Suchoj Su-30MKM (‘Flanker H’)

Typ:  modifikace víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKI (Flanker H) pro Malajské vojenské letectvo (RMAF)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně řízené munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od modelu Su-30MKI (Flanker H):

- instalace radiolokátoru typu Bars-M na místo radiolokátoru typu Bars

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ francouzské značky Thales (na místo identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu 1410A italské výroby). Zmíněný systém využívá čtveřici vedle sebe umístěných hřebenovitých antén. Jejich instalace se nachází na hřbetu příďového krytu radiolokátoru.

- instalace výstražného RL systému typu L150-30 Pastel ruské výroby na místo výstražného RL systému typu Tranquil (Tagang Mk.2) italské výroby

- instalace laserového výstražného systému typu LWS-310 jihoafrické značky Avitronics, který využívá dva páry senzorů. Toto zařízení využívá dva páry senzorů. Zatímco jeden z nich slouží pro sledování přední polosféry a je instalován na bocích přední části trupu, přímo pod kořeny výrových přechodů, ten druhý je určen k sledování zadní polosféry a je uchycen k vnějším bokům motorových gondol, přímo za lapačem vzduchu.

- instalace výstražného UV protiraketového systému typu MAW-300 jihoafrické značky Avitronics. Toto zařízení využívá šest senzorů, které jsou instalovány, po třech, uvnitř dvou hranatých krytů. Zatímco jeden z nich se nachází na hřbetu trupu, přímo za brzdícím štítkem, ten druhý je umístěn na břichu přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace záložního počítače ruské výroby (na místo indického záložního počítače)

- instalace průhledového displeje (HUD) typu HUD3022 francouzské značky Thales na místo HUD typu SU967 izraelské značky ElOp

- rozšířené podvěsné vybavení o navigačně-střelecký kontejner typu Damocles francouzské značky Thales. Zmíněný kontejner ukrývá laserový značkovač/dálkoměr a termovizní navigační systém (ten je vetknut do jeho nosného pylonu) a umisťuje se pod pravou motorovou gondolu, přímo mezi čelní lapač vzduchu a zbraňový závěsník. Naproti tomu „indický“ Su-30MKI (Flanker H) využívá podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Litening izraelské značky Rafael.

- rozšířené vybavení o podvěsný aktivní RL rušič individuální ochrany typu SAP-518 a podvěsný aktivní RL rušič skupinové ochrany typu SAP-14 ruské výroby. Naproti tomu „indický“ Su-30MKI (Flanker H) využívá podvěsný kontejner s aktivním RL rušičem typu EL/L-8222 izraelské výroby.

Historie:  V letech 1994 až 1996 si vzdušné síly Malajsie (RMAF) pořídily 18 středně těžkých frontových stíhacích bojových letounů typu MiG-29N/NUB (Fulcrum) ruské výroby. Až do té doby RMAF provozovalo výhradně techniku západní provenience. Krátce nato, na počátku prvního desetiletí následujícího tisíciletí, se RMAF začalo poohlížet po těžším bojovém letounu majícím nejen větší dolet, ale též schopnost vedení boje s pozemními cíly za pomoci přesně naváděné munice. Zmíněný stroj měl přitom na inventáři RMAF doplnit stávající flotilu letounů typu MiG-29N/NUB (Fulcrum) ruské výroby a F/A-18D Hornet americké výroby a zároveň kompletně nahradit letité americké lehké bojové letouny typu F-5E Tiger II. V úvahu přitom připadal letoun typu F/A-18F Super Hornet americké značky Boeing a ruský letoun typu Su-30MKI (Flanker H), který původně vzešel ze zadání vzdušných sil Indie (IAF). Volba nakonec padla na druhý uvedený typ. Dne 5. srpna 2003 si RMAF objednalo celkem 18 těchto strojů. Prvních šest z nich mělo být přitom dodáno v červnu roku 2006. Dodávka dalších šesti těchto strojů měla následovat na konci toho samého roku. Předání zbylých šesti objednaných letounů bylo stanoveno do konce roku 2007. Tomu, v březnu roku 2003, předcházela prezentace jednoho letounu typu Su-30MKI (Flanker H) na airshow LIMA 2003, která se konala v Langkawi. Na zmíněné výstavě byl s tímto strojem obeznámen přímo malajský premiér. Kromě toho jej tehdy měl příležitost otestovat pilot RMAF, a to z pozice druhého pilota. Modifikace letounu typu Su-30MKI (Flanker H), který je vyráběn závodem IAPO z Irkutska, pro RMAF nese označení Su-30MKM s tímto svým „indickým“ protějškem sdílí bez větších změn drak, pohonné jednotky s řízeným vektorem tahu, radiolokátor s pohyblivou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem a digitální elektro-impulsní systém řízení. Změny se dotkly pouze některého palubního vybavení. Konkrétně byly nahrazeny avionické systémy indického a izraelského původu analogickými produkty francouzské výroby (IFF systém, průhledový displej, MFD displeje a podvěsný navigačně-střelecký kontejner), jihoafrické výroby (UV a laserový výstražný systém) a ruské výroby (aktivní RL rušič a záložní počítač). Hlavním důvodem náhrady izraelských systémů byla skutečnost, že jejich export do muslimské země byl politicky neprůchodný. Ke konverzi na prototypy letounu typu Su-30MKM (Flanker H), které vešly ve známost jako Su-30MKM-1 a Su-30MKM-2, byly v prosinci roku 2004 vyčleněny dva předsériové exempláře letounu typu Su-30MKI (Flanker H). Konkrétně se jednalo o letouny Su-30I-4 (modrá 04) a Su-30I-5 (modrá 05). Kuli urychlení vývoje se na obou zmíněných prototypech pracovalo souběžně na dvou různých místech. Zatímco letoun Su-30I-4 (modrá 04) konverzí na prototyp Su-30MKK-1 prošel v prostorách irkutského závodu IAPO, prototyp Su-30MKM-2 vznikl v Moskvě. Práce na prototypech letounu typu Su-30MKM (Flanker H) byly zahájeny dne 30. prosince 2004 a završeny dnem 26. března 2006. Zatímco prototyp Su-30MKK-1 (modrá 04) se do oblak poprvé vydal, z VPD letecké základny Žukovskyj, dne 23. května 2006, prototyp Su-30MKK-2 (modrá 05) poprvé vzlétl, z VPD podnikového letiště závodu IAPO, dne 9. června toho samého roku. V srpnu roku 2006 byly oba zmíněné stroje testovány 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. V srpnu roku 2007 oba prototypy letounu typu Su-30MKM (Flanker H) zavítaly na moskevskou airshow MAKS 2007. Zatímco prototyp Su-30MKK-1 byl zde prezentován staticky, prototyp Su-30MKK-2 si návštěvníci zmíněné airshow mohli prohlédnout za letu. Později byl prototyp Su-30MKK-1 předán institutu SibNIA (Sibiřský vědecko-výzkumný ústav letectví) za účelem realizace opakovacích statických zkoušek. Zmíněné zkoušky měly přitom destruktivní charakter. První sériový exemplář letounu typu Su-30MKM (Flanker H) se do oblak poprvé vydal dne 19. května 2007. První dva sériové exempláře tohoto stroje RMAF formálně převzalo dne 24. května 2007, na podnikovém letišti výrobního závodu IAPO z Irkutska. Na svou domovskou základnou Gong Kedak, která se nachází severně od Kuala Rumpur, hlavního města Malajsie, byly oba tyto stroje dopraveny dne 18. června toho samého roku, velkokapacitním nákladním letounem typu An-124-100 (Condor). Do výzbroje RMAF byl letoun typu Su-30MKM (Flanker H) oficiálně zařazen dne 10. srpna 2007. Tomu na konci toho samého roku následovala dodávka dalších čtyř těchto strojů. Následujících šest letounů typu Su-30MKM (Flanker H) RMAF převzalo v březnu roku 2008. Dodávka posledních šesti těchto strojů byla uskutečněna v srpnu roku 2009. Všech 18 sériových Su-30MKM (M52-01 až M52-18) se stalo součástí výzbroje 11. letky „Golden Cobras“ s domovskou základnou Gong Kedak. Provádění oprav a údržby těchto strojů dostala na starost malajsko-ruská společnost Aerospace Technology Systems Corporation. Zmíněná společnost byla založena v roce 1994 a předtím zajišťovala opravy a údržbu MiGů-29N/NUB (Fulcrum). Široké veřejnosti byly letouny typu Su-30MKM (Flanker H) ze stavu RMAF poprvé prezentovány dne 31. srpna 2007 na letecké přehlídce, která se konala k příležitosti 50. výročí malajské nezávislosti. Svůj mezinárodní debut si tento typ letounu odbyl v prosinci toho samého roku na airshow LIMA 2007.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí předsériových Su-30MKI) a 18 sériových strojů

Uživatelé:  pouze Malajsie

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31FP s řízeným vektorem tahu ve vertikální rovině (±15°) a max. tahem po 7 850 kg / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pohyblivou (ve vertikální rovině) fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu Bars-M se zorným polem ±70° ve vertikální rovině a ±45° v horizontální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Bars-M je schopen vyhledávat a sledovat vzdušné cíle (včetně těch nacházejících se na pozadí země), pozemní cíle i hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je tento typ radaru schopen detekovat na vzdálenost až 120 až 140 km z přední, resp. na vzdálenost 60 km ze zadní polosféry. Najednou dokáže sledovat až 15 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Zatímco železničním most je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km, skupinu bojových vozidel dokáže detekovat na vzdálenost 40 až 50 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce je schopen odhalit na vzdálenost 80 až 120 km.

Vybavení:    - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-30 se zorným polem 120° v horizontální rovině a -15° až +60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl z přední/zadní polosféry je přitom IČ senzor systému typu OLS-30 schopen detekovat na vzdálenost 50/90 km. Dosah laserového dálkoměru tohoto systému činí 3 km v případě vzdušných, resp. 5 km v případě pozemních cílů. Instalace kopulovité hlavice systému typu OLS-30  se přitom nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Pod pravou motorovou gondolu tohoto modelu, přímo před zbraňový závěsník, lze navíc umístit podvěsný navigačně-střelecký kontejner typu Damocles francouzské značky Thales, který kromě laserového dálkoměru a značkovače cílů ukrývá též termovizní navigační systém.

                   - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9E. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                   - obranné: - identifikační systém „vlastní-cizí“ francouzské výroby. Zmíněný systém využívá čtveřici vedle sebe umístěných hřebenovitých antén. Jejich instalace se nachází na hřbetu příďového krytu radiolokátoru.

                  - stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150-30 Pastel ruské výroby. Toto zařízení využívá antény, které jsou instalovány pod potahem pohyblivé náběžné hrany křídla a pod štíhlými kryty vystupujícími z boků ocasního „žihadla“, a kromě výstrahy před ozářením dokáže též určit též směr a pracovní frekvenci zachyceného RL záření a v neposlední řadě též programovat samonaváděcí hlavice nesených protiradiolokačních řízených střel.

                  - laserový výstražný systém typu LWS-310 jihoafrické výroby. Toto zařízení využívá dva páry senzorů. Zatímco jeden z nich slouží pro sledování přední polosféry a je instalován na bocích přední části trupu, přímo pod kořeny výrových přechodů, ten druhý je určen k sledování zadní polosféry a je uchycen k vnějším bokům motorových gondol, přímo za lapačem vzduchu.

                  - výstražný UV protiraketový systém typu MAW-300 jihoafrické výroby. Toto zařízení využívá šest senzorů, které jsou instalovány, po třech, uvnitř dvou hranatých krytů. Zatímco jeden z nich se nachází na hřbetu trupu, přímo za brzdícím štítkem, ten druhý je umístěn na břichu přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

                  - sedm výmetnic 14-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-30. Zmíněné výmetnice jsou vestavěny do ocasního žihadla.

                  - aktivní RL rušič individuální ochrany typu SAP-518 ruské výroby. Štíhlá válcovitá pouzdra se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích tohoto zařízení se připevňují ke koncům křídla, na místo závěsníků pro krátkodosahové PLŘS typu R-73E (AA-11A Archer)

                  - aktivní RL rušič skupinové ochrany typu SAP-14 ruské výroby

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12A Adder A) (max. 10 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 6 ks), Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 6 ks) a S-25L (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 6 ks), Ch-59ME (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17A Krypton) (max. 6 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17B Krypton) (max. 6 ks), řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 6 ks) a KAB-1500L (max. 3 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks) a KAB-1500Kr (max. 3 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu FAB-100 o hmotnosti 100 kg, 28 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg nebo 8 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg), 500 kg kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 8 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks) a 340 mm neřízené rakety typu S-25 (max. 4 ks)

* 38 800 kg v přetížené konfiguraci

** 5 200 km s jedním doplněním paliva za letu

Poslední úpravy provedeny dne: 22.11.2019