Suchoj T-5

Typ:  experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu T-3 (Fishpot A)

Určení:  prověření letových vlastností, stability, ovladatelnosti a výkonnosti dvoumotorového stíhacího letounu

Odlišnosti od letounu T-3 (Fishpot A):

- nová přední partie trupu v oblasti před pilotní kabinou s kruhovým lapačem vzduchu v čele (příďový lapač vzduchu modelu T-3 měl naproti tomu ledvinovitý průřez a nacházel se přímo pod mohutným zploštělým špičatým krytem vyhledávací antény střeleckého radaru typu Almaz-3)

- vestavba regulačního kužele do vertikální dělící přepážky příďového kruhového vstupu vzduchu a na místo kopulovitého krytu zaměřovací antény střeleckého radaru typu Almaz-3

- instalace PVD (s dvojicí křidélek DUAS) v ose hřbetu přídě trupu, přímo nad čelním lapačem vzduchu (u modelu T-3 byla tato PVD umístěna na špici krytu vyhledávací antény střeleckého radaru typu Almaz-3)

- absence zbraňového systému, včetně obou trupových a obou křídleních zbraňových závěsníků

- instalace dvou lehčích a menších pohonných jednotek typu R-11F-300 na místo jednoho motoru typu Al-7F – tato změna v pohonném systému si vyžádala posunout spojovací uzly přední části trupu s oddělitelnou zadní částí směrem dozadu, rozdělit přívodní vzduchový kanál na dva samostatné kanály, znatelně zvětšit šířku zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla a „seříznout“ vnitřní konce odtokové hrany vztlakových klapek

- instalace nové trupové palivové nádrže č.3 s větším objemem v zadní části trupu (to umožnila menší délka nových motorů) – tímto celková vnitřní zásoba paliva vzrostla z 3 130 l na 3 480 l (jediný prototyp tohoto modelu ale nikdy nelétal s více než 3 330 l paliva ve vnitřních nádržích)

- instalace dvou 9 kW generátorů typu GSR-ST-9000A, které zajišťují startování pohonných jednotek, na místo jednoho 12 kW elektrogenerátoru typu GS-12T (naproti tomu startování motoru Al-7F zajišťovala nevelký plynová turbína)

- instalace hydraulického ovládacího systému řídících ploch typu BU-49 (na místo typu BU-30 a BU-34)

Historie:  Přestože měl P.O. Suchoj ve druhé polovině 50. let s konstrukcí jednomotorových stíhacích letounů s nadzvukovou letovou rychlostí díky frontovému stíhači typu S-1 (Fitter A) a přepadovému stíhači typu T-3 (Fishpot A) již nemálo zkušeností, jakékoliv praktické zkušenosti s konstrukcí nadzvukového stíhacího letounu poháněného dvěma motory mu tehdy stále ještě chyběly. Z tohoto důvodu se ještě v roce 1957 rozhodl opatřit první prototyp přepadového stíhače typu T-3 (Fishpot A), jehož pohon zajišťoval jeden proudový motor typu Al-7F z dílny A.M. Ljulky, dvojicí lehčích a menších proudových pohonných jednotek typu R-11F-300 z dílny S.K. Tumanského. Protože dvojice těchto jednotek vykazovala větším celkovým tahem (12 240 kp) v porovnání s jedním Al-7F (8 950 kp), letounu T-3 (Fishpot A) měla navíc zajistit podstatně vyšší letové výkony. Takto modifikovaný T-3 přitom obdržel tovární označení T-5 a konstrukčnímu týmu Suchojovi OKB měl umožnit proniknout do problematiky konstrukce dvoumotorových nadzvukových stíhacích letounů. Zmíněná změna v pohonném systému letounu T-3 si ale vyžádala zhotovit zcela novou zadní část trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla. Kromě toho letoun typu T-5 obdržel též novou příď trupu v oblasti před pilotní kabinou s kruhovým lapačem, který byl opatřen regulačním kuželem, v čele. Ta byla přitom pro tento stroj převzata od modelu T-43. Protože letoun typu T-5 od svého předchůdce v podobě letounu typu T-3 (Fishpot A) přebíral bez větších změn prakticky pouze střední část trupu, křídlo, ocasní plochy a podvozek, jeho kompletace, která byla zahájena v říjnu roku 1957, se nakonec zatáhla až do června roku 1958. Z prostor Suchojova experimentálního závodu č.51 na zkušební leteckou základnu, která se nacházela v Žukovském, byl tento stroj přepraven měsíc nato. Od vzletové dráhy zmíněného letiště se přitom poprvé odlepil dne 18. července 1958. V průběhu závodních zkoušek, které byly ukončeny v květnu roku 1959, jediný prototyp letounu T-5 vykonal celkem 26 zkušebních letů. Přestože drak tohoto stroje vyvozoval díky rozšířené zádi trupu vyšší aerodynamický odpor než drak jednomotorového prototypu T-3 (Fishpot A), o poznání větší tah jeho pohonného systému v podobě dvou motorů typu R-11F-300 mu umožňoval létat daleko vyšší rychlostí. Max. rychlost dvoumotorového prototypu T-5 byla ale striktně omezena hodnotou M=2, neboť proudové motory typu R-11F-300, které zajišťovaly jeho pohon, nebyly projektovány pro let vyšší rychlostí. Max. rychlost tohoto ryze experimentálního stroje tedy činila 2 120 km/h, zatímco motorem typu Al-7F poháněný model T-3 (Fishpot A) byl schopen letu rychlostí pouhých 1 830 km/h. Naproti tomu prototyp T-43, jehož pohon zajišťoval jeden 9 200 kp motor typu Al-7F-1, se podařilo rozehnat až na 2 200 km/h. Ještě nevyzrálé motory typu R-11F-300, které původně vznikly jako pohonná jednotka frontového stíhacího MiGu-21 (Fishbed), ale sužovaly potíže s nestálým chodem a výpadky přídavného spalování v průběhu stoupání. Protože využívaly společný lapač vzduchu, který byl rozdělen vertikální přepážkou na dva samostatné přívodní kanály, problémy činilo rovněž jejich startování. Jakmile se podařilo nahodit jeden z motorů, startování toho druhého se neobešlo bez problémů, neboť ten první mezitím doslova „vysál“ veškerý vzduch ze společného přívodu. Obdobné potíže přitom sužovaly též prototypy méně výkonného nadzvukového MiGu-19 (Farmer A) v raném stádiu letových zkoušek. Protože jediný prototyp letounu T-5 navíc vykazoval absolutně nevyhovující stabilitou, od dalšího vývoje tohoto stroje bylo následně zcela opuštěno. Přestože dvoumotorový experimentální stíhací letoun typu T-5 nakonec nikdy nepřekročil prototypové stádium, veškeré úsilí vynaložené na jeho vývoj nepřišlo nazmar. Tento stroj totiž konstrukčnímu týmu Suchojovi OKB-51 poskytl cenné zkušenosti s konstrukcí dvoumotorového stíhacího letounu, které mohl následně zužitkovat v konstrukci pokročilejšího přepadového stíhače typu T-58D (Su-15 Flagon A). 

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prototypu T-3)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F-300 s max. tahem po 4 200 / 6 120 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 24.12.2012