Iljušin A-50M (‘Mainstay B’)

Typ:  pokročilá modifikace vzdušného střediska řízení a včasné výstrahy (DRLO) typu A-50 (Mainstay A)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu A-50 (Mainstay A):

- instalace modifikovaného radiolokačního komplexu a komunikačního vybavení

- zredukované zasklení kabiny navigátora vyjmutím okénka nacházejícího se na levoboku (tímto se zasklení kabiny navigátora omezilo pouze na jedno okénko, které je umístěno na pravoboku)

- instalace jednoho páru drobných polokapkovitých dielektrických krytů na bocích zádě trupu, přímo nad bývalými nákladovými vraty

- instalace krabicovitých krytů výmetnic 96-ti klamných IČ/RL cílů na obou bocích zádě trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla

Historie:  Práce na DRLO speciálu typu A-50M (2. letoun s tímto označením), který vznikl v rámci modernizačního programu letounu typu A-50 (Mainstay A) jako cenově dostupnější alternativa za podstatně pokročilejší model A-50M (1. letoun s tímto označením), se rozeběhly již na konci 80. let. Zatímco model A-50M (1. s tímto označením) počítal se zcela novým radiolokačním komplexem typu Šmelj-2 a výkonnějšími a ekonomičtějšími pohonnými jednotkami typu PS-90A, modernizační program A-50M (2. s tímto označením) byl vystavěn pouze na drobných úpravách původního radiolokačního komplexu, komunikačního vybavení a obranného systému. Široké veřejnosti se tento model poprvé představil v roce 1992 na MosAeroShow 92. Zde byl přitom k vidění letoun s trupovým číslem 51. Ten samý stroj se stal též součástí statické ukázky airshow MAKS 93. Dne 9. května 1995 se pak modernizovaný A-50M zúčastnil moskevské letecké přehlídky, která se konala k příležitosti 50. výročí od konce 2. světové války. Zde jej bylo přitom možné shlédnout za letu ve formaci se čtyřmi těžkými stíhači typu Su-27 (Flanker). Konverzí na model A-50M do konce roku 2011 v rámci modernizačního programu prošlo celkem 26 operačních letounů typu A-50 (Mainstay A) ze stavu VVS. Poté se rozeběhla další fáze modernizačního programu těchto jediných DRLO speciálů Ruských vzdušných sil. Ta přitom dala za vznik modelu A-50U (Mainstay D), který se vyznačoval instalací kvalitativně nového komplexu DRLO.

Verze:  -

Vyrobeno:  26 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových A-50)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 10 operátorů systému DRLO (operátor radarového systému, operátoři prostředků REB a operátoři komunikačních systémů)

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-N Groza (jeho instalace se nachází uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinu navigátora), navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břiše příďové partie trupu, přímo pod kabinou navigátora) a přehledový kohezní impulsní radiolokátor neznámého typu (jeho instalace se nachází uvnitř otočného čočkovitého radomu uchyceného za pomoci dvou pylonů ke hřbetu zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla)

Vybavení:   výstražný RL systém neznámého typu (antény na bocích přídě a zádě trupu a na koncích křídla), aktivní rušič neznámého typu (dva páry polokapkovitých krytů umístěné po jednom na bocích přední části trupu, v oblasti pod kabinou pilotů, a na bocích zadní části trupu, v oblasti pod ocasními plochami), stanice pro radiotechnický průzkum (po jedné anténě v přídi trupu, mezi anténou povětrnostního a navigačního radaru, a v zakončení trupu) a výmetnice klamných cílů (jejich instalace se nachází na břiše trupu a ve dvou krabicovitých krytech umístěných na bocích zádě trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla)

Poslední úpravy provedeny dne: 10.10.2012