Mjasiščev 3MN-2/3MS-2 (‘Bison B’) (tankovací-bombardovací)

Typ:  dvouúčelová modifikace strategického bombardovacího letounu typu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) primárně zastávající poslání vzdušného tankeru

Určení:  primárně poskytování pohonných hmot za letu strategickým bombardovacím letounům řady Tu-22 (Blinder) a Tu-95 (Bear), protiponorkovým letounům řady Tu-142 (Bear) a AWACS speciálům typu Tu-126 (Moss), sekundárně ničení důležitých pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka (průmyslová centra, elektrárny, vojenské objekty, pozemní komunikace a komunikační uzle) za pomoci neřízené jaderné nebo konvenční munice

Odlišnosti od letounu 3MN-1/3MS-1 (Bison B):

- instalace odnímatelné tankovací jednotky typu KAZ, která je opatřena bubnem s 50 m dlouhou stabilizovanou tankovací hadicí, a odnímatelných přídavných palivových nádrží uvnitř trupové pumovnice (v případě vyjmutí zmíněného zařízení tento typ může plnit úkoly bombardovacího modelu 3MN-1/3MS-1 v plném rozsahu) – za pomoci tohoto zařízení lze předávat palivo rychlostí až 2 400 l/min (max. množství paliva, které lze předat jiným letounům za jeden operační let, přitom činí 46 000 kg)

- instalace ovládacího panelu tankovacího zařízení na pracovišti operátora aktivního rušiče

- absence trubicovitého teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu nacházejícího se na hřbetu špice trupu

- absence aktivního rušiče typu SPS-2 (úprava zavedená pouze do konstrukce modelu 3MN-2)

- modifikované ovládání pohonných jednotek

Historie:  Na počátku 60. let se početná flotila strategických bombardovacích letounů řady 3M (Bison B/C) a Tu-95 (Bear) musela spoléhat na pouhých 27 vzdušných tankerů typu M-4-2 (Bison A), které nebyly ničím jiným, než speciálně upravenými strategickými bombardéry s proudovým pohonem typu M-4 (Bison A). Protože byl tento počet shledán zcela nedostatečný, dne 20. září 1960 padlo rozhodnutí, aby byla na vzdušné tankery přestavěna též část flotily letounů typu 3MN-1/3MS-1 (Bison B). Toto přitom mělo ryze ekonomický podtext. Vývoj specializovaného vzdušného tankeru by si totiž žádal nemálo finančních prostředků a v neposlední řadě též nemálo času. Volba právě na letouny typu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) přitom nepadla náhodou. Tyto bombardovací stoje se totiž jevili jako již bezperspektivní, protože nemohly, na rozdíl od letounů řady Tu-95 (Bear), zastávat roli nosiče řízených střel a navíc se již nenacházely v sériové výrobě. Kromě toho bylo do jejich pumovnice možné umístit identickou tankovací jednotku, jakou využívaly již zavedené letouny typu M-4-2 (Bison A). Tankovací modifikace letounu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) přitom vešla ve známost pod označením 3MN-2/3MS-2 (Bison B) a vyznačovala se zejména instalací tankovací jednotky a PTB uvnitř trupové pumovnice. Protože bylo tankovací jednotku, stejně jako přídavné palivové nádrže, možné z pumovnice vzdušných tankerů typu 3MN-2/3MS-2 (Bison B) vyjmout, tyto stroje mohly nadále plnit úkoly bombardovacího modelu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) v plném rozsahu. Instalace ovládacího panelu tankovací jednotky se přitom nacházela na pracovišti operátora aktivního rušiče typu SPS-2. Ta byla ale z letounů typu 3MN-2 (Bison B) sejmuta. Naproti tomu letouny typu 3MS-2 (Bison B) instalaci zmíněného rušiče zachovávaly, což poněkud komplikovalo pracovní činnost operátora. V letech 1962 až 1967 bylo takto leteckým opravárenským závodem č.360 z Rjazaně za asistence konstrukční kanceláře KB-60 upraveno celkem 32 letounů typu 3MN-1 (Bison B) a 3MS-1 (Bison B). Největší počet vzdušných tankerů přitom vznikl konverzí druhého uvedeného modelu. Za jeden operační let byly vzdušné tankery typu 3MN-2/3MS-2 (Bison B) schopny předat až 46 000 kg paliva rychlostí 2 400 l/min. To z nich činilo, až do příchodu amerických letounů typu KC-10A Extender, vůbec nejvýkonnější stroje této kategorie na světě.

Verze:

3MN-2 (‘Bison B’) – modifikace vzdušného tankeru typu 3M s instalací ekonomičtějšími 9 500 kp pohonných jednotek typu VD-7B z dílny V.A. Dobrynina. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových 3MN-1 (Bison B).

3MS-2 (‘Bison B’) – modifikace vzdušného tankeru typu 3M s instalací starších a „žíznivějších“ 9 500 kp pohonných jednotek typu RD-3M-500A z dílny P.F. Zubceva. Od typu 3MN-2 (Bison B) bylo tento model možné snadno rozpoznat díky instalaci širokých štěrbinových lapačů vzduchu na hřbetu zadní partie křídleních motorových gondol. Všechny exempláře letounu 3MS-2 (Bison B) vznikly konverzí sériových 3MS-1 (Bison B).

Vyrobeno:  32 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových 3MN-1 a 3MS-1)

Uživatelé:  pouze SSSR

3MN-2

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor radiolokátoru, operátor tankovacího zařízení, radista-střelec a „ocasní“ střelec

Pohon:       čtyři proudové motory typu Dobrynin VD-7B s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) s detekčním dosahem 150 až 180 km a zaměřovacím dosahem 70 km a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind) se zorným polem 70°. Radiolokátor typu RBP-4 slouží pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a jeho instalace je umístěna uvnitř špice trupu. Válcovité pouzdro radiolokátoru typu PRS-1, který slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů v zadní polosféře, je zase umístěno na odtokové hraně SOP, přímo mezi kabinou „ocasního“ střelce a směrovým kormidlem. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-4 lze přitom zaměřovat pozemní cíle s přesností 75 až 100 m při letu rychlostí až do 1 250 km/h ve výškách mezi 2 000 a 15 000 m.

Vybavení:   zaměřovací: jeden denní/noční optický bombardovací zaměřovač typu OPB-11R (jeho instalace se nachází za plochým obdélníkovým břišním okénkem pracoviště navigátora-bombometčíka) a čtyři optické střelecké zaměřovače, jeden střelecký zaměřovač typu VPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na hřbetu přídě trupu), jeden střelecký zaměřovač typu LPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na levoboku přídě trupu), jeden střelecký zaměřovač typu PPS-53M (jeho instalace je umístěna za vystouplým pozorovacím průzorem nacházejícím se na pravoboku přídě trupu) a jeden střelecký zaměřovač typu KPS-53M (jeho instalace je umístěna uvnitř kabiny „ocasního“ střelce)

                   obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) a pět výmetnic klamných RL cílů, tři pro rušení pozemních radiolokačních stanic PVO (jejich instalace se nachází uvnitř šachty hlavního podvozku) a dvě pro rušení palubních radiolokátorů stíhacích letounů (jejich instalace se nachází uvnitř zadní části trupu)

                  průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování nebo jeden fotoaparát pro noční snímkování, instalovaný uvnitř zádě trupu

Kapacita:  108 000 kg paliva (z tohoto množství lze jiným letounům poskytnout celkem 46 000 kg)

Výzbroj:    tři zdvojené pohyblivé 23 mm kanóny typu AM-23, instalované po jednom v jedné obranné dálkově ovládané (radistou-střelcem) střelecké věži typu DB-33A se zásobou 1 100 nábojů nacházející se na hřbetu přídě trupu (přímo před náběžnou hranou křídla), jedné obranné dálkově ovládané (radistou-střelcem) střelecké věži typu DB-34A se zásobou 1 100 nábojů nacházející se na břichu přídě trupu (přímo před šachtou příďového podvozku) a v ocasním obranném střelišti typu DB-35AM se zásobou 2 000 nábojů; po předchozím vyjmutí tankovacího zařízení lze do trupové pumovnice tohoto stroje umístit náklad jaderných (3 Mt puma typu iz.37D nebo 20 až 60 kt puma typu RDS-1, RDS-3, RDS-4 nebo RDS-5) nebo konvenčních (2 pumy typu FAB-9000 s hmotností 9 000 kg, 1 puma typu FAB-9000 s PTB, 2 pumy typu FAB-5000 s hmotností 5 000 kg, 6 pum typu FAB-3000 s hmotností 3 000 kg, 28 pum typu FAB-500 s hmotností 500 kg, 52 pum typu FAB-250 s hmotností 250 kg nebo 52 pum typu FAB-100 s hmotností 100 kg) pum do celkové hmotnosti 9 000 až 18 000 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 10.9.2013