Suchoj Su-27UBM2

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého cvičně-bojového stíhacího letounu typu Su-27UB (Flanker C); tento model vznikl v rámci modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-27UB (Flanker C):

- instalace modifikovaného radiolokátoru typu N001 s rozšířenými schopnostmi o vyhledávání a sledování pozemích a hladinových cílů

- instalace modifikovaného pilotážně-navigačního komplexu – jeho součástí se stal i systém družicové navigace (Tento komplex je schopen určit aktuální polohu s přesností ±80 m a traťovou rychlost s přesností 0,2 m/s. Do jeho paměti lze navíc kromě polohy 99-ti otočných bodů, 99-ti letišť, 99 navigačních radiomajáků a 99-ti VOR majáků uložit též celkem 8 letových tras. Trajektorii těchto letových tras lze navíc měnit, a to automaticky nebo ručně.)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se staly multifunkční displeje (MFD)

- instalace komplexního systému pro kontrolu pohonných jednotek a palubních systémů (Tento systém dokáže diagnostikovat činnost motorů v reálném čase a zároveň dopředu statisticky předvídat jejich technický stav. Údaje získané palubními systémy typu Ekran, Tester, SOK a KRD je navíc schopen zapisovat na polovodičové nebo flash paměťové karty.)

- instalace nového zařízení pro sběr a přenos dat (toto zařízení předává získané informace velitelským stanovištím v reálném čase, řídí činnost ve vzdušném prostoru, přijímá informace od pozemních řídících stanovišť, kontroluje letové výkony, pomáhá posádce při některých specifických událostech, zajišťuje výcvik posádek a řídí útoky na pozemní cíle)

- větší nosnost podvěsné výzbroje (8 000 kg na místo 6 000 kg) – toho bylo docíleno instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod vnější panely modifikovaného křídla se zesílenou konstrukcí (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z deseti na dvanáct)

- modifikovaný obranný systém náhradou kontejnerového aktivního rušiče typu Sorbcija ruské výroby kontejnerovým aktivním rušičem typu Satelite-M běloruské výroby – zatímco válcovité kontejnery prvně uvedeného rušiče se umisťovaly na konce křídla na místo závěsníků krátkodosahových PLŘS typu R-73 (AA-11 Archer), hranaté kontejnery rušiče typu Satelite-M jsou včleněny do posledního páru podkřídlových zbraňových závěsníků

- rozšířené zaměřovací vybavení o podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Litening III izraelské značky Rafael (ten se umisťuje na pylon nacházející se pod pravou motorovou gondolou)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a Ch-29T (AS-14B Kedge), protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17A Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17B Krypton), řízené a neřízené pumy, submuniční kontejnery a neřízené rakety

Historie:  Dne 24. května 1995 se Kazachstán dohodl s Ruskem na výměně celkem 40-ti turbovrtulových podzvukových strategických nosičů řízených střel typu Tu-95MS (Bear H), které se rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, náhle dostaly do rukou jeho vzdušných sil, za flotilu 73-ti taktických bojových letounů. Konkrétně mělo jít o 38 těžkých frontových stíhačů typu Su-27/-27UB (Flanker B/C), 21 lehkých frontových stíhačů typu MiG-29 (Fulcrum) a 14 taktických útočných letounů typu Su-25 (Frogfoot) vyčleněných ze stavu VVS. Všechny výše uvedené letouny měly být přitom Kazašským vzdušným silám předány v letech 1995 až 1997. Přestože první stíhače typu Su-27/-27UB (Flanker B/C) do Kazachstánu dorazily již v roce 1996, Kazašskými vzdušnými silami byly první čtyři tyto stroje z doposud neznámých důvodů oficiálně přijaty teprve až v roce 1999. Všech 38 objednaných letounů typu Su-27/-27UB (Flanker B/C) mělo být dle oficiálního prohlášení Ruské strany Kazašským vzdušným silám předáno do konce roku 2001. Kazašské vzdušné síly ale tehdy potvrdily převzetí pouhých dvanácti exemplářů jednomístného modelu Su-27 Flanker B  (4 v roce 1999, 2 v roce 2000 a 6 v roce 2001) a dvou exemplářů dvoumístného modelu Su-27UB (Flanker C). Ty přitom do Kazachstánu dorazily v roce 2001. Letouny typu Su-27/-27UB (Flanker B/C), které Rusko dodalo Kazašským vzdušným silám, ale vesměs pocházely ze starších výrobních sérií, tedy z poloviny 80. let. Část z nich proto následně prošla modernizačním programem. Ten přitom zajistil běloruský letecký opravárenský závod 558. ARZ z Baranoviče. Kontrakt na provedení generální opravy a modernizace prvních 10-ti Su-27/-27UB (Flanker B/C) byl podepsán dne 14. září 2007. Právě tento běloruský podnik přitom nebyl pro zmíněný úkol vybrán náhodou, neboť tehdy již měl bohaté zkušenosti prováděním generálních oprav letounů řady Su-27 (Flanker). Kromě toho několik let předtím zpracoval (v kooperaci s ruskou společností Rossijskaja avionika) modernizační projekt pro letouny typu MiG-29 (Fulcrum) a Su-27UB (Flanker C) ze stavu Běloruského vojenského letectva (model MiG-29BM a Su-27UBM1). Modernizační program kazašských dvoumístných Su-27UB (Flanker C) přitom dal za vznik modelu Su-27UBM2, který byl na rozdíl od svého ryze stíhacího předchůdce plnohodnotným víceúčelovým bojovým strojem disponujícím schopností napadat pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice. Naproti modernizované jednomístné Su-27 (Flanker B) byly nadále ryze stíhacími letouny. Jejich původní označení proto zůstalo zachováno. Provedení generální opravy a modernizace prvních dvou kazašských Suchojů, jednoho jednomístného Su-27 (Flanker B) a jednoho dvoumístného Su-27UB (Flanker C), zabralo celých devět měsíců. Do Kazachstánu se přitom tyto letouny vrátily dne 24. prosince 2009. Na počátku dubna roku 2010 se letka modernizovaných kazašských Suchojů rozrostla o další dva exempláře. Kazašské vzdušné síly přitom všechny modernizované Su-27UBM2 (a Su-27) provozují ze 604. letecké základny Tadyl-Korgan, domovské základny útočné jednotky Barsy-Žetysu. Široké veřejnosti se první dva tyto stroje (žlutá 50 a 53) poprvé představily na mezinárodní airshow KADEX 2010, která se konala v květnu roku 2010 na letecké základně nacházející se v Astani. Do dnešních dnů přitom Kazašské vzdušné síly převzaly celkem osm do standardu Su-27UBM2 dopracovaných letounů typu Su-27UB (Flanker C).

Verze:  -

Vyrobeno:  osm exemplářů (vznikly konverzí sériového Su-27UB)

Uživatelé:  pouze Kazachstán

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        modifikovaný impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001 Mječ (‘Slot Back II’) radiolokačního komplexu typu RLPK-27, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Mječ je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² dokáže odhalit na vzdálenost 80 až 100 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Najednou je schopen sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco pozemní cíl s RCS 30 m² (odpalovací zařízení střel) dokáže odhalit na vzdálenost 40 km, pozemní cíl s RCS 1 000 m² (hangár či železniční most) na vzdálenost 150 km, hladinový cíl s RCS 30 m² na vzdálenost 50 km (při stavu vln 5).

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Tento systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem s dosahem 0,3 až 3 km a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou. Na zbraňový pylon nacházející se pod pravou motorovou gondolou lze navíc umístit navigačně-zaměřovací kontejner typu Litening III s IČ kamerou, CCD kamerou, laserovým dálkoměrem/značkovačem cílů a inerčním navigačním systémem. Toto podvěsné zařízení slouží pro navádění protizemní munice s pasivní TV a poloaktivní laserovou naváděcí soustavou.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, výstražný RL systém typu SPO-15 Berjoza, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní rušič pro pásmo „X“ typu Satelite-M běloruské výroby (dvojice štíhlých hranatých kontejnerů tohoto systému je včleněna do posledního páru podkřídlových zbraňových závěsníků)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R/T/ER/ET (AA-10 Alamo), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L a KAB-1500L, řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr a KAB-1500Kr, neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg, raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm), neřízené 340 mm rakety typu S-25 a submuniční kontejnery typu KMGU

Poslední úpravy provedeny dne: 15.3.2013