Typ:  střemhlavá bombardovací modifikace lehkého bombardovacího letounu krátkého doletu typu Jak-4 (BB-22bis)

Určení:  ničení pozemních cílů v hloubce území protivníka

Odlišnosti od letounu Jak-4 (BB-22bis):

- rozšířené zasklení pilotní kabiny

- instalace aerodynamických brzd, které v průběhu střemhlavého zamezují překročení max. povolené rychlosti, pod křídlem

- instalace automatického systému pro vystup a výstup ze střemhlavého letu

- omezená možnost nesení pumové výzbroje na vnější křídelní závěsníky

Historie:  Dne 27. října 1940 byly vypsány specifikace na střemhlavou bombardovací modifikaci lehkého bombardovacího letounu krátkého doletu typu BB-22bis, od prosince toho samého roku známého jako Jak-4. Střemhlavá bombardovací modifikace letounu typu BB-22bis vešla ve známost jako BPB-22 či BB-22PB a dle zadání měla mít rychlost 570 km/h (ve výšce 5 000 m) a dolet 1 200 km. Do vnějšího podvěsu zmíněného modelu mělo být možné umístit buďto čtyři pumy o hmotnosti po 100 kg nebo dvě pumy o hmotnosti po 250 kg. Střemhlavý bombardér typu BPB-22 měl navíc být opatřen aerodynamickými brzdami, které měly zamezovat překročení rychlosti 560 km/h při střemhlavém letu. Projekt tohoto modelu byl zpracován konstrukčním oddělením závodu č.81 pod vedením L.P. Kurbaly. Pokročilý vývojový projekt střemhlavého bombardéru typu BPB-22, který měl představovat zálohu pro případ neúspěchu ve vývoji střemhlavého bombardéru typu Petljakov Pe-2 (Buck), spolu s maketou byl tzv. maketní komisí přezkoumán a schválen v září roku 1940. Zmíněný model byl opatřen křídelními aerodynamickými brzdami a automatickým systémem pro vystup a výstup ze střemhlavého letu a výzbroj mohl přepravovat pouze ve vnějším podvěsu. Při prohlídce prototypu letounu typu BPB-22 bylo ale zjištěno, že tento stroj má mnoho defektů a že je s ním létat vysloveně nebezpečné. Díky příliš vzadu umístěnému těžišti měl totiž velmi špatnou podélnou stabilitu. Pilotní kabina tohoto stroje byla navíc příliš stísněná. Hřbetní obranné střeliště prototypu letounu typu BPB-22 v podobě typu TSS-1 navíc tehdy ještě nemělo za sebou státní zkoušky. V závěrečné zprávě z přezkumu prototypu ze dne 2. října 1940 proto stálo, že tento stroj může absolvovat letové zkoušky s omezenou vzletovou hmotností na 5 353 kg a bez výzbroje, aerodynamických brzd, radiostanice a druhého řízení. Posláním letových zkoušek prototypu letounu typu BPB-22 se nakonec stalo ověření pohonného systému a letových charakteristik výchozího modelu BB-22bis. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 22. října 1940. Závodní zkoušky prototypu letounu typu BPB-22 probíhaly na letišti institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) a byly poměrně úspěšné. Ve výšce 5 100 m přitom dosahoval rychlosti 558 km/h bez pumové výzbroje v podvěsu, resp. 533 km/h s pumovou výzbrojí v podvěsu. Dne 28. prosince 1940 byly ale letové zkoušky tohoto stroje předčasně ukončeny nepovedeným přistáním. Jeho posádka si totiž špatně spočítala zůstatek paliva. Oba dva motory prototypu letounu typu BPB-22 proto při přibližování na přistání náhle přestaly pracovat v důsledku kompletního spotřebování paliva. Díky tomu bylo přistání tohoto stroje završeno nárazem do plotu letiště. Mezitím započaly přípravy výrobní linky letounu typu BPB-22 v prostorách závodu č.380. Protože se mezitím rozeběhla sériová výroba střemhlavého bombardéru typu Pe-2 (Buck), z produkce tohoto stroje nakonec sešlo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor/bombometčík/střelec

Pohon:       dva pístové motory typu Klimov M-105 s max. výkonem po 1 050 hp

Vybavení:   dva střelecké zaměřovače (po jednom v kabině pilota a navigátora) a jeden bombardovací zaměřovač typu OPB-1MA (jeho instalace se nachází nad podlažním okénkem kabiny navigátora)

Výzbroj:     jeden 7,62 mm kulomet typu ŠKAS se zásobou 500 nábojů, vestavěný do špice trupu, jeden pohyblivý kulomet toho samého typu se zásobou 800 nábojů (s max. úhlem vychýlení 70° směrem doprava, resp. 45° směrem doleva, resp. 60° směrem nahoru), instalovaný ve hřbetním střelišti typu TSS-1 určeném k obraně zadní polosféry, a náklad pum do celkové hmotnosti 500 až 600 kg, přepravovaný na čtyřech vnějších křídelních závěsnících typu D2MA-250 (čtyři 100 kg trhavé pumy typu FAB-100, dvě 250 kg trhavé pumy typu FAB-250, dvě 150 kg protibetonové pumy typu BetAB-150DS, dvě 200 kg průbojné pumy typu BRAB-200DS nebo dvě 250 kg trhavé pumy typu FAB-250 a dvě 100 kg trhavé pumy typu FAB-100)