Suchoj Su-17M4/M4R (‘Fitter K’) / S-54/-54R

Typ:  pokročilá modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M3 (Fitter H)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení hladinových cílů a taktický vzdušný průzkum

Odlišnosti od letounu Su-17M3 (Fitter H):

- instalace digitálního navigačního-střeleckého komplexu typu PrNK-54 Zarja (na místo analogového navigačního komplexu typu KN-23-1) – jeho součástí se kromě radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN), dopplerovského měřiče rychlosti a úhlu snosu typu DISS-7 a inerčního referenčního systému (AHRS) stal též číslicový počítač typu Orbita 20-22, zbraňový řídicí systém, laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-54 (náhrada typu Kljon-PS), optická hlavice typu VG-17 a CRT displej typu IT-23M

- instalace pevného regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo přestavitelného (z hmotnostních důvodů) – ten se nachází v poloze, která je nejvíce optimální pro let vysoce podzvukovou rychlostí v malých výškách (to bylo vykoupeno poklesem max. rychlosti z 2 300 km/h na 1 830 km/h)

- protažená náběžná hrana svislé ocasní plochy (SOP) v podlouhlý lapač vzduchu klimatizační jednotky

- menší vnitřní zásoba paliva (3 770 kg, resp. 4 590 l, na místo 4 020 kg, resp. 4 880 l) z prostorových důvodů (zástavba nového avionického vybavení)

- menší nosnost podvěsné výzbroje (4 000 kg na místo 4 250-ti kg), z hmotnostních důvodů

- instalace systému Uvod, který tento stroj okamžitě po uvolnění pumy ze závěsníku automaticky vyvádí z vodorovného letu do krátkého výstupu (to zamezuje střetu s uvolněnou pumou)

- instalace modifikovaného autopilota

- instalace radiostanice typu R-862 (na místo typu R-832)

- instalace výstražného radiolokačního systému typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (na místo typu SPO-15L Berjoza-L)

- instalace vystřelovací sedačky typu K-36DM s charakteristikami 0-0 uvnitř pilotní kabiny (na místo typu K-36D)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o řízené pumy typu KAB-500L a KAB-500T a protizemní ŘS typu Ch-29T (AS-14 Kedge)

Historie:  V roce 1977 spatřil světlo světa projekt hluboké modernizace stíhacího-bombardovacího letounu typu Su-17M3 (Fitter H). Ten přitom vešel ve známost pod označením Su-21 (původně bylo toto označení vyhrazeno pro model Su-17M) a počítal se silnějším motorem typu Al-31F s max. tahem 12 500 kp, novým navigačním-střeleckým komplexem vystavěným na číslicovém počítači typu Orbita, jehož součástí se měl stát laserový/TV zaměřovací systém typu Orlan, a novými 30 mm kanóny typu GŠ-30-1 (TKB-687). Zatímco motor typu Al-31F letoun typu Su-21 přebíral od těžkého stíhače typu Su-27 (Flanker), nový navigační-střelecký komplex tohoto stroje byl vystavěn na obdobné architektuře, jako navigační-střelecký komplex konkurenčního stíhacího-bombardovacího MiGu-27K (Flogger J2), kanón typu GŠ-30-1 původně vznikl v rámci programu stíhacích letounů typu MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker). Takto radikálně vylepšená modifikace letounu Su-17M3 (Fitter H) ale nakonec nikdy neopustila ani rýsovací prkno, protože byla výnosem z února roku 1977 zamítnuta. Se zavedením stíhačů 4. generace do výzbroje amerických vzdušných sil v podobě letounů řady F-14 Tomcat, F-15 Eagle, F-16 Fightning Falcon a F/A-18 Hornet se totiž s letouny řady Su-17 již dále nepočítalo ve vzdušném boji, neboť by měly proti těmto strojům jen velmi malou šanci, a navíc VVS kromě sotisfikovaných bojových letounů potřebovalo též poměrně jednoduché výrobně nenáročné stroje, které by bylo možné vyrábět ve velkých počtech. Z tohoto důvodu OKB P.O. Suchoje ještě v březnu roku 1977 obdržela zadání na pokročilou modifikaci letounu Su-17M3 (Fitter H) s instalací podstatně jednoduššího a cenově dostupnějšího navigačního-střeleckého komplexu typu PrNK-54 Zarja. Součástí tohoto komplexu se přitom kromě již zmíněného číslicového počítače typu Orbita měl stát též laserový/TV zaměřovací systém typu Kajra z konkurenčního MiGu-27K (Flogger J2). Vestavba zmíněného vybavení si ale vyžádala pojmout původně přestavitelný regulační kužel příďového kruhového vstupu vzduchu jako nepohyblivý. Ten byl proto zafixován napevno do polohy, která se jevila jako nejvíce optimální pro let vysoce podzvukovou rychlostí v malých výškách. Díky tomu ale došlo k poklesu max. rychlosti z 2 300 km/h na 1 830 km/h. To ale nebylo tolik podstatné, protože letouny řady Su-17 (Fitter) se ke svému cíly beztak přibližovaly letem vysoce podzvukovou rychlostí v přízemních výškách. V tomto letovém režimu byly totiž obtížně odhalitelným cílem pro radiolokátory PVO, protože podlétávaly jejich zorné pole. Ještě v rané fázi vývoje ale před laserovým/TV zaměřovacím systémem typu Kajra dostal přednost lehčí, menší a jednodušší zaměřovací systém typu Kljon-54. Ten přitom vycházel z osvědčeného systému Kljon-PS modelu Su-17M3 (Fitter H) a kromě toho, že disponoval menším zorným polem než systém Kajra, postrádal TV kanál a schopnost automatického sledování cíle. Takto modifikovaný Su-17M3 (Fitter H) vešel ve známost pod továrním označením S-54 a služebním označením Su-17M4 (Fitter K) a díky tomu, že byl o nějakých 150 kg lehčí, pro vzlet a přistání potřeboval kratší dráhu (o cca 50 až 100 m). Všechny tři prototypy letounu Su-17M4 (Fitter K) vznikly v prostorách Suchjova experimentálního závodu konverzí sériových Su-17M3 (Fitter H). První z nich přitom zmíněný podnik převzal na konci roku 1979. Přestavbu tohoto konkrétního tohoto stroje na prototyp pokročilejšího modelu Su-17M4 (Fitter K), který vešel ve známost jako S54-1, se podařilo završit v polovině roku 1980. První let přitom následoval dne 19. června téhož roku. Státní zkoušky letounu Su-17M4 (Fitter K) byly realizovány mezi říjnem 1980 a listopadem 1982. Protože měl tento model před svým předchůdcem v podobě typu Su-17M3 (Fitter H) z hlediska bojové efektivity navrch o nějakých 8 až 10 %, v roce 1981, tedy ještě před ukončením státních zkoušek, se stal součástí výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru. Za operačně plně způsobilý byl ale oficiálně prohlášen až dne 30. září 1984. Na lince zmíněného podniku se přitom tento poslední pro VVS sériově vyráběný model z řady Su-17 (Fitter) udržel až do roku 1988. Do tohoto data brány komsomolského závodu č.126 opustilo celkem 231 sériových Su-17M4 (Fitter K). Blíže nespecifikovaný počet z nich přitom vznikl v průzkumné-bojové verzi známé jako Su-17M4R (S-54R). Model Su-17M4 Fitter K (spolu s modelem Su-17UM3 Fitter G) sloužil u bojových útvarů VVS a VMF ze všech verzí letounu Su-17 (Fitter) nejdéle, a to až do roku 1998.

Verze:

Su-17M4 (S-54) – základní modifikace letounu Su-17M3 určená pro ničení pozemních a hladinových cílů v rámci průnikových operací a v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Su-17M4R (S-54R) – dvouúčelová modifikace letounu Su-17M4 zastávající poslání frontového stíhacího-bombardéru a taktického průzkumného stroje. Tento model mohl vykonávat průzkumnou činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci do vzdálenost až 400 km od bojové linie. Veškeré průzkumné vybavení letounu Su-17M4R se nacházelo uvnitř mohutného podvěsného doutníkovitého kontejneru typu KKR-1/54, který se umisťoval pod střední část trupu. Zatímco pod vnější křídelní závěsníky se obvykle zavěšovaly 1 150 l přídavné palivové nádrže typu PTB-1150, levý vnitřní křídelní závěsník byl vyhrazen pro vřetenovitý kontejner s aktivním rušičem systému Siren. Na pravý vnitřní křídelní závěsník se pak umisťoval raketový blok typu UB-32A, který zastával funkci protizávaží. Protože se veškeré průzkumné vybavení průzkumného-bojového Su-17M4R nacházelo, jak již bylo řečeno, uvnitř podvěsného kontejneru, od ryze bojového Su-17M4 se tento model odlišoval prakticky pouze instalací nevelkého ovládacího panelu průzkumného vybavení uvnitř pilotní kabiny. Zmíněný kontejner přitom ukrýval fotoaparáty pro vertikální, šikmé a panoramatické snímkování, radiolokátor s bočním vyzařováním (SLAR), TV a IČ zobrazovací systém a výmetnici světlic. Do výzbroje VVS byl průzkumný-bojový Su-17M4R zařazen v roce 1981.

Vyrobeno:  tři prototypy (vznikly konverzí sériových Su-17M3) a 231 sériových strojů

Uživatelé:  SSSR/Rusko a Ukrajina

Su-17M4

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-54 s dosahem 8 km a jeden optický střelecký/bombardovací zaměřovač typu ASP-17B. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-54 se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), zaměřovač typu ASP-17B je umístěn uvnitř pilotní kabiny.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s povelovou jednotkou typu Delta NG (za její pomoci jsou předávány naváděcí povely protizemní střele typu Ch-23), podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25 a Ch-29L) a podvěsný kontejner s pasivním lokátorem typu BA-58 (L086) Vyjuga-17 (za jeho pomoci jsou vyhledávány radiolokační stanice protivníka a naváděny protiradarové řízené střely typu Ch-25MP, Ch-27PS a Ch-58). Zatímco kontejner s povelovou jednotkou typu Delta NG se umisťuje na levý vnitřní křídelní zbraňový závěsník, kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 na pravý přední trupový závěsník.

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-39 s ohniskovou vzdáleností 100 mm uzpůsobený pro pořizování snímků za denní doby při letu ve výšce 500 až 5 000 m rychlostí 500 až 1 500 km/h (jeho instalace se nachází v přední části trupu přímo za pilotní kabinou). Toto zařízení obdržely pouze některé sériové stroje.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou), výstražný radiolokační systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (dvě antény vestavěné do náběžné hrany pevné střední části křídla v oblasti mezi oběma páry aerodynamických hřebenů a jedna anténa nacházející se na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem), dvě výmetnice 6-ti klamných IČ/RL cílů typu KDS-23 (ty jsou vestavěny do pravého boku přední části hřbetní nástavby), aktivní rušič typu SPS-142, -142 nebo -143 systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží) a čtyři až osm výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů (typu PPI-26) typu ASO-2I* (dva až čtyři odnímatelné bloky, každý s dvojicí výmetnic typu ASO-2I, lze připevnit ke hřbetu střední a zadní části trupu, podél hřbetní nástavby)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na třech párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla (ten prostřední je vyhrazen pro PLŘS) a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7B Kerry), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen), Ch-25ML (AS-12B Kedge), Ch-29L (AS-14A Kedge) a S-25L, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP (AS-12A Kegler), Ch-27PS a Ch-58 (AS-11 Kilter), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60/-60M (AA-8A/B Aphid), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500T, raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket S-5 ráže 57 mm), B-8M (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) a B-13L (5 neřízených raket S-13 ráže 122 mm), neřízené protizemní rakety typu S-24 ráže 240 mm a S-25 ráže 250 mm, konvenční neřízené pumy o hmotnosti 50 až 500 kg, kanónové kontejnery typu SPPU-22-01 (jeden pohyblivý dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L s možností vychýlení hlavní směrem dolů pod úhlem 30° a zásobou 250 nábojů), submuniční kontejnery typu KMGU a KMGU-2, 800 l PTB typu PTB-800 (max. 2 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

* toto zařízení bylo po roce 1985 zavedeno do obranného systému některých letounů tohoto typu na základě bojových zkušeností z Afghánistánu

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012