Typ:  motorizovaná modifikace bezmotorového transportního-výsadkového kluzáku typu G-31

Určení:  přeprava plně vyzbrojených výsadkářů do týlu území protivníka

Odlišnosti od letounu G-31:

- instalace 100 hp hvězdicového (vzduchem chlazeného) pětiválce typu M-11, který roztáčí jednu dvoulistou dřevěnou vrtuli, v modifikované špici trupu. Motorové lože tohoto stroje má příhradovou konstrukci a je zhotoveno z ocelových trubek. Jednotlivé válce motoru typu M-11 vystupují z obrysu motorové kapoty a nejsou opatřeny kryty.

- instalace ovládacích prvků pohonné jednotky uvnitř kokpitu

- instalace nového hlavního podvozku. Hlavní podvozky tohoto modelu mají identickou konstrukci jako hlavní podvozky modelu Jakov Alksnis. Hlavní podvozky tohoto modelu tedy mají menší výšku. Jejich nohy, které mají tvar pyramid, jsou opatřeny aerodynamickými kryty. Vnitřní vzpěra hlavních podvozků tohoto modelu navíc není uchycena k bokům trupu, ale ke spodní ploše křídla. Podvozková kola tohoto modelu jsou opatřena rozměrnými kapkovitými aerodynamickými kryty. Kola hlavních podvozků tohoto modelu lze navíc zaměnit lyžemi.

Historie:  V roce 1933 P.I. Grochovskij obdržel od vrchního velitele VVS J.I. Alksnise zadání na ověření možnosti motorizace výsadkového kluzáku typu G-31. Motorizovaný G-31 s nákladem nebo výsadkáři na palubě měl přitom vzlétat v závěsu za vlečným letounem jako klasický kluzák. Po vyložení nákladu nebo výsadkářů na místě určení měl však být schopen samostatného návratu na svou domovskou základnu (bez asistence vlečného letounu). Vývojem motorizované verze kluzáku typu G-31 přitom Grochovskij pověřil B.D. Urlapova. V případě pohonné jednotky volba padla na osvědčený 100 hp hvězdicový (vzduchem chlazený) pětiválec typu M-11 z dílny A.D. Švecova. Zástavba zmíněného motoru do přídě trupu prototypu G-31 byla provedena v prostorách závodu č.47 z Leningradu. V rámci přestavby na motorizovaný kluzák, který vešel ve známost jako G-31 M-11, navíc tento stroj obdržel též robustní kapotované hlavní podvozky z prototypu Jakov Alksnis (2. prototyp kluzáku typu G-31). Mezitím, výnosem ze dne 16. srpna 1933, byla Grochovského OKPB (Zvláštní konstrukční a výrobní kancelář) zrušena. Letecké oddělení zmíněné konstrukční kanceláře bylo však zlikvidováno o něco později, dne 1. září toho samého roku. V březnu roku 1934 byl nicméně zřízen Experimentální institut, který náležel pod NKTP (Lidový komisariát těžkého průmyslu), přičemž do jeho čela byl jmenován Grochovskij. Další práce na motorizovaném kluzáku typu G-31 M-11 tedy probíhaly v Experimentálním institutu NKTP. Letové zkoušky tohoto stroje se rozeběhly v roce 1935 a byly realizovány T.T. Malomužem. Prototyp G-31 M-11 vzlétal bezproblémově v „letní“ konfiguraci s kolovým podvozkem i v „zimní“ konfiguraci s lyžovým podvozkem, a tak jak v závěsu za vlečným letounem, tak i samostatně za pomoci vlastního pohonu. Délka rozběhu při vzletu tohoto stroje činila okolo 450-ti m. S nákladem o hmotnosti 1 400 kg na palubě měl prototyp G-31 M-11 cestovní rychlost 101 km/h, max. rychlost 120 km/h a dostup 5 000 m. Dolet tohoto stroje činil 2 000 km. Jeho vytrvalost se pohybovala okolo 20-ti h. Tak dlouhý pobyt v úzkých křídelních nákladových sekcích byl ale velmi náročný i pro vycvičené výsadkáře (kteří se navíc měli okamžitě po vysazení zapojit do bojových operací). Stabilita a ovladatelnost prototypu G-31 M-11 byla hodnocena kladně. Zmíněný stroj byl však podle názoru zkušebního pilota poněkud „podmotorován“. Následně proto obdržel instalaci silnější pohonné jednotky.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu kluzáku typu G-31)

Tahač:  Polikarpov R-5

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov M-11 s max. výkonem 100 hp

Kapacita:    16 plně vyzbrojených výsadkářů nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný uvnitř 16-ti křídelních nákladových komor (každá s rozměry 2,10 m x 0,66 m x 0,55 m)

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 9.2.2021