Typ:  vojenská transportní modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Il-18V (Coot)

Určení:  přeprava nákladu a vojáků a odsun raněných

Odlišnosti od letounu Il-18V (Coot):

- modifikovaný interiér kabiny vyjmutím sedadel cestujících, stropních polic pro příruční zavazadla, palubních toalet, palubního bufetu a palubních šaten, instalací zesílené podlahy a instalací řady nákladových úchytů s tvarem obráceného písmene „U“ k postranním stěnám a stropu (k těm bylo ale možné připevnit též lavice pro vojáky, nosítka pro raněné nebo kolejničku s elektricky ovládaným nákladovým jeřábem)

- rozšířené vybavení o speciální skládací nakládací/vykládací pásový dopravník (ten je přepravován v předním podpalubním zavazadlovém úložném prostoru a tomuto modelu umožňuje působit i z nevybavených letišť) a speciální nákladové palety (ty jsou skladovány v prostoru bývalých vstupních vestibulů)

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový dopravní letoun typu Il-18 (Coot) byl dle tehdejších sovětských zvyklostí navržen tak, aby splňoval nejen požadavky Aeroflotu, ale i požadavky VVS. Na státních zkouškách tohoto stroje, které byly realizovány v průběhu roku 1958, se proto podílel též Státní zkušební institut vojenského letectva (GK NII VVS). Zadání na první vysloveně vojenskou verzi v podobě transportního modelu Il-18T na sebe nenechalo dlouho čekat. Tomu se stalo dne 18. prosince 1958. Vojenský transportní Il-18T byl zpočátku značen též jako Il-18AT, Il-18BT či Il-18VT, podle toho z jakého dopravního modelu vycházel. Používání těchto označení ale nemělo, kuli složitosti, dlouhé trvání. OKB S.V. Iljušina přitom pro transportní Il-18T navrhla dva odlišně uspořádané interiéry kabiny. Zatímco první z nich vycházel z osobní kabiny „typ 17A“ modelu Il-18A/B (Coot) a poskytoval dostatek prostoru pro 120 plně vyzbrojených vojáků nebo 69 ležících raněných (s dvoučlenným lékařským doprovodem), ten druhý pojal 114 plně vyzbrojených vojáků nebo 63 ležících raněných (s dvoučlenným lékařským doprovodem) a jeho základem se stala osobní kabina „typ 15A“ pokročilejšího modelu Il-18V (Coot). Uvnitř kabiny letounu typu Il-18T ale mělo být možné přepravovat též drobný náklad, včetně střeliva, standardních sudů s palivem či mazivem, 82 mm minometů a bezzákluzových děl, do celkové hmotnosti až 14 000 kg. Základem prototypu vojenského transportního speciálu typu Il-18T se stal sériový Il-18 (Coot) v blíže nespecifikované verzi. V rámci přestavby na transportní stroj konstrukční tým Iljušinovi OKB z kabiny cestujících zmíněného letounu vyjmul sedadla cestujících, stropní police pro příruční zavazadla, palubní toalety, palubní bufet i palubní šatny. Současně jej opatřil podlahou se zesílenou konstrukcí. Kuli lepšímu rozložení zatížení na konstrukci trupu k bokům i stropu kabiny jediného prototypu transportního speciálu typu Il-18T připevnil řadu nákladových úchytů s tvarem obráceného písmene „U“. K těm stropním se ale připevňovala kolejnička s elektricky ovládaným nákladovým jeřábem, který sloužil k rozvážení nákladu po nákladové kabině. K tomu byly využívány palety, které byly navrženy speciálně pro tento typ letounu. Prázdné palety byly přitom skladovány v prostoru bývalých vstupních vestibulů. Iljušin ale pro letoun typu Il-18T navrhl též speciální skládací pásový dopravník, za jehož pomoci bylo možné pohodlně dopravovat náklad mezi zemí a vstupními dveřmi. Zmíněný dopravník byl přepravován v předním zavazadlovém podpalubním úložném prostoru a letounu typu Il-18T umožňoval působit i z méně vybavených letišť. V dopravním, resp. sanitním, provedení se k nákladovým úchytům připevňovaly lavice (s dýchací maskou s přívodem kyslíku u každého místa), resp. třípatrová lůžka pro raněné. Do kabiny letounu typu Il-18T bylo možné umístit až tři řady lavic nebo třípatrových lůžek. Zatímco dvě z nich se připevňovaly postraním stěnám, ta třetí se umisťovala do osy kabiny. V sanitním provedení se uvnitř nákladové kabiny letounu typu Il-18T navíc nacházela sedadla pro dva ošetřovatele, po jednom na přídi a na zádi, a stolek. Ten byl zase umístěn u prostřední řady lehátek, poblíž předních přístupových dveří. Letoun typu Il-18T bylo možné používat pouze k přepravě vojáků. K vysazování výsadkářů za letu tento stroj uzpůsoben nebyl. Protože navíc nebyl opatřen nákladovými vraty, mohl sloužit pouze k přepravě nákladu, který prošel vstupními dveřmi pro cestující. K přepravě nákladu bylo ale možné používat i všechny dopravní verze letounu Il-18 (Coot), a to díky instalaci snímatelných sedadel cestujících. Sedadla pro cestující těchto strojů byly totiž navrženy tak, aby je bylo možné snadno demontovat. Jejich demontáž přitom obvykle nezabrala více než 30 až 40 minut. Takto modifikované Il-18 (Coot) nicméně postrádaly zařízení pro manipulaci s nákladem. Kromě v porovnání s modelem Il-18T disponovaly menší přepravní kapacitou, neboť část jejich kabiny zabíraly palubní toalety a další příslušenství. Ve variantě s interiérem, který vycházel z osobní kabiny „typ 17A“, jediný prototyp transportního speciálu typu Il-18T státními zkouškami prošel mezi lednem a březnem roku 1960. Státní zkoušky toho samého stroje ve variantě s interiérem založeným na bázi osobní kabiny „typ 15A“, se rozeběhly v květnu roku 1962 a byly završeny v červenci toho samého roku. I přes kladné hodnocení vývoj transportního speciálu typu Il-18T nakonec nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Il-18 v blíže nespecifikované verzi)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a radista

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPSN-2 Emblema (Toadstool), instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   14 000 kg nákladu, 114 až 120 vojáků nebo 63 až 69 ležících raněných s dvoučlenným lékařským doprovodem

Výzbroj:     žádná

poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2015