Typ:  průzkumný bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky velkého doletu

Určení:  optický a radiolokační průzkum

Historie:  V roce 2010 Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo specifikace na novou generaci rozměrných průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV). Konkrétně přitom šlo o programy BAK-SD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Strednij Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex středního doletu) a BAK-BD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Bolšoj Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex velkého doletu). Zatímco program BAK-SD měl dát za vznik UAV se vzletovou hmotností do 1 t, tedy analogu amerického typu RQ-1 Predator, z programu BAK-BD měl vzejít UAV se vzletovou hmotností do 5 t, tedy analog amerického typu MQ-9 Reaper. Na specifikace BAK-BD přitom předložily své návrhy hned dvě konstrukční kanceláře, a to konstrukční kancelář Simonov (předtím známa jako Sokol), specializovaná konstrukční kancelář na vývoj bezpilotních prostředků, a letecká konstrukční kancelář RSK MiG. Za vítězný byl vyhlášen, na počátku října roku 2011, návrh z dílny kazaňské konstrukční kanceláře Simonov. Tomu následoval podpis kontraktu pro provedení NIR (vědecko-výzkumné práce) Altius-M ve výši 1,035 miliardy rublů. Součástí NIR Altius-M se přitom kromě vývoje měla stát též stavbu dvou zkušebních strojů, jednoho pro letové zkoušky a jednoho pro pozemní zkoušky palubních systémů. Termín dokončení obou zmíněných zkušebních strojů byl stanoven na červenec roku 2014. Zahájení letových zkoušek bylo naplánováno na prosinec toho samého roku. Se zahájením sériové výroby se tehdy počítalo v roce 2017 nebo 2018. UAV z dílny konstrukční kanceláře Simonov vzešlý z programu BAK-BD vešel ve známost jako Altair a byl pojat pojal jako poměrně rozměrný hornoplošník se štíhlým doutníkovitým trupem, dvojicí pístových motorů pod štíhlým přímým křídlem se značným rozpětím a motýlkovými ocasními plochami. Drak tohoto stroje je přitom kompletně zhotoven z kompozitu. Kovovou konstrukci mají pouze motorová lože. V případě pohonných jednotek volba padla na 500 hp kapalinou chlazené diesely typu A03/V12 německé značky RED. Každý z nich přitom roztáčí jednu třílistou vrtuli v tažném uspořádání. Vzhledem k tomu, že OKB Simonov, neměla žádné zkušenosti s konstrukcí UAV této kategorie, do prací na zmíněném stroji se zapojilo okolo 70-ti různých společností. Veškerá činnost OKB Simonov v rámci programu Altair se v podstatě omezila na vypisování technických zadání a zadávání úkolů jiným subjektům. Tak např. drak pro tento stroj údajně navrhla blíže nespecifikovaná zahraniční (zřejmě německá) firma. Prototyp UAV typu Altair byl postaven kazaňským závodem KAPO-Kompozit, který byl vytvořen na bázi jedné z dílen kazaňského leteckého závodu KAPO. Na podnikovém letišti závodu KAPO byl první letový prototyp UAV typu Altair poprvé spatřen v srpnu roku 2014. V prosinci toho samého roku byl tento stroj údajně mírně poškozen v průběhu rolování vysokou rychlostí (nebo pokusu o vzlet ?). Mezitím, v listopadu roku 2014, byl podepsán kontrakt na provedení zkušebně-konstrukčních prací (OKR) Altius-O v hodnotě 3,6 mld. rublů. Součástí OKR Altius-O se měla stát stavba dalších dvou prototypů UAV typu Altair. Dle zmíněného kontraktu měly být tyto dva stroje dokončeny do února roku 2017 a ke zkouškám předány do listopadu roku 2018. Letové zkoušky prvního letového prototypu UAV typu Altair, který vzešel z NIR Altius-M, byly zahájeny v polovině července roku 2016 a pozastaveny v prosinci toho samého roku. Letové zkoušky v rámci programu Altair byly znovu obnoveny na jaře nebo v létě roku 2017, a to s prototypem druhým, který byl modifikován dle poznatků získaných v průběhu zkoušek prototypu prvního. Existence zmíněného stroje je přitom známa od 16. května 2017. V září roku 2018 bylo zveřejněno video z letových zkoušek prototypu třetího (03). Zmíněný stroj má přepracovanou přední část trupu s dielektrickým krytem antény SATCOM na hřbetu. Ze zadní části třetího prototypu UAV typu Altair, v oblasti mezi ocasními plochami, navíc vybíhá špičatý ogivální dielektrický kryt. Celý program Altair ale již od počátku provázejí nemalé problémy. Do dnešních dnů proto prototypy tohoto stroje vykonaly jen něco přes 50 letů. Při žádném z nich navíc nebyla překonána výška pouhých 800 m. Aby toho nebylo málo, tak pohonné jednotky tohoto stroje v podobě dieselových motorů typu A03/V12 zdaleka nepodávají výkon požadovaný technickým zadáním. To je velmi nemilá skutečnost už jenom proto, že max. vzletová hmotnost UAV typu Altair v průběhu projektových prací vzrostla z požadovaných 5-ti t na celých 7 t. Proti motoru typu A03/V12 ale hovoří též nízký resurs a v neposlední řadě též skutečnost, že se nejedná o tuzemský výrobek. Neschopnost OKB Simonov dotáhnout program Altius do zdárného konce navíc vedla k tomu, že byly v roce 2018 veškeré práce na toto téma přesunuty z Kazaně do prostor závodu UZGA (Uralský Závod Civilního Letectví) z Jekaterinburku. Jedním z důvodů volby právě tohoto podniku, se stala skutečnost, že má shodného majitele jako OKB Simonov. Tím druhým jsou určité zkušenosti závodu UZGA s UAV, a to díly licenční výrobě izraelských UAV typu Searcher Mk.II a BirdEye 400 pod označením Forpost a Zastava. UAV typu Altair modifikovaný závodem UZGA vzešel z OKR Altius-U. Prototyp tohoto modelu (černá 881) vznikl konverzí třetího prototypu UAV typu Altair, který vzešel z OKR Altius-O, a do oblak se poprvé vydal dne 20. srpna 2019. Zmíněný let trval 32 min a byl proveden v plně autonomním režimu s vysunutým podvozkem. Zmíněný stroj při něm dosáhl výšky 800 m. V prosinci roku 2019 byl podepsán kontrakt na vývoj průzkumného-útočného komplexu na bázi UAV typu Altair. Zmíněné práce budou přitom probíhat v rámci OKR Altius-RU. Díky umělé inteligenci bude tento stroj moci operovat autonomně bez účasti operátora, popř. v součinnosti s bojovým letounem typu Su-57 (Felon). UAV typu Altair bude mimo jiné moci samostatně útočit na pozemní cíle s předem zadanými koordináty. Přitom bude schopen si sám určit nejvíce optimální trasu letu k cíli (nebo do zadané oblasti hlídkování), aby se vyhnul účinkům PVO protivníka, a sám si zvolit nejvíce optimální místo k odhozu munice. Současně bude schopen autonomně předávat informace o vzdušné situaci a rozmístění prostředků PVO pozemnímu velitelství v reálném čase. Po zneškodnění cíle bude navíc moci si sám zvolit nejvíce bezpečnou trasu pro návrat na domovskou základnu (nebo do vytyčené oblasti pro hlídkování a pokračovat tak v průzkumné misi). Při společných misích s pilotovaným letounem typu Su-57 (Felon) bude zase UAV typu Altair samostatně podnikat útoky na cíle odhalené jeho senzory. Pilot letounu typu Su-57 (Felon) mu pouze předá koordináty odhaleného cíle a on pak na něj provede útok v autonomním režimu. Testy UAV typu Altair s umělou inteligencí se přitom měly rozeběhnout před koncem roku 2020. V létě roku 2021 měl navíc tento stroj projít zbraňovými zkouškami. Součástí zbraňových zkoušek UAV typu Altair měly přitom být útoky na terče imitující typické cíle tohoto stroje (tanky, obrněná vozidla, seskupení živé síly protivníka, pozice dělostřelectva ...) za pomoci řízených střel a naváděných pum, které byly vyvinuty speciálně pro UAV. Předtím zmíněný stroj prošel předběžnými zbraňovými zkouškami. V rámci nich byly přitom prováděny shozy neřízených pum. V prosinci roku 2021 bylo oznámeno úspěšné završení státních zkoušek UAV typu Altair. V současnosti se vývoj tohoto stroje nachází ve fázi výroby strojů ověřovací série. Produkce předsériových UAV Altair se rozeběhla, v prostorách závodu UZGA, v roce 2021. První komplex s UAV typu Altair (v ozbrojené verzi) mělo přitom VVS převzít na podzim toho samého roku. S UAV typu Altair nyní nepočítá pouze VVS, ale i VMF. VMF totiž tento stroj shledalo za ideální prostředek pro námořní průzkum a vyhledávání, identifikování a zaměřování hladinových cílů pro pobřežní raketové systémy, palubní raketové systémy hladinových a ponorkových plavidel a bojové letouny, neboť mu velký dolet poskytuje schopnost vyhledávat hladinové cíle ve vzdálenosti několika tisíc kilometrů od ruských břehů. Vývoj námořní modifikace UAV typu Altair byl schválen na počátku roku 2019. Námořní UAV typu Altair vznikne hned ve dvou variantách, a to průzkumné a útočné. Součástí vybavení průzkumné varianty tohoto stroje se stane radiolokátor a elektro-optický pozorovací systém. Primární zbraní útočné varianty námořní modifikace UAV typu Altair pak budou protilodní řízené střely. Podle všeho se bude jednat o střely typu Ch-35 (AS-20 Kayak).

1. prototyp (Altius-M)

2. prototyp (Altius-O)

3. prototyp (Altius-O)

3. prototyp (Altius-U)

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:        dva pístové motory typu RED A03/V12 německé výroby s max. výkonem po 500 hp

Radar:         radiolokátor s bočním vyzařováním a vysokou rozlišovací schopností neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   elektro-optický sledovací systém neznámého typu. Kulovité pouzdro optiky tohoto zařízení se nachází na břichu trupu.

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, včetně klouzavých pum typu Grom-2, protizemních ŘS typu Grom-1 a protivzdušných a protizemních ŘS typu Ch-BLPA (AT-14 Spriggan)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2021