Suchoj T-43 (T43-1)

Typ:  experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu T-3 (Fishpot A)

Určení:  prověření vlivu nového vstupního ústrojí vzduchu opatřeného regulací na letové výkony přepadového stíhače typu T-3

Odlišnosti od letounu T-3 (Fishpot A):

- nová přední partie trupu v oblasti před pilotní kabinou s kruhovým lapačem vzduchu v čele (příďový lapač vzduchu modelu T-3 měl naproti tomu ledvinovitý průřez a nacházel se přímo pod mohutným zploštělým špičatým krytem vyhledávací antény střeleckého radaru typu Almaz-3)

- vestavba dvoupolohového regulačního kužele do vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu na místo kopulovitého krytu zaměřovací antény střeleckého radaru typu Almaz-3

- instalace PVD (s dvojicí křidélek DUAS) v ose hřbetu přídě trupu, přímo nad čelním lapačem vzduchu (u modelu T-3 byla tato PVD umístěna na špici krytu vyhledávací antény střeleckého radaru typu Almaz-3)

- instalace výkonnější a spolehlivější pohonné jednotky typu Al-7F-1 na místo motoru typu Al-7F – v této souvislosti oddělitelná zadní část trupu obdržela mírně větší průměr

- instalace křidélek s menší plochou a menším rozpětím na odtokové hraně křídla (zatímco křidélka předchozího modelu byla protažena až ke koncům křídla, křidélka typu T-43 nikoliv)

Historie:  Červenec roku 1956 zasadil sovětské PVO krutou ránu v podobě amerického špionážního letounu typu Lockheed U-2. Tento stroj byl totiž zcela nedosažitelným cílem i pro tehdy nejvýkonnější operační stíhací letoun sovětských vzdušných sil v podobě nadzvukového MiGu-19 (Farmer), neboť operoval ve výškách větších než 20 000 m (naproti tomu dostup zmíněného MiGu činil dle verze pouhých 17 500 až 17 900 m). V této souvislosti byla Suchojova OKB-51 ještě dne 25. srpna toho samého roku pověřena zvýšením dostupu nadzvukových stíhacích letounů typu T-3 Fishpot A (PT-7/-8) a S-1 Fitter A (Su-7) na 21 000 m. Toho přitom mělo být docíleno zejména záměnou jejich pohonné původní jednotky v podobě 8 950 kp motoru typu AL-7F silnějším 9 200 kp modelem Al-7F-1. Prakticky ve stejnou dobu OKB P.O. Suchoje obdržela též zadání na výškovou modifikaci letounu T-3 Fishpot A (PT-7/-8) s instalací urychlovacího bloku typu U-19 s raketovým motorem na KPL typu S3-20 z dílny L.L. Sevruka nebo U-19D s raketovým motorem na KPL typu RU-013 z dílny L.S. Duškina. Kromě toho byl Suchoj v rámci programu výškových stíhačů pověřen též výzkumem vlivu přímého vstřiku vody do komory přídavného spalování na výkonnost motorů řady Al-7F. Suchoj se přitom rozhodl na oboje zmíněné zadání odpovědět jediným letounem, který počítal s instalací proudového motoru typu Al-7F-1 i urychlovacího bloku typu U-19. Ten vešel ve známost pod továrním označením T-43 a spolu s mírně rozšířenou oddělitelnou zadní partií trupu, která ukrývala výtokovou trubici motoru Al-7F-1 s komorou přídavného spalování, obdržel též odlišně koncipovaný příďový lapač vzduchu. Protože pevný příďový lapač vzduchu s ledvinovitým průřezem nedokázal prototypu T-3 (Fishpot A) zajistit požadovanou výkonnost, kruhový příďový lapač modelu T-43 byl obdobně jako příďový lapač frontového stíhače typu S-1 (Fitter A) opatřen dvoupolohovým regulačním kuželem. Zatímco při nízkých rychlostech se tento kužel nacházel v zadní pozici, při rychlosti M=1,35 se automaticky přestavoval do přední pozice. Kompletaci draku prototypu letounu T-43 se podařilo dokončit v závěru léta roku 1957. Na pohonnou jednotku v podobě proudového motoru typu Al-7F-1 si ale musel počkat až do 1. října téhož roku. Mezitím, na konci září, byl přepraven na zkušební základnu nacházející se v Žukovském. Protože měl prototyp T-43 ryze výzkumné poslání, zcela postrádal instalaci výzbroje. Útroby regulačního kuželu, stejně jako prostor vyhrazený pro avioniku, tohoto stroje tedy zaujímala instalace zkušební aparatury a centrovací zátěže. Mezitím Suchojova OKB pro potřeby zkušebního programu zhotovila celkem tři břišní úchyty pro raketové urychlovací jednotky typu U-19. Protože se ale dodávka zmíněného urychlovače nacházela v nedohlednu, Suchoj se rozhodl nevyčkávat a začít letové zkoušky bez jeho instalace. Od vzletové dráhy se přitom experimentální prototyp T-43 poprvé odlepil dne 10. října 1957. Přestože postrádal instalaci plánovaného raketového urychlovače, v průběhu třetího zkušebního letu, který se odehrál dne 20. října téhož roku, dosáhl výšky celých 21 500 m, čímž překonal technické zadání o celých 500 m. Protože se jej navíc tři dny nato podařilo rozehnat na výborných 2 200 km/h (M=2,06), dne 28. listopadu 1957 byl Suchoj pověřen vývojem stíhací modifikace tohoto stroje s instalací palubního radaru. Ta přitom vešla ve známost jako Su-9 (Fishpot B) a za operačně způsobilou byla prohlášena v roce 1960.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1 s max. tahem 6 240 kp / 9 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2012