Berjev (Iljušin) Il-76PP

Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  krytí výsadkových operací transportních letounů řady Il-76 (Candid B) rušení pozemních radiolokátorů systémů PVO, palubních radiolokátorů stíhacích letounů, radiolokačních naváděcích hlavic PLŘS a spojovacích prostředků protivníka

Odlišnosti od letounu Il-76MD (Candid B):

- instalace bloků komplexu REB typu Landyš a pracoviště operátorů v prostoru nákladové kabiny (pracoviště operátorů se nachází v zadní části kabiny, na úrovni horní paluby)

- instalace dvou párů rozměrných polokapkovitých dielektrických krytů antén komplexu REB typu Landyš na bocích trupu, po jednom pod pilotní kabinou a pod záďovou kabinou střelce (identickými postranními kryty jsou opatřeny letouny typu A-50)

- instalace válcovitých pouzder (se zaobleným dielektrickým krytem na přídi a na zádi, polohovým světlem na vnějším boku a ploutvovitým výstupkem na břichu) na koncích křídla

- instalace dvou 2 820 hp turboagregátů typu Al-24VT (modifikace turbovrtulového motoru typu Ivčenko Al-24, pohonné jednotky letounů řady An-24/-26/-30) uvnitř výrazně prodloužených (až před postranní vstupy do nákladové kabiny) a rozšířených předních částí postranních trupových gondol hlavního podvozku (s lapači vzduchu v čele, nevelkými polokapkovitými dielektrickými kryty antén po stranách a výfuky na břichu, přímo před hlavním podvozkem) – ty pohání čtveřici třífázových generátorů střídavého proudu typu GT-90PCh6A, které napájejí aparaturu rušiče

- instalace modifikovaných dvířek postranních vstupů do nákladové kabiny (jejich spodní část kopíruje profil hřbetu přední části gondol turboagregátů)

- absence předního páru postranních nouzových výstupů (jejich okénka byla ale zachována – jejich instalace se však nachází ve větší výšce, nad kryty turboagregátů)

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu TA-6A v zadní a nikoliv v přední části levé postranní trupové gondoly hlavního podvozku (APU tohoto modelu využívá hřbetní kapsovitý lapač vzduchu, který se nachází na úrovni zadního pojezdu hlavního podvozku, a břišní výfukovou trubici, nacházející se na zakončení postranní trupové gondoly)

- vestavba lapačů vzduchu do čela obou protáhlých břišních člunovitých krytů šachet hlavního podvozku

- instalace jednoho páru nevelkých polokapkovitých dielektrických krytů antén a čtyř párů drobných zkosených tandemově uspořádaných břitových antén (zatímco přední dva páry těchto antén jsou zkoseny směrem dozadu, zadní dva páry směrem dopředu) na bocích postranních trupových gondol hlavního podvozku, přímo nad podvozkovými šachtami

- vestavba vývodů výmetnic klamných RL cílů do znehybněné záďové nákladové rampy

- absence ocasní obranné střelecké věže typu UKU-9K-502-1

Historie: VTA k elektronickému krytí výsadkových operací středně těžkých čtyřmotorových turbovrtulových transportních letounů řady An-12 (Cub) používalo specializované verze toho samého letounu pro vedení REB. Protože se REB verze letounu typu An-12 (Cub), stejně jako REB verze proudových strategických bombardovacích letounů typu Tu-16 (Badger) a Tu-22 (Blinder), pro společné operace se středně těžkými čtyřmotorovými proudovými strategickými transportními letouny řady Il-76 (Candid B), které začaly k bojovým útvarům VTA přicházet od konce roku 1973, rozhodně nehodily, na počátku 80. let byl zahájen vývoj specializovaného REB verze tohoto prvního proudového transportního letounu sovětské konstrukce. Vývojem specializované REB verze letounu typu Il-76 (Candid B), která vešla ve známost jako Il-76PP, byla přitom pověřena tehdy nepříliš vytížená OKB G.M. Berjeva, specializovaná konstrukční kancelář na vývoj námořních obojživelných letounů a hydroplánů. Speciál typu Il-76PP vycházel z modelu Il-76MD (Candid B), tehdy nejnovějšího a nejvýkonnějšího modelu z řady Il-76 (Candid), a jeho srdcem se stal komplex pro vedení REB typu Landyš (dle některých zdrojů Altaj). Vzhledem k tomu, že palubní energetický systém letounu typu Il-76MD (Candid B) nedokázal zajistit dostatečné množství proudu pro napájení tohoto zařízení, součástí palubního vybavení speciálu typu Il-76PP se stala dvojice 2 820 hp turboagregátů typu Al-24VT. Zmíněné agregáty nebyly ničím jiným, než modifikací turbovrtulového motoru typu Al-24 z dílny A.G. Ivčenka, pohonné jednotky dvoumotorových transportních letounů řady An-24/-26/-30 (Coke/Curl/Clank), a poháněly čtveřici třífázových generátorů střídavého proudu typu GT-90PCh6A. Instalaci turboagregátů typu Al-24VT přitom konstrukční tým G.M. Berjeva umístil do výrazně protažené, až před postranní vstupy do nákladového prostoru, a rozšířené přední části gondol hlavního podvozku. Tento zásah do konstrukce postranních trupových gondol si ale vyžádal přesunout APU typu TA-6A z přední do zadní části levé gondoly, zrušit přední pár nouzových výstupů a okénka vetknutá do něj posunout směrem nahoru a zároveň přepracovat postranní vstupní dveře. Jejich spodní část nyní kopírovala profil hřbetu přední části gondol turboagregátů. Pro bloky komplexu typu Landyš a pracoviště operátoru se zase našlo místo uvnitř nákladového prostoru. Součástí palubního vybavení REB speciálu typu Il-76PP se ale staly též výmetnice klamných RL cílů. Otvory pro vyhazování klamných cílů přitom konstrukční tým OKB G.M. Berjeva vetknul do znehybněné záďové nákladové rampy. Prototyp REB speciálu typu Il-76PP vznikl konverzí sériového Il-76MD (Candid B) (CCCP-86889) a do oblak se poprvé vydal dne 29. dubna 1987. Zkoušky tohoto stroje, které probíhaly na testovacím polygonu Čornaja Rečka nacházejícím se poblíž Taškentu, ale provázaly nepřekonatelné potíže se vzájemnou elektromagnetickou kompatibilitou palubních systémů. Proti typu Il-76PP ale hovořila též značná spotřebu elektrické energie a ne zrovna ideální spolehlivost REB komplexu typu Landyš. Z tohoto důvodu byl vývoj tohoto speciálu na počátku 90. let zastaven. K ukončení programu Il-76PP ale nemalou mírou přispěla též těžká ekonomická krize, která byla jedním z mnoha důsledků rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991. V roce 1992 byl tak prototyp Il-76PP (CCCP-86889) předán Irkutské vojenské technické škole (IVATU). Zde pak zastával poslání pozemní instruktážní pomůcky. Zpočátku se dokonce na jeho palubě nacházela část speciálního vybavení. Po zrušení IVATU byl prototyp Il-76PP (CCCP-86889) nabídnut k prodeji jako kovový šrot. Na letišti v Irkutsku se nicméně i přesto nachází do dnešních dnů. Do ukončení programu Il-76PP se podařilo na tento speciál dopracovat ještě tři sériové Il-76MD (Candid B). Tyto stroje ale po zastavení zkoušek prototypu Il-76PP (CCCP-86889) prošly zpětnou konverzí do standardu Il-76MD (Candid B).

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových Il-76MD)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a neznámý počet operátorů REB

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Vybavení:   komplex pro vedení radioelektronického boje (REB) typu Landyš a výmetnice klamných RL cílů

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016