Iljušin Il-76TD-90VD/TD-90SW

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého nákladního letounu typu Il-76TD (Candid A); tento model vzešel z modernizačního programu

Určení:  přeprava nákladu na středně dlouhé vzdálenosti

Odlišnosti od letounu Il-76TD (Candid A):

- instalace silnějších (16 140 kp vs 12 500 kp), ekonomičtějších (o 15% nižší spotřeba), ekologičtějších a méně hlučných pohonných jednotek typu PS-90A-76 (na místo motorů typu D-30KP-2) uvnitř křídelních gondol nové konstrukce (s větším průměrem a obraceči tahu kaskádového a nikoliv mušlového typu na zádi), které jsou ke spodní ploše křídla připevněny za pomoci pylonů nové konstrukce (s lomenou náběžnou hranou na místo rovné), shodná konstrukce u modelu Il-76MF

- zesílená konstrukce křídla

- instalace integrovaného digitálního pilotážně-navigačního komplexu typu Kupol-III-76M-VD (to umožnilo snížit počet členů posádky ze sedmi osob na pouhé čtyři) – jeho součástí se stal nový navigační radiolokátor typu Kupol-3 (model Il-76TD využíval typ RLS-P Kupol)

- instalace nového břišního krytu navigačního radiolokátoru s výrazně zploštělým profilem

Historie:  Vzhledem k tomu, že provoz nákladních letounů typu Il-76TD (Candid A) na mezinárodních linkách začaly v 90. letech komplikovat stále přísnější požadavky mezinárodních norem na hlučnost a emise leteckých motorů, JSC S.V. Iljušina se tehdy z vlastní iniciativy pustila do prací na modernizačním projektu těchto strojů, který byl vystavěn zejména na náhradě motorů typu D-30KP-2 motory typu PS-90A-76. Zmíněný motor nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu PS-90A, pohonné jednotky dopravních letounů typu Il-96-300 a Tu-204, a původně vzešel z programu Il-76MF/TF. Tento stroj zase nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Il-76MD/TF (Candid A/B) s prodlouženým trupem v oblasti nákladové kabiny. Motor typu PS-90A-76 měl přitom před motorem typu D-30KP-2 navrch nejen díky nižší hlučnosti a menší produkci emisí, ale též díky vyššímu tahu (16 140 kp vs 12 500 kp) a v neposlední řadě též díky nižší spotřebě paliva (o 15%). Záměna motorů typu D-30KP-2 motory typu PS-90A-76 proto sebou přinesla též prodloužení doletu a zvýšení nosnosti (48-ti t na 50 t). Kromě toho modernizovanému Il-76TD (Candid A), který vešel ve známost jako Il-76TD-90, umožnila působit i z letišť nacházejících se ve výškách až 3 000 km. Dle původních plánů Iljušinovi JSC měl modernizovaný Il-76TD-90 vstoupit do linkového provozu již v roce 1993. Do celého programu Il-76TD-90 ale neblaze zasáhla těžká ekonomická krize, která v 90. letech zachvátila všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska. V této souvislosti první Il-76TD (Candid A) ze stavu Aeroflotu (RA-76751) nakonec do prototypové dílny JSC S.V. Iljušina dorazil, za účelem konverze na prototyp modelu Il-76TD-90, teprve až v únoru roku 1994. Protože ale mezitím raketově vzrostla cena motoru PS-90A-76 a navíc se do středu pozornosti Aeroflotu dostal větší nákladní letoun typu Il-96T, který nebyl ničím jiným, než modifikací dopravního letounu typu Il-96M, krátce nato byl celý modernizační program Il-76TD-90 zastaven. Konverzi letounu Il-76TD (RA-76751) na prototyp modelu Il-76TD-90 se přitom do té doby nepodařilo dokončit. Toto ale pro program Il-76TD-90 neznamenalo úplný konec. V roce 2002 totiž o tento modernizační program projevila zájem ruská společnost Volga-Dněpr. Důvodem toho se stal nový hlukový předpis ICAO z roku 2002. Zmíněný předpis totiž sebou přinesl přísnější limity, díky kterým nebylo letouny typu Il-76TD (Candid A) již možné dále provozovat na území USA, Austrálie, Japonska a některých států západní Evropy. Příslušnou smlouvu s konstrukční kanceláří JSC S.V. Iljušina, leteckým výrobním závodem TAPO z Taškentu a motorářským výrobním závodem Perm společnost Volga-Dněpr podepsala v roce 2003. Zmíněný kontrakt přitom dal za vznik modelu Il-76TD-90VD, který kromě motorů typu PS-90A-76 obdržel též nový integrovaný digitální pilotážně-navigační komplex typu Kupol-III-76M-VD splňující požadavky RNP-1. Zatímco motory typu PS-90A-76 letounu typu Il-76TD-90VD zajistily nižší hlučnost, delší dolet, větší nosnost (50 t na místo 48-ti) a schopnost provozu z letišť nacházejících se ve výškách až 3 000 m, instalace pokročilejšího a přesnějšího pilotážně-navigačního komplexu umožnila zredukovat počet členů posádky z šesti osob na pouhé čtyři. Konverzi prvního Il-76TD (Candid A) (RA-76950) společnosti Volga-Dněpr do standardu Il-76TD-90VD se podařilo završit v červenci roku 2005. Do oblak se tento stroj poprvé vydal, z VPD podnikového letiště závodu TAPO z Taškentu, dne 5. srpna toho samého roku. Krátce nato byl přelétnut do Žukovského, aby se mohl zúčastnit airshow MAKS 2005. S předáním letounu Il-76TD-90VD (RA-76950) společnosti Volga-Dněpr se přitom tehdy počítalo v listopadu roku 2005. Akustickými zkouškami pohonný systém letounu Il-76TD-90VD (RA-76950) úspěšně prošel mezi srpnem a říjnem roku 2005. Hlukový certifikát dle AP-36 a ICAO Annex 16 Chapter 3 letoun typu Il-76TD-90VD obdržel dne 12. ledna 2006. Svému majiteli v podobě společnosti Volga-Dněpr byl letoun Il-76TD-90VD (RA-76950) navrácen dne 16. května 2006. První obchodní let přitom tento první exemplář letounu typu Il-76TD-90VD vykonal čtyři dny nato, tedy 20. května 2006. Předání dalšího Il-76TD-90VD (RA-76951) bylo uskutečněno dne 28. září 2007. Do pravidelného linkového provozu byl tento stroj zaveden dne 1. října toho samého roku. Dne 21. května 2010 se flotila modernizovaných Il-76TD-90VD společnosti Volga-Dněpr rozrostla o další stroj (RA-76952). Provoz tohoto třetího letounu typu Il-76TD-90VD v celkovém pořadí byl přitom zahájen dnem 24. května téhož roku. Svůj čtvrtý modernizovaný Il-76TD-90VD (RA-76503)  společnost Volga-Dněpr převzala v listopadu roku 2011. Poslední, pátý, Il-76TD-90VD (RA-76511) se do oblak poprvé vydal v dubnu roku 2012. Společnosti Volga-Dněpr byl tento stroj předán v květnu toho samého roku. Do pravidelného provozu byl letoun Il-76TD-90VD (RA-76511) zaveden v následujícím měsíci. Mezitím o modernizační program Il-76TD-90 projevila zájem též ázerbájdžánská společnost Silk Way Airlines státního koncernu Azerbajdžan Chava Jollary. Set motorů typu PS-90A-76 pro první Il-76TD (Candid A) si zmíněná společnost objednala dne 29. července 2005. S předáním prvního do standardu Il-76TD-90 dopracovaného Il-76TD (Candid A) společnosti Silk Way Airlines se přitom tehdy počítalo v prvním čtvrtletí roku 2006. Tomu krátce nato, 30. srpna 2005, následovala objednávka setu motorů typu PS-90A-76 pro další Il-76TD (Candid A). Zmíněná objednávka byla podepsána na moskevské airshow MAKS 2005. Předání motorů pro druhý Il-76TD (Candid A) bylo přitom naplánováno na srpen roku 2006. První dva motory typu PS-90A-76 pro první Il-76TD (Candid A) společnosti Silk Way Airlines do Taškentu dorazily ještě před koncem roku 2005. Dodávka dalších dvou motorů tohoto typu byla realizována v lednu roku 2006. Do standardu Il-76TD-90 dopracované letouny typu Il-76TD (Candid A) ázerbájdžánské společnosti Silk Way Airlines vešly ve známost jako Il-76TD-90SW. První takto „upgradovaný“ Il-76TD (Candid A) (4K-AZ100) přitom zmíněná společnost převzala v květnu roku 2007. Druhý modernizovaný Il-76TD-90SW (4K-AZ101) poprvé vzlétl na počátku května roku 2008. Společnosti Silk Way Airlines byl tento stroj navrácen v červenci roku 2008. V roce 2012 si modernizaci jednoho Il-76TD (Candid A) (UP-I7615) do standardu Il-76TD-90 objednala též ruská společnost NPP Sfera. Zmíněný letoun přitom předtím létal v barvách kazašské společnosti Sajachat a do Taškentu dorazil v létě roku 2012. Do standardu Il-76MD-90 dopracovaný letoun Il-76TD (UP-I7615) byl nakonec předán, v červnu roku 2015, ruské společnosti Šar Ink. Ta jej přitom provozuje, jako RA-76384, na území Rovníkové Guinei v zájmu společnosti Ceiba Cargo. 

Verze:

Il-76TD-90VD – označení pro letouny typu Il-76TD-90 ruské společnosti Volga-Dněpr. Tento model vznikl v počtu pěti exemplářů.

Il-76TD-90SW – označení pro letouny typu Il-76TD-90 ázerbájdžánské společnosti Silk Way Airlines. Tento model vznikl v počtu dvou exemplářů.

Il-76TD-90 – označení pro jediný letoun typu Il-76TD-90 ruské společnosti Šar Ink.

Vyrobeno:  osm exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Il-76TD)

Uživatelé:  Il-76TD-90: Rusko (Šar Ink); Il-76TD-90VD: Rusko (Volga-Dněpr); Il-76TD-90SW: Ázerbájdžán (Silk Way Airlines)

Posádka:    čtyři osoby

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Aviadvigatěl PS-90A-76 s max. tahem po 16 140 kp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice trupu, navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Kupol-3, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 50 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 24,50 m x 3,45 m x 3,40 m

Výzbroj:      žádná

* 4 300 km s 50 t nákladu

Poslední úpravy provedeny: 7.2.2016