Baade (OKB-1) 140-B/R

Typ:  dvouúčelová bombardovací-průzkumná modifikace frontového výškového průzkumného letounu typu „140-R“

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, zjišťování pozice seskupení vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových cílů, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku                        

Odlišnosti od letounu „140-R“:

- instalace modifikovaného systému řízení obranné hlavňové výzbroje – díky jeho instalaci nyní obsluhu obou střeleckých věží může obstarávat pouze jeden střelec (to umožnilo snížit počet členů posádky ze čtyř osob na pouhé tři)

- modifikované avionické vybavení

Historie:  Vývojem dvouúčelové bombardovací-průzkumné modifikace ryze průzkumného proudového letounu typu „140-R“ byla zajatecká konstrukční kancelář OKB-1, ve které od druhé poloviny 40. let působila skupina německých leteckých konstruktérů v čele s B.W. Baadem, pověřena dne 20. srpna 1949. Požadovaná modifikace průzkumného letounu typu „140-R“ přitom vešla ve známost pod číselným kódem „140-B/R“ a od svého předchůdce se mimo jiné odlišovala třímístným uspořádáním kabiny posádky. Instalace nového systému řízení obranné hlavňové výzbroje totiž umožnila sloučit funkci dvou střelců do jedné jediné osoby. Práce na pokročilém projektu letounu „140-B/R“ se Baadeho konstrukčnímu týmu podařilo dokončit dnem 12. října téhož roku. Komisi MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) a GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva) byl přitom tento projekt předložen den nato. Mezitím, dne 5. října 1940, se podařilo završit též kompletaci technologické 1:1 makety příďové sekce trupu tohoto stroje s třímístným kokpitem. Krátce nato, dne 8. října téhož roku, ale GK NII VVS přišlo se zadáním na kompletní 1:1 maketu celého letounu „140-B/R“. Její kompletaci se přitom podařilo zakončit dnem 25. října 1949, tedy po pouhých dvou týdnech práce. Komisí byla kompletní 1:1 maketa letounu „140-B/R“ přezkoumána a schválena dne 5. listopadu téhož roku. Vyhotovení příslušných detailních výkresových podkladů bylo prakticky téměř zakončeno krátce předtím, dne 1. listopadu 1949. Práce na prototypu se rozeběhly na počátku roku 1950. Statické zkoušky hlavních konstrukčních celků a palubních systémů tohoto stroje byly realizovány v dubnu téhož roku. Krátce nato, dne 18. června 1950, ale MAP nechalo vývoj všech letounů řady „140“ zcela zastavit. Do tohoto data přitom jediný prototyp letounu „140-B/R“ stihl projít pouze částí programu pozemních zkoušek. Důvodem tohoto kroku ze strany MAP se kromě nepřekonatelných problémů s vibracemi křídla staly též výsledky zkoušek křídlem se záporným úhlem šípu opatřeného experimentálního raketového kluzáku typu C-1 (LL-3) z dílny P.V. Cybina, které provázely identické problémy s vibracemi křídla, spolu se zahájením vývoje specializované průzkumné modifikace tehdy již sériově vyráběného Iljušinova frontového bombardéru typu Il-28 Beagle (budoucí Il-28R). 

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:     pilot, navigátor, radista/střelec

Pohon:        dva proudové motory typu Klimov VK-1 s max. tahem po 2 700 kp

Radar:         bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor blíže nespecifikovaného typu. Tento typ radiolokátoru je instalován uvnitř polokapkovitého krytu, který se nachází na břichu trupu přímo náběžnou hranou křídla, a slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden bombardovací zaměřovač a jeden periskopický střelecký zaměřovač (jejich instalace se nachází uvnitř kabiny posádky)

                    - průzkumné: sestava tří fotoaparátů pro denní snímkování nebo sestava dvou fotoaparátů pro noční snímkování

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“

Výzbroj:      čtyři pohyblivé 23 mm kanóny blíže nespecifikovaného typu, instalované po dvou v dálkově ovládané střelecké věži blíže nespecifikovaného typu nacházející se na hřbetu přední části trupu přímo za kabinou posádky a v dálkově ovládané střelecké věži blíže nespecifikovaného typu nacházející se na břichu trupu přímo na úrovni odtokové hrany křídla, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 1 500 až 4 500 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

* pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny: 12.5.2013