Berjev (Iljušin) A-50M Titan-M

Typ:  pokročilá modifikace vzdušného střediska řízení a včasné výstrahy (DRLO) typu A-50 (Mainstay A)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu A-50 (Mainstay A):

- instalace radiolokačního komplexu typu Šmelj-2, který disponuje větším dosahem a navíc je schopen sledovat větší počet vzdušných cílů a navádět větší počet stíhacích letounů, na místo radiolokačního komplexu typu Šmelj (Squash Dome)

- instalace výkonnějších a ekonomičtějších pohonných jednotek typu PS-90A na místo motorů typu D-30KP-2

- instalace modifikovaného obranného komplexu

- instalace modifikovaného navigačního komplexu

Historie:  Vývojem pokročilé modifikace DRLO speciálu typu A-50 (Mainstay A), která měla řešit hlavní nedostatek tohoto stroje v podobě ne zrovna ideální spolehlivosti a značné hmotnosti avionického vybavení, byla OKB G.M. Berjeva pověřena dne 9. ledna 1984, tedy v době, kdy se celý program A-50 stále ještě nacházel ve stádiu letových zkoušek. Požadovaná modifikace letounu A-50 (Mainstay A) vešla ve známost pod označením A-50M a kromě modifikovaného palubního elektronického vybavení obdržela též silnější a ekonomičtější pohonné jednotky typu PS-90A. Tento typ motoru přitom vznikl v rámci programu dopravních letounů nové generace v podobě velkokapacitního typu Il-96-300 a středně těžkého typu Tu-204 a do roku 1987 byl znám pod označením D-90A. Srdcem speciálu A-50M se stal radarový komplex DRLO typu Šmejl-2, který měl před radarovým komplexem letounu A-50 (Mainstay A) v podobě typu Šmelj (Squash Dome) kromě většího dosahu navrch též ve schopnosti sledovat větší počet vzdušných cílů a navádět větší počet stíhacích letounů. Práce na celém programu A-50M zpočátku postupovaly poměrně rychle. Projekt tohoto modelu se podařilo dokončit ještě před koncem roku 1984. Rok nato spatřila světlo světa též jeho technologická 1:1 maketa. Testy radarového komplexu typu Šmelj-2 byly zahájeny v roce 1987. K tomu přitom posloužil speciálně upravený letoun typu Tu-126LL, který předtím zastával roli vzdušné zkušebny méně výkonného radarového komplexu typu Šmelj (Squash Dome) staršího modelu A-50 (Mainstay A). Mezitím se v prostorách taškentského závodu TAPO rozeběhly práce prototypu. Krátce nato, dne 22. října 1990, ale celý program A-50M zcela zastavily rozsáhlé škrty ve zbrojním rozpočtu, což byl jeden z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která nakonec, v roce 1991, vyústila rozpadem SSSR. Do tohoto data se nepodařilo dokončit ani kompletaci prototypu. Jeho letové zkoušky se přitom dle původních plánů měly rozeběhnout již v roce 1989.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (nebyl stavebně dokončen)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 10 operátorů systému DRLO (operátor radarového systému, operátoři prostředků REB a operátoři komunikačních systémů)

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov PS-90A s max. tahem po 16 140 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza (jeho instalace se nachází uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinu navigátora), navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břiše příďové partie trupu, přímo pod kabinou navigátora) a přehledový kohezní impulsní radiolokátor typu Šmelj-2 (jeho instalace se nachází uvnitř otočného čočkovitého radomu uchyceného za pomoci dvou pylonů ke hřbetu zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla)

Poslední úpravy provedeny dne: 10.11.2012