Typ:  speciální průzkumná modifikace středně těžkého taktického transportního letounu typu An-12 (Cub)

Určení:  provádění radiotechnického průzkumu

Odlišnosti od letounu An-12 (Cub):

- instalace stanic pro radiotechnický průzkum typu SRS-4 Kvadrat-2, SRS-5 Višně a SRS-6 Romb-2 a dalšího speciálního vybavení. Součástí vybavení některých exemplářů tohoto modelu se stal též aktivní RL rušič typu SPS-5 Fasol.

- instalace dvou tandemově uspořádaných párů ploutvových antén po stranách hřbetu a dvou tandemově uspořádaných párů ploutvových antén shodné konstrukce po stranách břicha přední části trupu, v oblasti mezi pilotní kabinou a křídlem

- instalace dvou nevelkých tandemově uspořádaných polokulovitých dielektrických krytů na břichu přední části trupu, přímo před křídlem. Na břichu nejméně dvou exemplářů tohoto modelu se nacházely polokapkovité kryty s menšími rozměry. Zmíněné stroje navíc postrádaly instalaci ploutvových antén.

Historie:  V průběhu 60. a 70. let bylo nejméně šest exemplářů čtyřmotorového turbovrtulového taktického transportního letounu typu An-12 (Cub) uzpůsobeno k radiotechnickému průzkumu. Část speciálního vybavení pro takto modifikované letouny typu An-12 (Cub), které vešly ve známost jako An-12R (Cub B), byla převzata od průzkumných verzí dvoumotorového proudového strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger). První exempláře průzkumného speciálu typu An-12R (Cub B) se vyznačovaly instalací dvou tandemově uspořádaných polokulovitých krytů v ose břicha přední části trupu a dvou párů ploutvových antén po stranách hřbetu a dvou párů identických ploutvových antén po stranách břicha přední části trupu. V tomto provedení létaly nejméně tři exempláře speciálu typu An-12R (Cub B). Zatímco jeden z nich vznik konverzí letounu An-12A (v.č. 2340709) a nesl šedý kabát VVS, civilní registraci CCCP-11038 a loga Aeroflotu, další dva exempláře tohoto speciálu byly opatřeny výsostnými znaky VVS a taktickými čísly „rudá 07“ a „modrá 35“. Na břichu přední části trupu pozdějších exemplářů průzkumného speciálu typu An-12R (Cub B) se nacházela dvojice polokapkovitých krytů s menšími rozměry. Kromě toho tyto stroje postrádaly instalaci ploutvových antén na hřbetu a břichu přední části trupu. V tomto provedení létaly nejméně dva exempláře speciálu typu An-12R (Cub B). Zatímco jeden z nich vznikl konverzí letounu An-12B (rudá 84 / v.č. 4341905), základem toho druhého se stal letoun An-12BP (CCCP-11875). Posledně uvedený stroj přitom létal v barvách Aeroflotu. Průzkumné speciály typu An-12R (Cub B) podnikaly průzkumné lety nad mezinárodními vodami moří a oceánů a nad územím států Varšavské smlouvy. Přitom monitorovaly vojenskou komunikaci a činnost hladinových plavidel potenciálního protivníka, zejména pak bojových uskupení letadlových lodí U.S. Navy. Zmíněné stroje konkrétně operovaly nad vodami Severního ledového oceánu, Tichého oceánu, Blatského moře a Středozemního moře. Letouny typu An-12R (Cub B) provozovaly nejen útvary, jejichž domovské základny se nacházely na území SSSR, ale i bojové útvary, které operovaly z území spřátelených zemí.  Dvojice těchto strojů se tak stala, v létě roku 1968, součástí letadlového parku 90. ODRAE ON (samostatná dálková průzkumná eskadra zvláštního určení) VMF, která byla dislokovaná na území Egypta. Zmíněná letka působila, na základě mezistátní smlouvy z března roku 1968, v zájmu SSSR i Egypta a zpočátku operovala z letiště Cairo-West. Později byla ale přesunuta na leteckou základnu Mersa Matruh. Součástí letadlového parku 90. ODRAE ON se kromě průzkumných letounů typu An-12R (Cub B) staly též průzkumné letouny typu Tu-16R (Badger E/F) a Tu-16RM-2 (Badger K), protiponorkové letouny typu Be-12 (Mail) a Il-38 (May A) a REB speciály typu Tu-16P (Badger J). Nasazení letounu typu An-12R (Cub B) nad vodami Středozemního moře ale nemálo komplikoval jeho nevelký dolet. Operačním rádiem totiž tento stroj zaostával dokonce i za proudovým letounem typu Tu-16R (Badger E/F), a to hned 1,5 x. Činnost 90. ODRAE ON v Egyptě ale již v červnu roku 1972 ukončil nástup prozápadně orientovaného Anwara Sadata na prezidentský post. Průzkumné speciály typu An-12R (Cub B) se staly též součástí letadlového parku 39. ORAO (samostatný průzkumný vzdušný oddíl) 6. Vzdušné armády VVS Skupiny sovětských vojsk v Německu (GSVG), který působil z východoněmecké základny Sperenberg.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně šest exemplářů (všechny vznikly konverzí letounů řady An-12)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    ?

Pohon:        čtyři turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20A nebo Al-20K s max. výkonem po 4 000 hp

Radar:         navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-3 (Look Two), instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu Gamma-54T, instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Za pomoci radiolokátoru typu RBP-3 (Look Two) lze stanovit vzdálenost letounu od velkého pozemního objektu vzdáleného až 180 km, resp. 250 km v součinnosti s pozemním navigačním zařízením. Kromě toho zmíněný radiolokátor dokáže podávat informace o kurzu, rychlosti a úhlu snosu letounu.            

Výzbroj:     dva 23 mm pohyblivé kanóny typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací +60°, depresí -40° a zásobou 350 nábojů na hlaveň, instalované v ocasní střelecké věži typu DB-65U obranného systému typu PV-23U