Iljušin Il-28T (2. s tímto označením)

Typ:  námořní torpédo-minonosná modifikace lehkého frontového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle)

Určení:  vyhledávání a ničení hladinových plavidel protivníka a kladení námořních min

Odlišnosti od letounu Il-28 (Beagle):

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o torpéda typu RAT-52/-52M, 45-54VT a 45-36MAN a námořní miny typu AMD-4-500

- instalace torpédových závěsníků typu BD-4T po stranách střední části trupu (se zesílenou konstrukcí), v oblasti pod křídlem (zmíněné závěsníky jsou k bokům trupu uchyceny za pomoci soustavy trubkových vzpěr) – na ty lze umístit jak torpéda, tak námořní miny (při použití torpéd typu 45-54VT a 45-36MAN se k závěsníkům typu BD-4T navíc připevňují trubkové vodící lišty s tvarem obráceného písmene „U“)

- instalace zaměřovače typu PTN-55N Som, který slouží k zaměřování cílů při shozu torpéd z malých výšek (a umožňuje naprogramovat dráhu pohybu torpéda), za modifikovaným zasklením příďové kabiny navigátora (přímo nad oválním plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora tohoto modelu se nachází ještě jedno o poznání menší oválné okénko osazené plochým opticky čistým sklem)

- instalace ovládacích panelů zaměřovače typu PTN-55N Som po obou stranách příďové kabiny navigátora

- instalace modifikované zadní „plechové“ části polokapkovitého překrytu pilotní kabiny s větší délkou a výklopnými dvířky před hřbetním dielektrickým panelem antény radiokompasu (pod zmíněnými dvířky se nachází úložný prostor pro nafukovací záchranný člun typu LAS-5M)

Historie:  V roce 1954 se součástí výzbroje VMF stalo výškové torpédo typu 45-54VT. Dva roky nato bylo výzbroje VMF zařazeno též torpédo typu 45-54NT, které bylo uzpůsobeno ke shozu z malých výšek. Obě dvě zmíněná torpéda se následně stala, spolu s modernějším raketovým torpédem typu RAT-52, součástí zbraňového systému proudového torpédo-minonosného letounu typu Tu-14T (Bosun). Krátce nato však padlo rozhodnutí, aby byly tyto zbraně, v rámci unifikace výzbroje VMF, začleněny též do zbraňového systému podstatně rozšířenějšího bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle). Zmíněný požadavek přitom dal za vznik modelu, který vešel ve známost jako Il-28T. Na ten následně měly být, v rámci modernizačního programu, dopracovány všechny letouny typu Il-28 (Beagle) ze stavu VMF. Zmíněné označení přitom předtím nesla jiná torpédonosná modifikace letounu typu Il-28 (Beagle), která byla opatřena prodlouženou trupovou pumovnicí. Do nezměněné trupové pumovnice letounu typu Il-28 (Beagle) se totiž torpéda řady 45-54, se kterými tento model počítal též, nevešla. Protože bylo dodatečné prodloužení trupové pumovnice u řadových Il-28 (Beagle) shledáno jako neúnosně komplikované, druhý model nesoucí označení Il-28T Iljušinův konstrukční tým opatřil dvojicí vnějších torpédových závěsníků. Jejich instalace se nacházela na bocích trupu, v oblasti pod křídlem. Na vnější závěsníky letounu typu Il-28T (č.2) bylo přitom možné umístit jak starší torpéda řady 45-54, tak i novější torpéda typu RAT-52. Letoun typu Il-28T tehdy mohl přepravovat až dvě torpéda řady 45-54 nebo tři torpéda typu RAT-52 najednou. Naproti tomu první letoun nesoucí označení Il-28T byl schopen přepravy pouze jednoho jediného torpéda. Na vnější trupové závěsníky tohoto modelu bylo ale možné zavěsit též námořní miny typu AMD-4-500. Kromě výše uvedeného letoun typu Il-28T (č.2) obdržel též instalaci torpédového zaměřovače typu PTN-55 za modifikovaným zasklením příďové kabiny navigátora a prodlouženou zadní část překrytu pilotní kabiny. Ta nyní kromě antény radiokompasu ukrývala též nafukovací záchranný člun. Všechny výše uvedené úpravy přitom vedly ke vzrůstu hmotnosti o 490 až 540 kg. Prototyp letounu typu Il-28T (č.2) (modrá 22) vznikl konverzí sériového Il-28 (Beagle). Konkrétně přitom šlo o letoun s v.č. 4404148, který byl vyroben závodem z Voroněže. Zkouškami prototyp Il-28T (modrá 22) prošel v roce 1955 na letišti Karagoz nacházejícím se na Krymu, jednom z letišť námořního zkušebního institutu NII-15 (námořní protějšek institutu GK NII VVS). Z výsledků zkoušek přitom vyplynulo, že je raketové torpédo typu RAT-52 letoun typu Il-28T (č.2) schopen shazovat při rychlostech do 500 km/h z výšek 1 500 až 8 400 m. Modernější raketové torpédo typu RAT-52M pak tento stroj mohl shazovat z výšek větších než 1 500 m, nezávisle na letové rychlosti. Součástí zkoušek prototypu Il-28T (modrá 22) se samozřejmě staly též shozy starších torpéd typu 45-54VT a 45-36MAN. Zatímco torpédo typu 45-36MAN tento stroj mohl shazovat z výšek 80 až 100 m při rychlostech ne vyšších než 380 km/h, shoz torpéda typu 45-54VT byl možný ve výškách nad 750 km a nebyl omezen rychlostním limitem. Instalace závěsníků s torpédy po stranách střední části trupu ale vedla ke vzrůstu aerodynamického odporu. Díky tomu (a vyšší hmotnosti) prototyp Il-28T (modrá 22) za standardním bombardovacím Il-28 (Beagle) znatelně zaostával rychlosti (o 107 km/h), dostupem (o 1 850 m), doletem (o 400 km), stoupavostí i obratností. Kromě výše uvedeného instalace vnějších závěsníků sebou přinesla prodloužení délky rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání. Vnější podvěs měl ale negativní vliv i otáčení při rolování. Při letu vysokou rychlostí ve výškách vnější podvěsy prototypu Il-28T (modrá 22) zase vyvozovaly turbulence, které byly původem vibrací. Střemhlavý let s dvojicí torpéd ve vnějším podvěsu pak provázelo třepotání ocasních ploch. Aby toho nebylo málo, tak po odhozu jednoho z torpéd prototyp Il-28T (modrá 22) nebyl schopen, díky asymetrickému aerodynamickému odporu, zatáčet ve směru prázdného torpédového závěsníku. Torpéda typu 45-54VT a 45-36MAN navíc nebylo možné používat při teplotách nižších než 0°. Při nižších teplotách totiž nefungovala, protože jejich mechanismus zkrátka zamrzl. To vše, spolu s dostupností podstatně výkonnějšího torpédo-minonosného letounu typu Tu-16T (Badger A), vedlo k tomu, že VMF letoun typu Il-28T (č.2) odmítlo. Na druhou stranu VMF přijalo zaměřovač typu PTN-55, který byl prakticky současně testován též na letounu typu Tu-14T (Bosun).

torpédo RAT-52

torpédo 45-54VT

torpédo 45-36MAN

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Il-28)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a střelec/radista

Pohon:       dva proudové motory typu Klimov VK-1A  s max. tahem po 2 700 kp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor s kruhovým výhledem typu PSBN-M (Mushroom), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Tento typ radiolokátoru slouží k navigaci a vyhledávání rozměrných pozemních cílů. Rozlehlý průmyslový objekt je přitom schopen identifikovat na vzdálenost 100 km, velké hladinové plavidlo na vzdálenost 40 až 50 km, železniční most na vzdálenost 30 až 50 km, velký tok na vzdálenost 30 až 40 km.

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků přední části trupu, dva pohyblivé kanóny toho samého typu s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 225 nábojů na hlaveň, instalované v ocasním střelišti typu Il-K6 (Il-K6-51 alias Il-K6M nebo Il-K6-53 u letounů z pozdějších výrobních sérií), a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg až 3 000 kg, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice a na dvou vnějších trupových závěsnících – raketová torpéda typu RAT-52/-52M (max. 3 ks), torpéda typu 45-54VT (max. 2 ks) a 45-36MAN (max. 2 ks), námořní miny typu AMD-4-500 a neřízené pumy

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2016