Suchoj Su-28/-28M (Su-25UT) / T-8UT

Typ:  neozbrojená modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu Su-25UB (Frogfoot B) zastávající roli základového cvičného letounu

Určení:  výuka posluchačů leteckých škol v obsluze podzvukové proudové techniky, bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů

Odlišnosti od letounu Su-25UB (Frogfoot B):

- absence kompletního zbraňového systému (v této souvislosti ze seříznuté špice trupu zmizelo hranaté pětiúhelníkové okénko laserového dálkoměru-značkovače cílů typu Kljon-PS)

- absence výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza

- absence výmetnic klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V (ty se nacházely na hřbetu zádě trupu přímo vedle SOP)

- absence palubního kanónu (v této souvislosti kanónový výřez včleněný do levé poloviny břicha přídě trupu nahradil potah)

- absence pancéřové ochrany pohonných jednotek, výplně palivových nádrží z polyuretanové pěny (ta zamezovala výbuchu v případě jejich průstřelu) a některých komponent palivového systému

- absence některých přístrojů a přístrojových panelů nacházejících se uvnitř kabiny posádky

- absence druhého, záložního, okruhu ovládání výškovek

- absence nevelkých svislých pětiúhelníkových plošek nacházejících se na břichu plochých koncových křídleních těles (ty zamezovaly oslnění pilota přistávacími světly)

- instalace vyvažovací zátěže uvnitř špice trupu (hmotnostní kompenzace za vyjmutí kanónu a řady palubních systémů)

- instalace slotů na modifikované náběžné hraně křídla – ta je navíc nyní uprostřed rozpětí dvojitě zalomena (v případě modelu Su-25UB se zde nacházel tzv. „psí zub“)

- menší počet křídelních zbraňových závěsníků – čtyři na místo deseti (ty jsou navíc nyní vyhrazeny pouze pro 800 l přídavné palivové nádrže)

Historie:  Příchod prvních stíhačů 4. generace k bojovým útvarům VVS v podobě letounů typu MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker) sebou přinesl poptávku po kvalitativně novém dvoumístném letounu pro pokračovací výcvik pilotů. Toto poslání totiž tehdy stále ještě zajišťovaly výhradně jednomotorové proudové letouny řady L-29 Delfín (Maya) a L-39 Albatros (Market) z dílny československého Aera, jejichž původ lze vystopovat v 60. letech. Tomu samozřejmě odpovídala úroveň jejich avionického vybavení. Protože za vyhovující nebylo tehdy již možné považovat ani jejich letové charakteristiky ani manévrovací schopnosti, v roce 1987 OKB P.O. Suchoje z podmětu svého tehdejšího šéfkonstruktéra, V. Babaka, z vlastní iniciativy zpracovala projekt ryze cvičné neozbrojené modifikace cvičně-bojového letounu Su-25UB (Frogfoot B). Ten přitom nebyl ničím jiným, než modifikací bitevního speciálu Su-25 (Frogfoot A) s dvoumístnou pilotní kabinou a zdvojeným řízením. Idea specializované modifikace letounu Su-25UB (Frogfoot B) pro pokračovací výcvik bojových pilotů tehdy ale nebyla úplnou novinku, neboť s ní již v roce 1981 přišel hlavní maršál VVS A.N. Jefimov. Zmíněná modifikace letounu Su-25UB (Frogfoot B) přitom vešla ve známost pod závodním označením T-8UT a služebním označením Su-28 (nebo též Su-25UT) a protože měla sloužit výhradně pro výcvik pilotů, zcela postrádala zbraňový systém a veškeré obranné a ochranné prostředky (pancéřová ochrana a výplň palivových nádrží z polyuretanové pěny). Díky tomu tento ryze cvičný model vykazoval v porovnání se svým vývojovým předchůdcem nižší hmotností. To se přitom příznivě projevilo nejen na obratnosti, ale i na vzletových a přistávacích charakteristikách a letových charakteristikách v konfiguraci s jedním pracujícím motorem. Naproti tomu z hlediska ovladatelnosti a letových výkonů byl na tom se cvičně-bojovým Su-25UB (Frogfoot B) velmi podobně. To samé se přitom týkalo též přístrojového vybavení. Dle představ svých tvůrců měl letoun typu Su-28 (Su-25UT) zastávat nejen roli stroje pro pokračovací výcvik bojových pilotů VVS, ale i akrobatického speciálu v aeroklubech DOSAAFu (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem). Jediný prototyp cvičného letounu Su-28 (Su-25UT) byl znám též pod továrním kódem T8UT-1. Jeho základem se přitom stal první zkušební letový exemplář cvičně-bojového letounu typu Su-25UB (Frogfoot B), tedy letoun s továrním kódem T8UB-1 a rudým trupovým číslem 201. Přestavba letounu T8UB-1 na prototyp cvičného speciálu Su-28 se rozeběhla v červnu roku 1987 a byla završena v závěru července téhož roku. Prototypovou dílnu přitom tento stroj opustil v civilním bílém zbarvení s efektními červenými a modrými pruhy. Zatímco na bocích přídě trupu se nacházelo modré trupové číslo 07, na bocích spodní části SOP byl umístěn modrý nápis „DOSAAF“. Do oblak se jediný prototyp letounu Su-28 poprvé vydal dne 6. srpna 1987. Krátce nato se rozeběhly přípravy na plánovanou účast na letecké přehlídce v Tušinu, která se měla konat třetí sobotu téhož měsíce. V rámci zmíněné přehlídky měl přitom tento stroj před zraky široké veřejnost demonstrovat též schopnost provozu z nezpevněných vzletových a přistávacích ploch (VPD). Protože se tato tradiční letecká přehlídka nakonec nekonala, svůj debut si jediný prototyp letounu Su-28 odbyl až v roce 1988 na soutěži v letecké akrobacii, která se konala ve Volgogradě. Zde se přitom tento stroj umístil na třetím místě v celkovém pořadí. V průběhu dvouletého zkušebního programu drak jediného prototypu letounu Su-28 doznal některých změn. Mezi ty nejvýznamnější lze přitom řadit zavedení postraních lapačů vzduchu nové konstrukce. Takto modifikovaný jediný prototyp letounu Su-28 obdržel nové typové označení Su-28M a nové modré trupové číslo 302. S touto novou podobou prototypu Su-28 se přitom mohla široká veřejnost poprvé seznámit v červnu roku 1989 na 38. Pařížské Air Show. Později byl jediný prototyp letounu Su-28M prezentován též mezinárodních airshow, které se konaly na Filipínách, v Dubaji a v Abu-Dhabi. Protože typ Su-28M vykazoval v porovnání s již zavedeným Aerem L-39 Albatros (Market) znatelně vyššími provozními náklady a většími nároky na údržbu, i přes usilovnou reklamní kampaň ze strany výrobce se sériové výroby nakonec nikdy nedočkal. Dalším důvodem neúspěchu letounu Su-28M se stal program perspektivního letounu pro pokračovací výcvik pilotů, který vešel ve známost jako UTK. Ten totiž počítal s podstatně lehčím a agilnějším strojem s podstatně modernějším avionickým vybavením. Nástupcem československých letounů řady L-29 Delfín (Maya) a L-39 Albatros (Market) se proto nakonec stal letoun typu Jak-130 (Mitten), který spolu se svým neúspěšným konkurentem v podobě letounu typu MiG-AT (Miser) vzešel přímo z výše uvedeného zadání UTK.

Verze:

Su-28 – původní modifikace letounu Su-28. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prvního letového prototypu letounu Su-25UB (Frogfoot B), který byl znám pod továrním kódem T8UB-1, a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 6. srpna 1987.

Su-28M – pokročilá modifikace letounu Su-28 s modifikovanými postranními lapači vzduchu. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí jediného exempláře modelu Su-28.

Vyrobeno:  jeden prototyp (T8UT-1 - vznikl konverzí prvního letového exempláře letounu Su-25UB)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva proudové motory typu Gavrilov R-95Š s max. tahem po 4 100 kp

Výzbroj:     žádná (všechny čtyři odnímatelné křídelní pylony jsou vyhrazeny pro 800 l přídavné palivové nádrže typu PTB-800)

Poslední úpravy provedeny dne: 18.2.2012