Typ:  pokročilá modifikace lehkého víceúčelového bojového letounu typu JF-17 (Block 2)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu JF-17 (Block 2):

- instalace motoru typu RD-93MA, který má o nějakých 1 000 kp vyšší tah, na místo motoru typu RD-93

- instalace výkonnějšího radiolokátoru kategorie AESA uvnitř modifikované špice trupu s mírně robustnějším profilem na místo impulzního dopplerovského radiolokátoru typu KLJ-7. Podle všeho se jedná o radiolokátor typu KLJ-7A z dílny institutu č.14 společnosti NETRI nebo radiolokátor typu LKF601E z dílny institutu č.607.

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému

- mírně robustnější profil hřbetní nástavby táhnoucí se mezi překrytem pilotní kabiny a náběžnou hranou SOP

- vestavba malého lapače vzduchu do kořene náběžné hrany SOP

- instalace modifikovaného obranného komplexu. Výstražný protiraketový systém tohoto modelu využívá dva (a nikoliv jeden) pár senzorů. Zatímco ten přední se nachází na bocích lapačů vzduchu pohonné jednotky, přímo pod výrovými přechody, ten zadní je uchycen k bokům krabicovitého kontejneru, který se nachází na vrcholu SOP. Naproti tomu instalace jediného páru senzorů MAWS předchozího modelu se nachází na bocích vřetenovitého pouzdra brzdícího padáku, který je vetknut do odtokové hrany SOP, v oblasti pod směrovým kormidlem.

- instalace závěsníku, na kterém lze přepravovat kontejner s aktivním RL rušičem typu KG600, pod pravým vzduchovým kanálem pohonné jednotky. U modelu JF-17 se zmíněný kontejner umisťoval na jeden ze zbraňových závěsníků.

- instalace nového datalinku

- instalace elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo mechanického systému řízení

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny. Součástí vybavení pilotní kabiny tohoto modelu se stal nový širokoúhlý HUD typu EHUD-2 (?), který se nápadně podobá HUD letounu typu J-20 (Fagin), a přilbový zaměřovač.

- instalace nových (LED) přistávacích reflektorů z dvoumístného modelu JF-17B na noze příďového podvozku

- instalace dodatečných závěsníků pod postranními přívody vzduchu pohonné jednotky. Zmíněné závěsníky slouží k přepravě kontejnerů pro vedení REB a kontejnerů se zaměřovací technikou.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o nové typy naváděné munice. Součástí zbraňového arsenálu tohoto modelu se mimo jiné staly PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10E (CH-AA-9) a PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-15E (CH-AA-10 Abbadon). K přepravě zmíněných PLŘS je navíc možné využívat zdvojených závěsníků.

Historie:  Poznatky, které se podařilo nastřádat v průběhu vývoje a provozu lehkých víceúčelových bojových letounů typu JF-17 (Block 1 a 2), byly plně zužitkovány při návrhu následujícího výrobního modelu tohoto čínsko-pákistánského stroje, který vešel ve známost jako JF-17C (Block 3). Konstrukce draku u tohoto modelu zůstala až na některé drobnosti shodná. Zmíněný model však počítá s motorem typu RD-93MA, který má vyšší tah a delší životnost. Zmíněný motor není ničím jiným, než modifikací motoru typu RD-93, pohonné jednotky letounu typu JF-17 (Block 1 a 2), s vylepšenou konstrukcí kompresoru a turbíny a modifikovaným automatickým systémem řízení, a byl vyprojektován speciálně pro letoun typu JF-17C. Výhledově by však letoun typu JF-17C měl údajně obdržet motor typu WS-13E čínské výroby (s tahem řádu 9 000 kp). Zdaleka nejvíce změn ale doznalo palubní vybavení. Letoun typu JF-17C totiž počítá s novým radiolokátorem kategorie AESA, elektro-optickým zaměřovacím systémem, modifikovaným obranným systémem, FBW a novým datalinkem. Bez změn přitom nezůstalo ani vybavení pilotní kabiny a podvěsná výzbroj. Všechny výše uvedené úpravy mají přitom z letounu typu JF-17C učinit plnohodnotného soupeře výkonnějšího francouzského bojového letounu 3,5 generace typu Rafale, který se mezitím stal součástí výzbroje vzdušných sil znepřátelené Indie. První prototyp letounu typu JF-17C se do oblak poprvé vydal dne 15. prosince 2019. Zmíněný stroj (rudá 3000) postrádá zbraňový systém, včetně radiolokátoru. To dokládá instalace plechového aerodynamického krytu na místo příďového dielektrického krytu radiolokátoru. Jeho pohon navíc podle všeho obstarává „starý“ motor typu RD-93. Později, dle zpráv ze srpna roku 2021, byl ale na prototypu JF-17C (rudá 3000) údajně úspěšně otestován motor typu WS-13X domácí výroby. Sériová výroba letounu typu JF-17C byla formálně zahájena dne 30. prosince 2020. V roce 2021 mělo brány závodu společnosti PAC (Pakistan Aeronautical Complex) opustit 12 letounů ověřovací série. Za operačně způsobilou měla být první letka letounů typu JF-17C prohlášena v roce 2022. Nakonec ale první sériové exempláře tohoto stroje brány závodu PAC opustily až v lednu roku 2022. Z fotografie podnikového letiště zmíněného závodu, která se internetu objevila ten samý měsíc, je patrné, že bylo tehdy dokončeno nejméně osm sériových JF-17C. Zmíněné stroje jsou přitom opatřeny, stejně jako prototyp, ruským motorem typu RD-93. PAF si údajně objednalo 50 letounů typu JF-17C jako náhradu za letouny typu F-7PG (Fishcan). V současnosti jsou letouny tohoto typu předávány 16. letce „Black Panthers“ s domovskou základnou Minhas. V červenci roku 2023 bylo oznámeno, že si 12 těchto strojů objednaly též vzdušné síly Iráku. Svůj veřejný debut si letoun typu JF-17C odbyl na 18. ročníku Dubai Airshow, která se konala mezi 13. a 17. listopadem 2023.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a nejméně osm sériových strojů

Uživatelé:  Pákistán

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Klimov RD-93MA ruské výroby s max. tahem 9 300 kp s přídavným spalováním (výhledově se u tohoto modelu údajně počítá s instalací čínského dvouproudového motoru typu WS-13E s max. tahem řádu 9 000 kp s přídavným spalováním)

Radar:        víceúčelový radiolokátor kategorie AESA, instalovaný uvnitř špice trupu. Podle všeho tento model obdrží radiolokátor typu KLJ-7A z dílny institutu č.14 společnosti NETRI nebo radiolokátor typu LKF601E z dílny institutu č.607. Radiolokátor typu KLJ-7A má max. vyhledávací dosah 170 km a najednou může sledovat 15 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS.    

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku (mírně vpravo od podélné osy), a podvěsná výzbroj, přepravovaná na jednom podtrupovém, čtyřech podkřídlových a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10E (CH-AA-9), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-15E (CH-AA-10 Abbadon) a protilodních ŘS s aktivním RL navedením typu CM-400AKG