Harbin Z-19 Black Cyclone (Hei Xuanfeng)

Typ:  středně těžký průzkumný a taktický útočný vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  vyhledávání a označování pozemních cílů v rámci podpory bojových skupin útočných vrtulníků typu Z-10, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, boj s tanky a jinými obrněnými vozidly protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalu létajících vzdušných cílů

Historie:  Po několika neúspěšných pokusech ze strany Čínského vedení o nákup specializovaných útočných vrtulníků pro PLA v zahraničí byl vývojem vzdušného prostředku s rotující nosnou plochou této kategorie pověřen domácí průmysl. Úvodní projekt požadovaného stroje, který vešel ve známost pod označením Z-10, ale zpracovala, na základě tajné vládní zakázky z roku 1995, ruská konstrukční kancelář JSC N.I. Kamova. Na dalším vývoji vrtulníku typu Z-10 se pak kromě institutu č.602 z Xianu podílela též celá řada zahraničních společností. Produkci tohoto stroje měla dle původních plánů zajišťovat společnost HAIG (Harbin Aircraft Industry Group) z Harbinu. Nakonec, v roce 2000, byla sériová výroba vrtulníku typu Z-10 svěřena společnosti CAIC (Changhe Aircraft Industry Corporation) z Changhe. První prototyp tohoto prvního bitevního vrtulníku „čínské“ konstrukce se do oblak poprvé vydal v roce 2003. Vývoj vrtulníku typu Z-10 ale již od počátku provázely technické problémy. Aby toho nebylo málo, tak na pohonnou jednotku tohoto stroje v podobě turbohřídelového motoru typu PT6C-67C kanadské značky Pratt & Whitney Canada uvalila kanadská vláda embargo, zatímco vývoj domácí alternativy za tuto pohonnou jednotku v podobě motoru typu WZ-9 sužovaly potíže technického rázu. Díky tomu si PLA na prvních osm sériových Z-10 nakonec muselo počkat až do konce roku 2010. Všechny výše uvedené problémy vedly k tomu, že byl mezitím schválen vývoj nového bitevního vrtulníku s méně pokročilou konstrukcí. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením Z-19 a jeho produkce měla být dle zadání co nejméně závislá na dodávkách komponent ze zahraničí. Z hlediska celkového uspořádání, letových výkonů a hmotnosti se pak tento stroj měl maximálně přibližovat italskému bitevnímu vrtulníku typu A-129 Mangusta. Mělo tedy jít, na rozdíl od typu Z-10, o slabě pancéřovaný, zato lehký a obratný stroj. Sériovou výrobou vrtulníku typu Z-19 byla pověřena společnost HAIG z Harbinu. Za účelem urychlení vývoje a snížení vývojových nákladů byl za základ bitevního speciálu typu Z-19 zvolen lehký víceúčelový vrtulník typu H425, který není ničím jiným, než čínským derivátem francouzského vrtulníku typu SA565 Panther, který zase není ničím jiným, než derivátem vrtulníku typu Dauphin II, vyráběného též v licenci čínskou společností HAIG (pod označením Z-9). Od typu H425, který je vyhrazen pro civilní trh, přitom vrtulník typu Z-19 kromě pohonného systému v podobě dvou turbohřídelových motorů typu Turboméca Arriel 1C1 francouzské výroby, v ČLR vyráběných jako typ WZ-8C, nosného systému v podobě jednoho čtyřlistého nosného rotoru a jednoho nesymetrického jedenáctilopatkového fenestronu, hlavního reduktoru a transmise přebírá též celou střední a zadní část trupu a ocasní plochy. Některé palubní systémy, jakým je např. elektro-optický zaměřovací systém a komunikační vybavení zase sdílí se svým těžším bratrem v podobě vrtulníku typu Z-10. To samé přitom platí i pro část výzbroje. Nově byla tedy pro typ Z-19 navržena pouze příďová sekce trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky, která je opatřena společným rozměrným hranatým překrytem nepodobným překrytu kabiny amerického vrtulníku typu AH-64 Apache, pomocné křídlo se čtveřicí zbraňových závěsníků a tříbodový podvozek ostruhového typu. Převzetí příďového podvozku od typu H425 totiž znemožňovala odlišná poloha těžiště. V rané vývojové fázi byla nicméně zvažována dvojice samostatných stupňovitě uspořádaných kokpitů alá A-129 Mangusta, jak dokládá maketa, která se v roce 2005 objevila před jedním z administrativních sídel korporace AVIC. Pojetí vrtulníku typu Z-19 jako derivátu vrtulníku typu H425 přitom vedlo nejen k nezanedbatelnému snížení vývojových nákladů a urychlení vývoje, ale též nemalé redukci technického rizika, které by jinak sebou přinesl vývoj nové pohonné a hnací soustavy. A právě vrtulníková pohonná a hnací soustava pro čínské inženýry stále představuje poněkud tvrdý oříšek. Dle původního zadání měl být vrtulník typu Z-19 bitevním strojem tvořícím přímou konkurenci těžšímu typu Z-10. V roce 2004 bylo ale poslání vrtulníku typu Z-19 rozšířeno o úkoly tzv. letového návodčího. K tomuto rozhodnutí velení PLA zřejmě přiměly kladné výsledky spolupráce amerických bitevních vrtulníků typu AH-64D Longbow Apache s průzkumnými vrtulníky typu OH-58D Kiowa Warrior, stejně jako francouzských bitevních vrtulníků typu EC665 Tiger s průzkumnými vrtulníky typu SA342M Gazelle Viviane, při bojovém nasazení v Afghánistánu. Z vrtulníku typu Z-19 tedy nakonec vzešel jakýsi lehčí doplněk těžšího vrtulníku typu Z-10. První prototyp vrtulníku Z-19 se do oblak poprvé vydal v květnu roku 2010. Krátce nato, dne 18. září toho samého roku, byl ale zničen při havárii. V průběhu letových zkoušek v rámci standardní letové obálky totiž při zatáčení náhle ztratil výšku a narazil do země. Z tohoto důvodu byla existence vrtulníku typu Z-19 zpočátku přísně utajována. Letové zkoušky byly obnoveny až v roce 2011 s prototypem druhým. Svůj veřejný debut si vrtulník typu Z-19 odbyl v listopadu roku 2012 na Airshow China 2012, která se konala v Zhuhai. Zmíněné airshow se zúčastnily hned dva prototypy tohoto stroje. Zatímco v každém z obou kokpitů prvního z nich se nacházela instalace jednoho MFD, na přístrojových deskách toho druhého byly instalovány dva MFD. Sériové Z-19 byly poprvé zpozorovány v srpnu roku 2012. Do dnešních dnů brány závodu společnosti HAIG z Harbinu opustilo méně než 50 těchto strojů. Mezitím PLA vrtulníky typu Z-19 zapojilo do několika vojenských cvičení. V jejich průběhu tyto stroje podnikaly útoky na pozemní cíle. Potvrzeny jsou i odpaly PTŘS typu HJ-10. V současnosti se vrtulník typu Z-19 nachází pouze na inventáři PLA. O zmíněný stroj ale jeví zájem též námořnictvo a pobřežní stráž. Námořnictvo již ověřovalo způsobilost tohoto stroje pro činnost z palub některých plavidel a počítá s ním při ochraně pobřežních oblastí. Ke shodnému účelu plánuje vrtulníky typu Z-19 používat též pobřežní stráž.

Popis:  Středně těžký průzkumný a taktický útočný vrtulník typu Z-19 je opatřen klasicky koncipovaným nosným systémem, který se sestává z jednoho čtyřlistého nosného rotoru s polotuhou hlavou a listy celokompozitní konstrukce a jednoho nesymetrického jedenáctilopatkového fenestronu. Oba dva rotory tohoto stroje jsou převzaty od civilního vrtulníku typu H425. Díky tomu, že jsou listy nosného rotoru vrtulníku typu Z-19 zhotoveny z kompozitu na bázi skelných vláken, jsou sice schopny vydržet nějaké to mechanické poškození, nejsou však zhotoveny s ohledem na odolnost proti zásahu projektilem. Od civilního vrtulníku typu H425 ale vrtulník typu Z-19 přebírá též celou střední a zadní část trupu. V přední části trupu vrtulníku typu Z-19, která má novou konstrukci, se nachází dvoumístná tandemově uspořádaná kabina dvoučlenné posádky. Kabina posádky tohoto stroje je opatřena společným hranatým překrytem. Zasklení kabiny posádky vrtulníku typu Z-19 se sestává z jednoho čelního, jednoho stropního a dvou párů postranních okének. Čelní okénko je zhotoveno z vrstveného skla a je odolné vůči projektilům do ráže 12,7 mm. Naproti tomu stropní a postranní okénka jsou osazena tabulemi z organického skla. Obě dvě okénka, která se nacházejí na pravoboku, jsou řešena jako výklopná (směrem nahoru) a zastávají roli vstupu do kabiny. Do obou okének, která jsou umístěna na levoboku, jsou zase vetknuty větrací otvory. Ty jsou zakryty malými odsuvnými (směrem dozadu) průzračnými tabulemi. Z rozložení přístrojů, lze usuzovat, že se vpředu nachází pracoviště pilota, zatímco na zadním sedadle, které je instalováno ve větší výšce, sedí zbraňový operátor. Řízení vrtulníku typu Z-19  je konvenční mechanické. Součástí přístrojových desek pracovišť obou dvou členů posádky jsou MFD. K rámu překrytu, přímo před předním sedadlem, je navíc uchycen HUD. V zadním kokpitu se kromě MFD nacházejí též dvě malé obrazovky, které slouží k zobrazování informací z optických senzorů. Rozložení přístrojů na pracovištích obou dvou členů posádky je evidentně provedeno dle filozofie HOCAS. Pod špicí přídě trupu vrtulníku typu Z-19 se nachází instalace kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému. Většinu prostor uvnitř přední části trupu v oblasti před a pod kokpitem a většinu prostor uvnitř střední části trupu vyplňují přístrojové sekce s avionikou, které zpřístupňuje řada výklopných servisních krytek. V útrobách střední části trupu se ale nachází též instalace hlavního reduktoru. Hlavní reduktor a celou trasmisní soustavu vrtulník typu Z-19 přebírá od civilního vrtulníku typu H425. To samé přitom platí i pro pohonné jednotky. Pohon tohoto stroje tedy obstarává dvojice 943 hp turbohřídelových motorů typu Arriel 1C1 francouzské značky Turboméca, popř. čínské kopie zmíněných motorů, které jsou známy jako WZ-8C. Vzhledem k tomu, že má čínský průmysl s výrobou leteckých a vrtulníkových pohonných jednotek velké problémy, většinu vrtulníků typu Z-19 podle všeho pohání importované motory typu Arriel 1C1. Zmíněné motory jsou instalovány uvnitř gondol, které jsou uchyceny k bokům horní partie střední části trupu, přímo za kabinou posádky. Pohonné jednotky vrtulníku typu Z-19 postrádají pancéřovou ochranu a využívají oválné lapače vzduchu, které jsou opatřeny mřížkami zamezujícími nasátí větších nečistot, a výfukové trubice s kruhovým průřezem, které jsou nasměrovány do stran. Zmíněné výfukové trubice nejsou opatřeny zařízením k chlazení výtokových plynů (za účelem snížení IČ emise). K bokům střední části trupu vrtulníku typu Z-19, přímo pod motorovými gondolami, jsou ale uchycena též pomocná křídla se čtveřicí zbraňových závěsníků. Střední část trupu vrtulníku typu Z-19 plynule přechází v ocasní nosník. Na jeho konci se nachází pouzdro fenestronu s vysokou lichoběžníkovou SOP. K bokům ocasního nosníku jsou zase uchyceny obdélníkové VOP se štíhlými lichoběžníkovými svislými ploškami na koncích. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu Z-19 tvoří pevný tříbodový kolový podvozek ostruhového typu. Zatímco hlavní podvozky jsou uchyceny k bokům přední části trupu, na úrovni zadního kokpitu, konzola ostruhového podvozku se nachází na břichu ocasního nosníku, přímo před pouzdrem fenestronu. Naproti tomu vrtulník typu H425, z něhož tento typ vychází, je opatřen podvozkem příďového typu. Pancéřová ochrana vrtulníku typu Z-19 se omezuje na již zmíněné čelní neprůstřelné sklo kabiny posádky a lehké kompozitní sendvičové pancéřování některých prvků. Kompozitní pancéřování přitom obdržely zejména kokpity obou členů posádky a hlavní palivová nádrž.

Verze:

Z-19 – první sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Z-19 vyhrazená pro PLA. První prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v květnu roku 2010. První sériové exempláře vrtulníku typu Z-19 byly identifikovány v srpnu roku 2012.

Z-19A (?) – pokročilá modifikace vrtulníku typu Z-19 s instalací radiolokátoru typu Yu Huo kategorie MMW (milimeter-wave radar) uvnitř zaobleného krytu, který se nachází nad hlavou nosného rotoru. Zmíněný radiolokátor se podobá americkému radiolokátoru typu AN/APG-78 Longbow a i s pouzdrem váží pouhých 69,5 kg. Radiolokátor typu Yu Huo využívá anténu kategorie AESA s pěti vysílacími a přijímacími elementy a cíl typu tank je schopen zachytit na vzdálenost 15 km, cíl typu loď na vzdálenost 80 km a cíl typu vrtulník na vzdálenost 30 km. Přitom dokáže současně sledovat 50 cílů a na šest z nich vést palbu. Díky jeho instalaci bojová činnost tohoto modelu není omezena denní dobou a dobrými meteorologickými podmínkami. Prototyp tohoto modelu byl poprvé zpozorován v lednu roku 2014. Tento model byl do výzbroje PLA zatím zařazen pouze v nevelkém počtu. Sériové Z-19 s instalací radiolokátoru byly poprvé identifikovány v únoru roku 2017. Široké veřejnosti byl tento model poprvé prezentován na výstavě China Helicopter Exposition, která se konala v září roku 2017 v Tianjinu.

Z-19E – exportní modifikace vrtulníku typu Z-19 se zjednodušenou avionikou. Z avioniky tohoto modelu byl mimo jiné vyjmut datalink. V avionice vrtulníku typu Z-19E se navíc nachází menší počet importovaných komponent (kuli zjednodušení licenčního řízení před vývozem). Nahrazeny byly mimo jiné komponenty avioniky a elektrické soustavy francouzské výroby. Tento model byl široké veřejnosti poprvé prezentován na výstavě International Helicopter Exposition, která se konala v září roku 2015 v Tianjinu. Do oblak se prototyp vrtulníku typu Z-19E poprvé vydal dne 18. května 2017. Po završení první fáze letových zkoušek se prototyp tohoto stroje vydal na předváděcí turné po státech jihovýchodní Asie a Afriky. Proti vývozu vrtulníku typu Z-19E se ale postavilo vedení společnosti Airbus Helicopter (Eurocopter) spolu s francouzskou vládou, neboť tento stroj využívá technologie, které byly do ČLR dodávány pro civilní vrtulníky a ozbrojené vrtulníky určené výhradně pro tuzemské ozbrojené síly. S přihlédnutím na skutečnost, že se čínský vrtulníkový průmysl neobejde bez pomoci ze strany společnosti Airbus Helicopter, byly později prezentace vrtulníku typu Z-19E potenciálním zákazníkům utlumeny. Současně byla údajně společnosti Airbus Helicopter nabídnuta možnost se na projektu Z-19E přímo podílet. K vzájemné shodě nicméně zatím nedošlo, a proto Číňané zatím žádný vrtulník tohoto typu nevyvezli. I přesto by měly být dodávky vrtulníků typu Z-19E zahraničním zákazníkům zahájeny v roce 2019, poté, co výchozí model Z-19 dosáhne plných operačních schopností.

Z-19 (modifikovaný) – modifikace vrtulníku typu Z-19 s instalací jednoho páru senzorů výstražného protiraketového systému na bocích špice trupu, přímo pod anténami výstražného RL systému, a vnějšího pancéřování po stranách předního kokpitu. Takto byl modifikován nejméně jeden exemplář vrtulníku typu Z-19. Zmíněný stroj byl poprvé identifikován v září roku 2018.

Vyrobeno:  neznámý počet prototypů a méně než 50 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLA)

Z-19

Posádka:    pilot a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Turboméca Arriel 1C1 francouzské výroby nebo Zhuzhou WZ-8C čínské výroby (kopie francouzského typu Arriel 1C1) s max. výkonem po 943 hp, resp. 1 069 hp ve 2 min nouzovém režimu

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Zmíněný systém v sobě sdružuje TV kameru, termovizní kameru a laserový dálkoměr-značkovač cílů. Otočné kulovité pouzdro zmíněného zařízení se nachází pod špicí trupu.

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém (dva páry antén instalované po jednom na bocích špice trupu a na bocích zadní části pouzdra fenestronu)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocným křídlem – PTŘS typu HJ-9 (max. 8 ks) a HJ-10 (max. 8 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90, bloky s neřízenými raketami (ráže 20 mm, 57 mm, 70 mm, 80 mm, 81 mm nebo 90 mm), střelecké kontejnery (s 12,7 mm kulomety nebo 23 mm kanóny), neřízené pumy a přídavné palivové nádrže

Poslední úpravy provedeny dne: 14.5.2023