Iljušin Il-80M Zveno-2S

Typ:  pokročilá modifikace vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra strategických vojsk typu Il-80 Zveno-S (Maxdome)

Určení:  řízení činnosti sovětských/ruských jaderných sil (pozemních i námořních) v případě národního ohrožení nebo destrukce pozemních velitelských stanovišť

Odlišnosti od letounu Il-80 Zveno-S (Maxdome):

- instalace modifikovaného palubního komunikačního vybavení z dílny NPP Polet vzešlého z OKR (zkušebně-konstruktérské práce) Zveno-2S

- instalace řady drobných břitových antén v ose hřbetu trupu, přímo za člunovitým krytem antény SATCOM, na místo sestavy několika rozměrných břitových antén

- instalace jedné rozměrné antény s tvarem obráceného písmene „L“ v ose hřbetu trupu přímo, před protáhlými hřebenovitými kryty nacházejícími se přímo před kořenem náběžné hrany SOP

- instalace jednoho páru rozměrných antén s tvarem obráceného písmene „L“ po stranách břicha přední části trupu, přímo před křídlem

- absence dvou vedle sebe umístěných podlouhlých hřebenovitých krytů antén nacházejících se na břichu zadní části trupu, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a zadními přístupovými dveřmi

Historie:  Dne 10. července 1991 byl institut NPP Polet pověřen, v rámci OKR Zveno-2S, vývojem vylepšeného palubního komunikačního systému pro speciál typu Il-80 (Maxdome), který nebyl ničím jiným, než modifikací čtyřmotorového proudového velkokapacitního dopravního letounu typu Il-86 (Camber A). Zmíněný stroj zastával roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra strategických vojsk a do výzbroje VVS byl zařazen v počtu čtyř exemplářů (RA-86146 až -86149). Do celého programu Zveno-2S, který dal za vznik modelu Il-80M, ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska. Práce na toto téma se proto značně zatáhly proti původním plánům. Závodní zkoušky prvního letounu typu Il-80 (Maxdome) modernizovaného na standard Il-80M, kterým se stal druhý exemplář tohoto speciálu v celkovém pořadí (RA-86147), proto nakonec nebyly zahájeny dříve než v roce 2007. Státní zkoušky letounu Il-80M (RA-86147) se rozeběhly v roce 2010 a byly završeny dne 1. prosince 2015. Mezitím, v roce 2013, tento stroj obdržel novou registraci RF-93645. Později dopracováním do standardu Il-80M prošel ještě třetí Il-80 (RA-86148), v roce 2013 přeregistrovaný na RF-93642. Ještě předtím, než byly oba zmíněné letouny modernizovány v rámci programu Zveno-2S, prošly generální opravou, v rámci které přišly o znaky a loga Aeroflotu.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí operačních Il-80)

Uživatelé:  Rusko (VVS)

 

 

 

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik a neznámý počet operátorů

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-86 s max. tahem po 13 000 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza, instalovaný uvnitř špice trupu

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 48,60 m
Délka:   59,94 m
Výška: 15,81 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 215 000 kg
Cestovní rychlost: 850 km/h
Praktický dostup:   11 000 m
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.6.2016