEPS-27), který se sestává z elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-27M a přilbového zaměřovače typu Sura (součástí komplexu typu OEPS-27 je méně výkonný elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 a přilbový značkovač cílů typu Ščel-3U)

- instalace střeleckého systému typu SUV-P-R na místo typu SUV S-27 (Š101)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny Jeho součástí se kromě průhledového displeje (HUD) stalo též několik barevných multifunkčních displejů (MFD).

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- instalace satelitního přijímače typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR

- instalace nového radiovybavení

- instalace nového kódovaného datalinku, který zajišťuje spojení s velitelskými stanovišti a ostatními letouny v bojové skupině

- instalace výstražného RL systému typu L150-27.2 Pastel na místo typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM. Ten na rozdíl od systému typu SPO-15LM dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační řízené střely typu Ch-31P (AS-17 Krypton).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-29T/L (AS-14 Kedge) a S-25LD, protiradarové ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a řízené pumy typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr

- instalace modifikovaného vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků. Na ten lze nyní kromě výzbroje umístit též dvojici 2 000 l přídavných palivových nádrží typu PTB-2000.

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která zachvátila v 90. letech všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, sebou přinesla razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, VVS se muselo zcela vzdát nových víceúčelových bojových letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1). Na tuto skutečnost přitom kooperace sestávající se z konstrukční kanceláře JSC P.O. Suchoje, výrobního závodu IAPO z Irkutska a společnosti Rossijskaja avionika v únoru roku 1999 zareagovala modernizačním projektem, který si kladl za cíl přetvořit ryze stíhací letouny typu Su-27 (Flanker B), Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ze stavu VVS v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Toho mělo být docíleno zejména výměnou některých původních avionických systémů za nové. Jelikož zmíněný modernizační program měl VVS umožnit získat bojové letouny disponující schopností napadat vzdušné cíle za pomoci nové střednědosahové PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder) a pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za zlomek ceny nově vyrobených letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1), brzy se setkal s oficiální podporou. Jako první se realizace dočkal modernizační projekt pro dvoumístné stroje Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1). Ten byl přitom vystavěn na zástavbě avionického vybavení, které předtím prošlo zkouškami na experimentálním prototypu Su-30KN (modrá 302), a dal za vznik modelu Su-27UBM a Su-30M2 (1. s tímto označením). V roce 2000 ale další postup prací v tomto směru poněkud zkomplikovaly problémy s udělením licence společnosti Rossijskaja avionika, která byla zodpovědná za dodávky nové avioniky. Na to přitom okamžitě zareagovala konkurenční státní firma Ramenskoje Priborostrojitelnoje (RPKB) se svým vlastním modernizačním balíčkem. Protože se ale návrh společnosti RPKB jevil VVS jako příliš nákladný, v listopadu roku 2000 nakonec přeci jenom dostal zelenou původní modernizační projekt založený na instalaci avioniky z dílny soukromé společnosti Rossijskaja avionika. Základem jediného exempláře letounu Su-27UBM (rudá 20) se stal operační Su-27UB Flanker C (s výrobním číslem 96310420230 a rudým trupovým číslem 62) ze stavu 582. stíhacího regimentu. Jeho zkoušky byly přitom realizovány na letecké základně Vladimírovka, domovské základně 929. Státního leteckého testovacího centra (GLIC). Dne 6. března 2001 se pak tento stroj (spolu s jediným exemplářem letounu Su-30KN) představil nejvyššímu velení VVS. Zmíněná prezentace se přitom konala na letecké základně Žukovskyj, domovské základně zkušebního institutu LII. Svůj veřejný debut si jediný prototyp letounu Su-27UBM odbyl ještě v srpnu téhož roku na moskevské airshow MAKS 2001. Státní zkoušky avionického vybavení tohoto stroje, které byly realizovány na prototypu Su-30KN, se podařilo úspěšně završit dnem 9. listopadu 2001. Krátce nato závod IAPO z Irkutska obdržel objednávku na prvních 30 modernizovaných Su-27UBM/-30M2 s termínem předání na léta 2002 až 2004 (8 v roce 2002, 10 v roce 2003 a 12 v roce 2004). Prakticky ve stejnou dobu ale došlo ke změně na postech nejvyššího velení VVS. Protože nová garnitura Ruského VVS vyžadovala použití avioniky z dílny zkušenějšího státního výrobce RPKB na místo produktů soukromé společnosti Rossijskaja avionika, od realizace zmíněné zakázky bylo nakonec zcela opuštěno. Definitivní konec pro modernizační program Su-27UBM/-30M2 ale přinesl až rok 2003. Tehdy se totiž VVS rozhodlo zcela opustit od modernizování dvoumístných letounů typu Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ve prospěch modernizačního programu jednomístných Su-27 (Flanker B). Ten přitom dal za vznik modelu Su-27SM a dotkl se celkem 54-ti těchto strojů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Su-27UB)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Mječ-M radiolokačního komplexu typu RPLK-27P, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m² je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu Mječ-M může sledovat najednou až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27M. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-27M se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-27.2 Pastel (toto zařízení dokáže též detekovat cíle pro protiradiolokační střely), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S (štíhlá válcovitá pouzdra se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích tohoto zařízení se umisťují na konce křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73)

Výzbroj:   jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením řady R-27 (AA-10 Alamo) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 4 ks) a S-25LD (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks) a KAB-1500Kr (max. 1 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25, submuniční kontejnery typu KMGU a 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 24.3.2013