Iljušin Il-78M (‘Midas’)

Typ:  pokročilá modifikace vzdušného tankeru typu Il-78 (Midas)

Určení:  primárně poskytování pohonných hmot za letu bojovým letounům (jeden strategický bombardovací nebo dva taktické bojové letouny najednou) za denních i nočních podmínek, sekundárně poskytování pohonných hmot bojovým letounům na zemi (max. čtyři letouny najednou)

Odlišnosti od letounu Il-78 (Midas):

- instalace třetí přídavné palivové nádrže uvnitř nákladové kabiny, která je nyní řešena jako nepřetlaková (u modelu Il-78 byla přetlaková) – to vedlo ke vzrůstu celkové zásoby paliva ze 112 800 kg (28 000 kg v trupových nádržích a 84 800 kg v křídelních nádržích) na 120 800 kg (36 000 kg v trupových nádržích a 84 800 kg v křídelních nádržích)

- zesílená konstrukce torzní skříně křídla (z důvodu větší hmotnosti paliva přepravovaného uvnitř trupu)

- odlehčená konstrukce draku (o 5 000 kg) náhradou záďových nákladových vrat potahem a vyjmutím veškerého zařízení sloužícího k manipulaci s nákladem z nákladového prostoru (tento model proto nemůže, na rozdíl od modelu Il-78, sloužit k přepravě nákladu)

- instalace výkonnějších tankovacích jednotek typu UPAZ-1M (s rychlostí čerpání 2 340 l/min) na místo tankovacích jednotek typu UPAZ-1A (s rychlostí čerpání 2 200 l/min) – ta prostřední je navíc k boku zadní části trupu uchycena za pomoci nového pylonu s tvarem obráceného písmene „L“ a nikoliv „přímého“ horizontálního pylonu (zavedeno též do konstrukce posledních sériových exemplářů modelu Il-78)

- absence přístupových dveří nacházejících se na levém boku trupu, v oblasti před náběžnou hranou křídla

Historie:  Přestože vzdušný tanker typu Il-78 (Midas), který se stal v roce 1984 součástí výrobního programu závodu č.84 z Taškentu, měl před všemi předchozími vzdušnými tankery sovětské konstrukce celou řadu předností, VTA s ním nebylo úplně spokojeno. Terčem kritiky ze strany VTA se konkrétně stal malý dolet a malá zásoba paliva. Dne 30. prosince 1984, tj. krátce po završení státních zkoušek, byla proto OKB S.V. Iljušina pověřena vývojem pokročilé modifikace tohoto derivátu středně těžkého čtyřmotorového transportního letounu typu Il-76MD (Candid B) se zvýšenou zásobou paliva. U požadované verze letounu typu Il-78 (Midas), která vešla ve známost jako Il-78M (Midas), se přitom konstrukčnímu týmu Iljušinovi OKB podařilo celkovou zásobu paliva zvýšit ze 112 800 kg na 120 800 kg, a to vestavbou třetí přídavné nádrže do útrob nákladového prostoru. Jiným letounům mohl tankovací speciál typu Il-78M (Midas) za letu předat 105 720 kg paliva. V případě modelu Il-78 (Midas) tomu bylo jen 85 720 kg. Zástavba třetí přídavné nádrže se ale neobešla bez menší „odtučňovací kůry“. Letoun typu Il-78M (Midas) tedy přišel o záďová nákladová vrata, veškeré zařízení sloužící k manipulaci s nákladem a levé postranní dveře. Nákladový prostor byl navíc nyní řešen jako nepřetlakový. To vše přitom sebou přineslo úsporu hmotnosti o nějakých 5 000 kg. Díky všem těmto úpravám ale letoun typu Il-78M (Midas) nebyl schopen zastávat roli transportního stroje, jako jeho přímý vývojový předchůdce v podobě letounu typu Il-78 (Midas). Kromě výše uvedeného letoun typu Il-78M (Midas) obdržel též výkonnější tankovací jednotky typu UPAZ-1M. Ty dokázaly čerpat palivo nejen vyšší rychlostí (2 340 l/min vs 2 200 l/min), ale i pod vyšším tlakem. Prototyp letounu Il-78M (Midas) (CCCP-76701) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 7. března 1987 a po ukončení zkušebního programu byl navrácen OKB S.V. Iljušina, aby mohl zastávat roli vzdušné zkušebny. Za operační plně způsobilý byl tento model prohlášen krátce nato, dne 1. června 1987. Tím samým výnosem byl přitom do výzbroje VTA oficiálně zařazen i méně výkonný model Il-78 (Midas). Produkci letounu typu Il-78M (Midas) ale již v roce 1991 zastavil rozpad SSSR. Do té doby stihlo brány závodu č.84, který se rozpadem SSSR náhle ocitl na území samostatného Uzbekistánu, opustit pouhých 13 těchto strojů (včetně prototypu). Všech 12 sériových Il-78M (Midas) bylo přitom předáno, v letech 1990 až 1991, 1230. APSZ (pluk vzdušných tankerů) s domovskou základnou Engels, od roku 1994 známému jako 203. OGAP SZ (samostatný gardový pluk vzdušných tankerů). Zatímco převážná většina Il-78 (Midas) byla opatřena zbarvením Aeroflotu a civilní registrací, téměř všechny Il-78M (Midas) (vyjma prvních čtyř sériových strojů) obdržely vojenskou šedo-bílou kamufláž (bílá na horních a šedá na spodních plochách) a výsostné znaky VVS. Svůj veřejný debut si speciál typu Il-78M (Midas) odbyl na leteckém dni, který se konal v březnu roku 1992 na letišti Kubinka k příležitosti oslav 50. výročí založení DA (dálkové letectvo).

Verze:  -

Vyrobeno:  1 prototyp a 12 sériových strojů

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik a operátor tankovacího zařízení

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza, instalovaný uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinou navigátora, a navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol, instalovaný uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo pod kabinou navigátora

Kapacita:    tři nádrže s 36 000 kg paliva, přepravované uvnitř nákladového prostoru; z celkové zásoby paliva, která činí 120 800 kg (36 000 kg ve třech nádržích umístěných uvnitř nákladového prostoru + 84 800 kg ve 12-ti integrálních křídelních nádržích) lze za letu bojovým letounům předat 105 720 kg (předávání paliva za letu je realizováno ve výškách 2 000 až 9 000 m při rychlostech 440 až 600 km/h)

* operační rádius tohoto stroje činí 5 050 km při předání 20 t paliva, 3 450 km při předání 40 t paliva, resp. 2 600 km při předání 50 t paliva

Poslední úpravy provedeny dne: 22.10.2015