Typ:  palubní útočný letoun

Určení:  ničení pozemních a hladinových cílů

Historie:  Po letadlových lodích se sovětské námořnictvo začalo poohlížet již ve 20. letech 20. století. V květnu roku 1925 byl totiž vznesen návrh na přestavbu křižníku Izmail na letadlovou loď. Zmíněná letadlová loď měla mít výtlak 22 000 t a z její paluby mělo operovat 27 stíhacích, 12 torpédonosných, 6 průzkumných a 5 dělostřeleckých pozorovacích letounů. Podobná přestavba byla přitom zvažována též pro křižník Poltava, který byl poškozen požárem. Protože Rudá Armáda tehdy nebyla ochotna vynakládat další finanční prostředky do námořních projektů, tyto smělé plány se nakonec realizace nedočkaly. Krátce nato, v roce 1927, nicméně spatřil světlo světa návrh přestavby školní lodi Okean na letadlovou loď s výtlakem 12 000 t. Zmíněná letadlová loď měla nést název Komsomolec a z její paluby mělo operovat 26 stíhacích a 16 útočných letounů. Specifikace k prvnímu sovětskému palubnímu útočnému letounu byly přitom vypsány, NTK UVVS (Vědecko-technická komise Správy VVS), dne 10. března 1930. Vývoj požadovaného útočného stroje, který vešel ve známost jako ŠON (šturmovik osobogo naznačenija = útočný letoun zvláštního určení), byl konkrétně svěřen CKB (Centrální konstrukční kancelář) závodu č.39. Konstrukční tým CKB přitom palubní útočný letoun typu ŠON, který nesl též závodní označení Samoljot č.23, pojal jako derivát „pozemního“ jednomotorového dvoumístného těžkého útočného dvouplošníku typu TŠ-2 (TŠ-1) z dílny S.A. Kočerigina. V porovnání s tímto prvním pancéřovaným útočným letounem sovětské konstrukce byl však tento stroj o něco menší a měl slabší pancéřovou ochranu a výzbroj. Jeho křídla byla navíc řešena, kuli omezenému skladovacímu prostoru na lodní palubně, jako sklopitelná. Ve skladovací konfiguraci přitom křídla letounu typu ŠON zaujímala pozici podél zadní části trupu. Pancéřová ochrana se u tohoto stroje omezovala na břicho trupu v oblasti motoru a tandemově uspořádaných pracovišť dvoučlenné posádky. Výzbroj letounu typu ŠON se měla sestávat z baterie čtyř 7,62 mm kulometů typu PV-1, která měla být instalována pod podlahou pracoviště střelce a měla umožňovat střelbu směrem dopředu dolů nebo dozadu dolů, jednoho pohyblivého kulometu toho samého typu, umístěného ve hřbetním střelišti určeném k obraně zadní polosféry před vzdušným napadením, a nákladu pum o celkové hmotnosti do 400 kg. Prototyp letounu typu ŠON, který byl dokončen dne 1. dubna 1931, ale instalaci výzbroje postrádal. Letové zkoušky tohoto stroje již od počátku sužovaly potíže s přehříváním motoru. Teplota vody v systému chlazení totiž při teplotě okolního vzduchu 21°C často vzrůstala k bodu varu. Tento nedostatek se nicméně podařilo odstranit náhradou vody etylenglykolem. Za ne zcela dostatečné bylo ale možné považovat též chlazení oleje. Naproti tomu letové charakteristiky prototypu letounu typu ŠON byly hodnoceny kladně. Letové zkoušky prototypu letounu typu ŠON probíhaly až do léta roku 1932. Protože z přestavby školní lodi Okean na letadlovou loď Komsomolec nakonec sešlo, sériové výroby se letoun typu ŠON nedočkal. Jedním z důvodů toho, proč nedošlo k přestavbě lodi Okean na letadlovou loď, byla skutečnost, že se nepodařilo nalézt finanční prostředky ani na zpracování příslušného technického návrhu ani na vlastní přestavbu. Dalším důvodem toho byla nová koncepce sovětského námořnictva. Nová koncepce sovětského námořnictva totiž s letadlovými loděmi vůbec nepočítala.

Popis:  Dvoumístný jednomotorový palubní útočný letoun typu ŠON byl řešen jako dvouplošník s klasicky koncipovanými ocasními plochami. Poměrně úzký trup tohoto stroje měl průřez na výšku postaveného obdélníku a hranatý krabicovitý profil. Příhradová kostra trupu letounu typu ŠON byla svařena z ocelových trubek a vyztužena vypínacími dráty. Potah trupu tohoto stroje byl z podstatné části plátěný. Pancéřová ochrana letounu typu ŠON byla lehká a omezovala se na spodek motoru a pracovišť posádky. V přídi trupu tohoto stroje se nacházela instalace pohonné jednotky v podobě 680 hp kapalinou chlazeného vidlicového 12-ti válce typu M-17. Zmíněný motor přitom roztáčel jednu dvoulistou vrtuli v tažném uspořádání. K břichu motorové kapoty letounu typu ŠON byl uchycen hranatý tunelový kryt chladiče chladící kapaliny. V čele zmíněného krytu, přímo pod vrtulí, se nacházel obdélníkový lapač vzduchu, který byl kryt žaluzií. Přímo za motorovou sekcí byla umístěna palivová nádrž. Poté následovala dvojice otevřených tandemově uspořádaných kokpitů. Zatímco vpředu seděl pilot, vzadu se nacházelo pracoviště navigátora-bombometčíka-střelce. Oba dva kokpity letounu typu ŠON byly opatřeny malým větrným štítkem. Součástí toho zadního mělo navíc být otevřené kruhové střeliště, které mělo být osazeno jedním pohyblivým 7,62 mm kulometem typu PV-1 a mělo sloužit k obraně před vzdušným napadením ze zadní polosféry. Pod podlahou kabiny střelce se navíc měla nacházet baterie čtyř kulometů toho samého typu umožňující střelbu dopředu dolů nebo dozadu dolů. Jediný dokončený prototyp letounu typu ŠON ale létal bez výzbroje. Dvouplošné křídlo tohoto stroje mělo půdorys ve tvaru obdélníku a oválné koncové oblouky. Obě dvě křídla letounu typu ŠON byla řešena jako dvounosníková a měla dřevěnou kostru a plátěný potah. Dolní křídlo tohoto stroje mělo menší rozpětí a bylo umístěno dále od přídě trupu. Zatímco horní křídlo letounu typu ŠON se nacházelo nad trupem, dolní křídlo tohoto stroje bylo instalováno na dolnoplošné pozici. Do odtokové hrany střední části horního křídla letounu typu ŠON byl vetknut, za účelem zlepšení výhledu z pilotního prostoru, zaoblený výřez. K hřbetu trupu, v oblasti před otevřeným pilotním prostorem, bylo přitom horní křídlo uchyceno za pomoci jednoho páru vzpěr s tvarem písmene „N“. Obě dvě křídla letounu typu ŠON byla navzájem vyztužena jedním párem vzpěr s tvarem písmene „N“ a soustavou drátů. Křidélka se nacházela na odtokové hraně horního i dolního křídla. Vnější části horního křídla a obě poloviny dolního křídla letounu typu ŠON bylo možné přiklopit k zadní části trupu. Toho se mělo využívat při skladování na lodní palubě. Ocasní plochy letounu typu ŠON měly dřevěnou kostru a plátěný potah a sestávaly se z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) s hranatým tvarem a jedné vyztužené (za pomoci vzpěr a drátů) hornoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem. Zatímco na odtokové hraně SOP se nacházelo směrové kormidlo, odtokovou hranu VOP okupovala dvojice výškových kormidel. Směrovka i obě dvě výškovky byly přitom opatřeny rohovou odlehčovací ploškou. Vzletové a přistávací zařízení letounu typu ŠON tvořil pevný tříbodový podvozek ostruhového typu. Hlavní podvozky tohoto stroje byly uchyceny k okrajům břicha trupu, přímo před dolním křídlem, a byly osazeny koly. Jejich tlumiče byly zhotoveny z pryže. Nohy hlavních podvozků letounu typu ŠON měly tvar pyramidy a nebyly navzájem vyztuženy horizontální výztuhou (aby bylo pod trup tohoto stroje možné umístit torpédo). Hlavní podvozky doplňovala jednoduchá ostruha. Její instalace se nacházela pod zádí trupu, na úrovni VOP.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor-bombometčík-střelec

Pohon:       jeden pístový motor typu M-17 (licenční kopie německého typu BMW VI) s max. výkonem 680 hp        

Výzbroj:     baterie čtyř 7,62 mm kulometů typu PV-1 pro střelbu do dolní polosféry, instalovaná na břichu trupu, na úrovni pracoviště střelce, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu, instalovaný v otevřeném hřbetním kruhovém střelišti určeném k obraně zadní polosféry, a náklad pum do celkové hmotnosti 400 kg (jediný dokončený prototyp tohoto stroje ale létal bez výzbroje)

poslední úpravy provedeny dne: 12.3.2021