Mjasiščev 3MN-2/3MS-2 (‘Bison B’) (tankovací)

Typ:  speciální neozbrojená modifikace strategického bombardovacího letounu typu 3MN-1/3MS-1 (Bison B) zastávající poslání vzdušného tankeru

Určení:  poskytování pohonných hmot za letu strategickým bombardovacím letounům řady Tu-95 (Bear), Tu-22 (Blinder) a Tu-160 (Blackjack), protiponorkovým letounům řady Tu-142 (Bear) a AWACS speciálům typu Tu-126 (Moss)

Odlišnosti od letounu 3MN-1/3MS-1 (Bison B):

- instalace tankovací jednotky typu KAZ, která je opatřena bubnem s 50 m dlouhou stabilizovanou tankovací hadicí, a odnímatelných přídavných palivových nádrží uvnitř trupové pumovnice (v této souvislosti byla přední partie dvířek trupové pumovnice nahrazena potahem) – za pomoci tohoto zařízení lze předávat palivo rychlostí až 2 400 l/min (max. množství paliva, které lze předat jiným letounům za jeden operační let, přitom činí 46 000 kg)

- absence veškerého bombardovacího vybavení

- absence obranné výzbroje

- absence trubicovitého teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu nacházejícího se na hřbetu špice trupu

- instalace další hřebenovité antény na hřbetu zádě trupu v oblasti mezi odtokovou hranou křídla a náběžnou hranou SOP

- instalace ovládacího panelu tankovacího zařízení uvnitř záďové přetlakové kabiny nacházející se pod směrovým kormidlem (v případě modelu 3MN-1/3MS-1 zde bylo umístěno pracoviště „ocasního“ střelce)

Historie:  Dne 10. července 1979 vstoupila v platnost smlouva SALT II, která striktně omezovala počty strategických bombardovacích letounů na inventáři sovětského VVS i amerického USAF. Pro VVS to přitom znamenalo se do konce roku 1985 zbavit části flotily svých bombardérů. Na inventáři VVS se tehdy nacházely hned dva typy těžkých bombardérů, a to proudové letouny řady 3M (Bison B/C) a turbovrtulové letouny řady Tu-95 (Bear). Protože se jako více perspektivní jevily letouny řady Tu-95 (Bear), ještě dne 30. června toho samého roku padlo rozhodnutí, aby byly všechny letouny řady 3M (Bison B/C) buďto přestavěny na neozbrojené vzdušné tankery nebo vyřazeny. Letouny řady 3M (Bison B/C) totiž vykazovaly menším doletem a navíc se jejich ofenzivní výzbroj sestávala pouze z neřízených pum. Naproti tomu letouny řady Tu-95 (Bear) byly vyzbrojeny řízenými střelami. Kromě toho se tyto proudové stroje již řadu let, od roku 1960, nenacházely v sériové výrobě. Počty letounů řady 3M (Bison B/C) byly navíc relativně malé. V neposlední řadě byly tyto stroje díky velmi intenzivnímu provozu již velmi opotřebované. Naproti tomu typ Tu-95 (Bear) se tehdy stále ještě nacházel v sériové výrobě. Protože mohly poslání strategických bombardovacích strojů zastávat též vzdušné tankery typu M-4-2 (Bison A), tedy po předchozím vyjmutí tankovací jednotky a přídavné palivové nádrže z trupové pumovnice, všechny přeživší letouny tohoto typu měly být dle toho samého výnosu této schopnosti zcela zbaveny. Konverzi letounů řady 3M (Bison B/C) na vzdušné tankery zajistil experimentální závod EMZ V.M. Mjasiščeva spolu s leteckým opravárenským závodem č.360 z Rjazaně. Práce na toto téma ale probíhaly velmi pomalu. Ke dni 25. ledna 1989 se podařilo na vzdušné tankery přestavět celkem 29 letounů typu 3MS-1 (Bison B) a 3MN-1 (Bison B). Další dva letouny tohoto typu byly takto upraveny do konce března toho samého roku. VVS přitom za pomoci tankovacích speciálů typu 3MS-1/3MN-1 (Bison B), které vešly ve známost pod označením 3MS-2/3MN-2 (Bison B), zajišťovalo podporu bombardovacích letounů řady Tu-95 (Bear), Tu-22 (Blinder) a Tu-160 (Blackjack), protiponorkových letounů řady Tu-142 (Bear) a AWACS speciálů typu Tu-126 (Moss). Do provozu letounů typu 3MS-2/3MN-2 (Bison B) ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s  těžkou ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské státy, včetně Ruska. Toto období se totiž neslo v duchu drastického snižování zbrojního rozpočtu a počtů vojenské techniky. Poslední letoun typu 3MS-2/3MN-2 (Bison B) proto dolétal již dne 23. března 1994, a to i přesto, že původní plány počítaly s jejich provozem až do roku 2004. Poté poslání vzdušných tankerů typu 3MS-2/3MN-2 (Bison B) plně převzala asi dvacítka modernějších vzdušných tankerů typu Il-78/-78M (Midas A/B), které vycházely z transportního letounu typu Il-76MD (Candid B).

Verze:

3MN-2 (‘Bison B’) – modifikace vzdušného tankeru typu 3M s instalací ekonomičtějšími 9 500 kp pohonných jednotek typu VD-7B z dílny V.A. Dobrynina. Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových 3MN-1 (Bison B).

3MS-2 (‘Bison B’) – modifikace vzdušného tankeru typu 3M s instalací starších a „žíznivějších“ 9 500 kp pohonných jednotek typu RD-3M-500A z dílny P.F. Zubceva. Od typu 3MN-2 (Bison B) bylo tento model možné snadno rozpoznat díky instalaci širokých štěrbinových lapačů vzduchu na hřbetu zadní partie křídleních motorových gondol. Všechny exempláře letounu 3MS-2 (Bison B) vznikly konverzí sériových 3MS-1 (Bison B).

Vyrobeno:  31 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových 3MN-1 a 3MS-1)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

3MN-2

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři proudové motory typu Dobrynin VD-7B s max. tahem po 9 500 kp

Radar:         bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-4 Rubidij-MM-2 (Mushroom) s detekčním dosahem 150 až 180 km a zaměřovacím dosahem 70 km, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    108 000 kg paliva (z tohoto množství lze jiným letounům poskytnout celkem 46 000 kg)

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 10.9.2013