Typ:  speciální modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12B (Cub) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  ověřování činnosti nových systémů pro vedení radiotechnického (ELINT) a optického průzkumu

Odlišnosti od letounu An-12B (Cub):

- instalace vystouplého hranatého krytu na prvém okraji břicha přední části trupu, na úrovni třetího kulatého okénka

- instalace polokulovitého průzoru na pozici druhého pravého kulatého okénka

- instalace jednoho páru vystouplých podlouhlých plochých krytů na bocích zadní části trupu, přímo za křídlem, resp. přímo nad řadou postranních kulatých okének. Součástí obou zmíněných krytů je jeden vypouklý a dva ploché dielektrické panely.

- instalace rozměrného vystouplého plochého obdélníkového krytu se dvěmi řadami osmi čtyřnásobných výmetnic klamných IČ cílů na pravoboku zadní části trupu, přímo pod výše uvedeným krytem s dielektrickými panely (na pozici posledních dvou kulatých okének nákladové kabiny).

- instalace špičatého dielektrického krytu s ogiválním profilem připomínajícího špici trupu stíhacího letounu na místo ocasní obrané střelecké věže typu DB-65U. K zádi trupu tohoto modelu je zmíněný kryt připevněn prostřednictvím „plechového“ adaptéru s válcovitým tvarem. Záďová kabina střelce přitom zůstala zachována.

- instalace dvou výsuvných kontejnerů s tvarem hranolu v zadní části nákladového prostoru. Zmíněné kontejnery jsou umístěny vedle sebe a vysouvají otevřenými záďovými nákladovými vraty.

Historie:  Středně těžký čtyřmotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-12 (Cub) se stal základem celé řady tzv. vzdušných zkušeben. Zmíněný stroj se totiž pro tuto roli nanejvýš hodil, neboť měl objemný nákladový prostor a značnou nosnost. Jedna z těchto vzdušných zkušeben sloužila k testování nových systémů pro vedení radiotechnického (ELINT) a optického průzkumu a vznikla konverzí letounu An-12B (v.č. 402207) z produkce závodu č.64 z Voroněže. Zmíněný stroj nesl šedý kabát, výsostné znaky VVS a nestandardní taktické číslo „černá 08256“ a v provozu se nacházel v letech 1964 až 1998. Domovinou letounu An-12B (černá 08256) byla letecké základna Žukovskyj, domovská základna zkušebního institutu LII.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového An-12B)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:   ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.