Kronštadt Sirius (Inochodec-RU)

Taktický bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky s velkou vytrvalostí (MALE) typu Sirius dílny petrohradské společnosti Kronštadt bude sloužit k vyhledávání, identifikování a označování pozemních cílů v zájmu pozemních a vzdušných útočných prostředků, kontrolování výsledků útoků, hlídkové činnosti, topografickému snímkování, vedení REB a ničení malých a lehce bráněných pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice. Zmíněný stroj je koncipován jako dolnoplošník se štíhlým vřetenovitým trupem, velmi štíhlým přímým křídlem a motýlkovými ocasními plochami s lichoběžníkovým tvarem. Přední část trupu UAV typu Sirius je znatelně rozšířena. Její vypouklý hřbet přitom zastává funkci krytu antény satelitního navigačního a komunikačního systému. Pohon tohoto stroje obstarává dvojice 115 hp pístových motorů typu PD-115T. Zmíněný motor není ničím jiným, než silnější modifikací rakouského motoru typu Rotax 914 vyráběnou závodem Luč z Rybinska. Identický motor přitom pohání též jednomotorový UAV typu Orion. Motory UAV typu Sirius jsou instalovány uvnitř křídelních gondol a roztáčejí dvoulisté vrtule v tažném uspořádání. Ke vzletu a přistání UAV typu Sirius využívá zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco příďový podvozek je osazen jednoduchým kolem a zatahuje se do útrob přední části trupu, hlavní podvozky tohoto stroje se zasouvají do křídelních motorových gondol a jsou opatřeny zdvojenými koly. Palubní systémy UAV typu Sirius budou v maximální míře unifikovány s palubními systémy lehčího UAV typu Orion. Kromě motorů a vrtulí bude přitom tento stroj s jednomotorovým Orionem sdílet též různé palubní vybavení a pozemní řídící stanici. UAV typu Sirius bude možné vybavit elektro-optickým zaměřovacím systémem, fotoaparáty, radiolokátorem, stanicí pro vedení radiotechnického průzkumu nebo stanicí pro vedení REB. Na šesti závěsnících, dvou pod trupem a čtyřech pod křídlem, bude navíc moci přepravovat výzbroj do celkové hmotnosti 300 kg. Dvoumotorový UAV typu Sirius má projektovanou vzletovou hmotnost 2,5 t a vznikl jako doplněk jednomotorového UAV typu Orion se vzletovou hmotností 1 t. V porovnání s tímto typem bude přitom mít vyšší nosnost a delší vytrvalost. Díky instalaci satelitního navigačního a komunikačního systému, který typ Orion postrádá, bude navíc moci operovat ve větších vzdálenostech od pozemní řídící stanice. U UAV typu Sirius se navíc již od počátku počítá s instalací unifikovaného systému pro komunikaci, navigaci a sdílení dat typu OSNOD, který zajišťuje zabezpečenou komunikaci a výměnu dat mezi různými typy letecké techniky. Díky tomu bude UAV typu Sirius moci operovat v kooperaci s pilotovanými letouny. O tom, že společnost Kronštadt pracuje na projektu UAV této kategorie, bylo poprvé oznámeno na moskevské airshow MAKS 2019, která se konala v srpnu roku 2019. 1:1 maketa UAV typu Sirius byla však poprvé prezentována až na výstavě Armija 2020, která se konala v srpnu roku 2020 na letišti Kubinka. Před zmíněnou maketou byly navíc vystaveny makety neřízených pum typu FAB-100, OFAB-250-270, FAB-500M62, RBK-500U a ODAB-500PMV, řízené pumy typu KAB-100 a 220 mm neřízené rakety typu RSZO Uragan. Vývoj UAV typu Sirius probíhá v rámci OKR (zkušebně-konstrukční práce) s šifrou Inochodec-RU, které byly objednány v roce 2020. Veškeré práce na výrobních a projektových dokumentacích tohoto stroje jsou nyní již završeny. V současnosti se vývoj UAV typu Sirius nachází ve fázi stavby letových prototypů a přípravy sériové výroby. Letové zkoušky prvního prototypu tohoto stroje se dle původních plánů měly rozeběhnout před koncem roku 2021. Dle plánů z počátku roku 2022 se měl první prototyp UAV typu Sirius do oblak poprvé vydat v květnu toho samého roku. Se završením letových zkoušek tohoto stroje se tehdy počítalo v závěru roku 2022. Dodávky sériových strojů Ruskému VVS se měly rozeběhnout v roce 2023. Zahájení letových zkoušek prototypu UAV typu Sirius bylo nakonec oznámeno až dne 2. června 2023. Produkce tohoto stroje se dle současných plánů nerozeběhne dříve než za dva roky. S UAV typu Sirius nyní počítá též VMF, a to hned v několika verzích. Konkrétně se jedná o verzi protiponorkovou, průzkumnou, pátrací-záchrannou a retranslační. V současnosti se přitom vývoj námořních verzí zmíněného stroje nachází ve fázi vědecko-výzkumných prací (NIR).

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:       dva pístové motory neznámého typu Luč PD-115T (modifikace rakouského motoru typu Rotax 914) s max. výkonem po 115 hp  

Vybavení:   elektro-optický zaměřovací systém, fotoaparáty, radiolokátor, stanice pro vedení radiotechnického průzkumu nebo stanice pro vedení REB

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 300 kg, přepravovaná na dvou trupových a čtyřech podkřídlových závěsnících – řízené protizemní střely o hmotnosti 50 kg a 100 kg, naváděné pumy o hmotnosti 20 kg, 50 kg, 100 kg a 250 kg a neřízené pumy o hmotnosti 100 kg a 250 kg