Typ:  přepadová výšková modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9D (Frank)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci PVO

Odlišnosti od letounu Jak-9D (Frank):

- instalace 1 285 hp výškového motoru typu M-105PD na místo 1 180 hp motoru typu M-105PF. Zmíněný motor není ničím jiným, než modifikací motoru typu M-105P s instalací dvoustupňového turbokompresoru typu E-100. To si vyžádalo vnést změny do konstrukce motorového lože, olejové nádržky a olejového a palivového potrubí.

- absence vnějšího páru palivových nádrží

- větší rozměry lapačů vzduchu turbokompresoru, které jsou vetknuty do kořenů náběžné hrany křídla

- instalace modifikovaných břišních vanovitých krytů chladičů vody s většími vstupy vzduchu

- absence 12,7 mm kulometu typu UBS. Výzbroj tohoto modelu se omezila na jeden 20 mm kanón typu ŠVAK.

- instalace jednoduchého střeleckého zaměřovače typu VV-1 na místo kolimátoru typu PBP-1

- absence pancéřové ochrany pilotního prostoru (pancéřového plátu vetknutého do opěradla pilotní sedačky a předního i zadního pancéřového skla)

Historie:  Dne 12. listopadu 1942 byla OKB A.S. Jakovleva pověřena vývojem výškové přepadové stíhací modifikace frontového stíhacího letounu typu Jak-9 (Frank) s výškovým motorem typu M-105PD a přetlakovou pilotní kabinou kyslíkového typu z dílny A.J. Ščerbakova. Požadovaná modifikace stíhacího Jaku-9 (Frank) vešla ve známost jako Jak-9PD a dle zmíněného zadání měla mít dostup 11 500 m. Ve výšce 10 000 m měl přitom tento model dosahovat rychlosti 590 km/h. Výzbroj výškového Jaku-9PD měla být přitom identická jako u frontového Jaku-9 (Frank). Dle zmíněného zadání mělo být prvních pět těchto strojů k armádním zkouškám u PVO odevzdáno ke dni 15. ledna 1943. Vývojem výškového stíhače byly přitom shodným výnosem pověřeny též OKB S.A. Lavočkina a OKB MiG. Kuli průtahům s dodávkami výškových motorů typu M-105PD se kompletace požadovaných pěti prototypů přepadového Jaku-9PD nakonec zatáhla až do dubna roku 1943. Zmíněné stroje vycházely z dálkového Jaku-9D (Frank). Protože se vývoj požadované přetlakové kabiny nacházel ve skluzu, kabina prototypů výškového Jaku-9PD byla řešena jako nepřetlaková. Kromě výškového motoru typu M-105PD zmíněné stroje obdržely též modifikované břišní vanovité kryty chladičů oleje a vody s většími vstupy vzduchu. Zvětšeny byly též lapače vzduchu turbokompresoru, které byly vetknuty do kořenů náběžné hrany křídla. Kromě toho byla konstrukce prototypů výškového Jaku-9PD odlehčena, a to demontáží pancéřové ochrany kabiny posádky a 12,7 mm kulometu typu UBS. Výzbroj těchto strojů se proto omezila na jeden 20 mm kanón typu ŠVAK. Všech pět prototypů výškového Jaku-9PD bylo následně předáno 12. GvIAP (gardový stíhací letecký pluk) 6. IAK (stíhací letecký sbor) PVO, který zajišťoval protivzdušnou obranu Moskvy, za účelem realizace armádních zkoušek. V průběhu armádních zkoušek, které se rozeběhly dne 16. dubna 1943 a byly završeny dnem 25. června toho samého roku, zmíněné letouny dohromady vykonaly 69 letů s celkovou délkou trvání 43 h a 12 min. Ve výškách nad 10 000 m se přitom prototypy Jaku-9PD pohybovaly při 39-ti z nich. Úhlavním protivníkem výškových Jaků-9PD se staly německé výškové průzkumné letouny typu Ju86R-1, které byly opatřeny přetlakovou kabinou a dvojicí motorů s turbokompresory a byly schopny se pohybovat ve výškách mezi 13 000 a 14 000 m. Mezi červencem roku 1942 a srpnem roku 1943 byl přitom tento stroj nad Moskvou zaregistrován celkem šestkrát. Všechny pokusy o jeho zachycení ale skončily absolutním fiaskem. Důvodem toho byla skutečnost, že se dostup výškového Jaku-9PD pohyboval okolo 11 650-ti m, což bylo o nějakých 1 000 až 1 500 m méně. To ale nebyl jediný nedostatek tohoto stroje. Kontinuální výstup byl totiž s výškovým Jakem-9PD možný pouze do výšky 7 000 m. Následně teplota oleje a vody překročila přípustné limity. Díky tomu bylo s tímto strojem výstup na operační výšku nutné několikrát přerušit horizontálním letem (aby se ochladil olej a voda). Výstup na výšku 11 650 m mu proto zabral celých 25 minut. S kritikou se ale setkala též malá palebná síla. Z tohoto důvodu výškový Jak-9PD armádními zkouškami neprošel.

Verze:  -

Vyrobeno:  pět prototypů

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Klimov M-105PD s max. výkonem 1 275 až 1 285 hp

Vybavení:   jeden střelecký zaměřovač typu VV-1

Výzbroj:     jeden 20 mm kanón typu ŠVAK se zásobou 120 nábojů, instalovaný mezi řadami motorových válců