RosAeroSystems Au-30 Argus

Desetimístná nezpevněná heliová víceúčelová vzducholoď typu Au-30 z dílny společnosti RosAeroSystems slouží zejména k hlídkové činnosti. Kromě toho lze tento stroj využívat též pro vzdušnou inspekci vedení vysokého napětí a potrubního vedení, likvidaci min, rozptylování chemického postřiku, vzdušné snímkování a filmování, přepravu turistů, záchrannou a pátrací činnost a propagační činnost. Doutníkovité tělo vzducholodi typu Au-30 má obdobný tvar jako tělo menší dvoumístné vzducholodi typu Au-12M. Vykazuje však o poznání větší délkou (54,00 m vs 34,00 m) a objemem (5 065 m3 vs 1 250 m3). Se svým předchůdcem v podobě typu Au-12M má vzducholoď typu Au-30 společné též nosné médium a v neposlední řadě též instalaci balonetu uvnitř těla (ten vykazuje objemem 1 266 m3), stejně jako instalaci čtyř lichoběžníkových do tvaru písmene „X“ uspořádaných stabilizačních ploch. Gondola tohoto stroje je rozdělena na čtyři oddělení, a to kabinu letové posádky, kabinu cestujících (nákladový prostor), servisní oddělení a technické oddělení. Příď gondoly ukrývá bohatě zasklenou dvoumístnou pilotní kabinu se sedadly uspořádanými vedle sebe. Poté následuje kabina cestujících se sedadly pro osm osob. Po předchozí demontáži sedadel je zde ale možné přepravovat též náklad. Přímo mezi pilotní kabinou a kabinou cestujících se nachází instalace demontovatelné přepážky, do které jsou včleněna dvířka. Zatímco zasklení pilotní kabiny se sestává ze čtyř rozměrných zaoblených okének, dvou čelních a dvou postranních, kabina cestujících je opatřena třemi páry plochých postranních obdélníkových okének. Dvoudílné výklopné (směrem ven) horizontálně dělené vstupní dveře se nacházejí na levoboku, přímo mezi prvním a druhým párem postranních okének. Zatímco horní díl zmíněných vstupních dveří je průzračný a vyklápí se směrem nahoru, jejich spodní díl se sklápí směrem dolů. Uvnitř technického oddělení, které se nachází na zádi gondoly, je umístěna instalace palivové a olejové nádrže, 150 l balastní nádrže a jednotky vzduchového a héliového systému. Pod podlahou kabiny posádky se zase nachází instalace spojovací techniky a elektrotechniky. Přístup k těmto palubním systémům zajišťují odnímatelné břišní servisní krytky. Na zádi gondoly se pak nachází instalace dvoukolového podvozku. Pohon vzducholodě typu Au-30 obstarávají dva 170 hp letecké pístové motory typu LOM Praha M332C české výroby. Jejich instalace se přitom nachází uvnitř otočných (do vertikální polohy) gondol, které jsou uchyceny, za pomoci dlouhých vzpěr s tvarem písmene „V“, k bokům zádě gondoly. Zmíněné motory roztáčí dvojici tažných vrtulí, které jsou opatřeny prstencovitým pláštěm. Ten přitom zvyšuje tah, usměrňuje proudění vzduchu za vrtulemi, snižuje hladinu hluku uvnitř gondoly a neposlední řadě též zabezpečuje ochranu vrtulí před střetem s cizorodými předměty. Vývoj a výroba prvního exempláře vzducholodi typu Au-30 trval celých 3,5 let. Na vývoji této jedné z největších současných vzducholodí se podílela celá řada institucí ruského průmyslu, včetně institutu MAI (Moskevský aviatický institut), konstrukční kanceláře NPO S.A. Lavočkina, experimentálního závodu EMZ V.M. Mjasiščeva a konstrukční kanceláře KBPA ze Saratova. V konstrukci vzducholodě typu Au-30 našly uplatnění moderní materiály a v neposlední řadě též systémy zahraniční výroby. Jejich původ lze přitom vystopovat v České republice, Francii, Německu, Švédsku a USA. První exemplář vzducholodě typu Au-30 poprvé vzlétl v roce 2006. První exemplář tohoto stroje spolu s exemplářem druhým přitom vzešel ze zakázky energetické společnosti RAO UES. Ta si pro tyto své první dvě vzducholodě nechala postavit speciální vzduchoplaveckou základnu odpovídající všem provozním předpisům. Zmíněná základna vešla ve známost pod názvem Kiržac-D a byla vybudována ve Vladimírovské oblasti. RAO UES vzducholodě typu Au-30 využívala ke vzdušným kontrolám elektrického vedení. V současnosti jsou ale oba tyto stroje trvale uskladněny na základně Kiržac-D, kde čekají na opravu. Zda budou vůbec opraveny a uvedeny zpět do provozu, je ale více než nejisté. Mezitím, dne 14. září 2008, si jeden z nich na své konto připsal, letem na 626 km dlouhé trase St. Petěrsburg – Vladimírov, mezinárodní organizací FAI uznaný světový rekord v doletu. Třetí a zároveň poslední exemplář vzducholodě typu Au-30 (v.č.3003) byl dodán francouzskému cestovateli a polárníku Lean-Louis Etiennovi. Ten zmíněnou vzducholoď hodlal využít při expedici na Arktidu, kterou si naplánoval na rok 2008. Velmi krátkou služební kariéru vzducholodi Au-30 (v.č.3003)  ale ukončila zcela zbytečná nehoda. Etiennův tým totiž tento stroj neukotvil dle provozních pokynů, a tak byl v průběhu větrné noci zničen nárazem do nedalekého obytného domu. Později byl vrak vzducholodi An-30 (v.č.3003) dopraven zpět do Ruska a uskladněn v hangáru institutu MAI. Zde se přitom nachází do dnešních dnů.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  tři exempláře

Uživatelé:  Francie a Rusko

 

 

 

Posádka:    dva piloti a osm pasažérů

Pohon:       dva pístové motory typu LOM Praha M332C české výroby s max. výkonem po 170 hp

Nosnost:    1 500 kg

                                                                                         

 

TTD:     
Délka těla: 54,00 m 
Max. průměr těla:   13,50 m
Výška: 17,50 m
Objem: 5 065 m3
Prázdná hmotnost: 3 350 kg
Max. vzletová hmotnost: 4 850 kg
Max. rychlost: 110 km/h
Max. dostup:   2 500 m
Max. dolet:    1 600 km
Vytrvalost: 24 hod

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.2.2014