Tupolev Tu-154LL

Typ:  speciální modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-154B/B-1 (Careless A) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověřování činnosti automatického a manuálního řídícího a přistávacího systému kosmického raketoplánu typu Buran [Ram R] za reálných podmínek

Odlišnosti prvního exempláře letounu typu Tu-154LL od letounu Tu-154B/B-1 (Careless A):

- instalace nového systému řízení

- instalace modifikovaných obracečů tahu pohonných jednotek. Obraceče tahu tohoto modelu lze aktivovat i v průběhu letu. To se ale neobešlo bez zesílení konstrukce zadní části trupu (zadní část trupu tohoto modelu musí být schopna absorbovat sílu vyvozenou aktivací obraceči tahu nejen v průběhu dojezdu při přistání, ale i v průběhu letu).

- modifikované ovládání spoilerů. U tohoto modelu lze vysunout za letu nejen vnější, ale i vnitřní sektory spoilerů. Ty u modelu Tu-154B/B-1 slouží pouze k brždění po dosednutí na VPD.

- nové pracoviště druhého pilota. Na pozici pracoviště druhého pilota se u tohoto modelu nachází kompletní pracoviště pilota raketoplánu typu Buran (i se „stíhačkovou“ řídící pákou). Naproti tomu pracoviště kapitána zůstalo bez změn.

- instalace druhého kompletního pracoviště pilota raketoplánu typu Buran uvnitř předního osobního oddělení kabiny cestujících, které se nachází mezi předním a zadním vstupním vestibulem

- instalace plechového aerodynamického krytu (s malým dielektrickým panelem na špici a na břichu a dlouhým špičatým nosníkem snímačů letových údajů na hřbetu) na místo příďového dielektrického krytu povětrnostního radiolokátoru

- instalace jednoho páru nevelkých oválných antén na bocích trupu, přímo za příďovým aerodynamickým krytem

- instalace nevelkého polokapkovitého krytu (s rámovou kruhovou anténou a nevelkou zkosenou břitovou anténou) v ose hřbetu trupu, přímo nad pilotní kabinou

-  instalace jednoho páru rámových kruhových antén na bocích trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

-  instalace jedné protáhlé deskové antény na hřbetu trupu, v oblasti před křídlem. Instalace zmíněné antény se nachází mírně vpravo od podélné osy trupu.

-  instalace nevelkého náprstkovitého krytu antény datalinku, za jehož pomoci lze předávat údaje o letových parametrech pozemnímu vyhodnocovacímu stanovišti v reálném čase, v ose břicha trupu, přímo za odtokovou hranou křídla

- instalace nevelkého senzoru v ose hřbetu lapače vzduchu prostředního motoru, který vystupuje z náběžné hrany SOP

- instalace modifikovaného předního páru nouzových výstupů, které se nacházejí nad křídlem. Do předního páru nouzových výstupů zadního osobního oddělení tohoto modelu jsou vetknuta kulatá okénka senzorů (na místo hranatých okének)

- instalace zamřížovaných vývodů vzduchu, za jejichž pomoci lze při nouzových situacích provést (v průběhu dvou až tří sekund) úplnou dekompresi kabiny (aby ji mohla posádka opustit na padácích), na místo 14. páru postranních okének kabiny cestujících

Historie:  Program vícenásobně použitelného kosmického nosného prostředku Energija-Buran, který představoval přímou odpověď na americký program kosmického raketoplánu Space Shuttle, dal za vznik hned několika vzdušným zkušebnám. Jedna z nich vešla ve známost jako Tu-154LL a byla určena k testování automatického a manuálního řídícího a přistávacího systému orbitálního stupně zmíněného kosmického systému v podobě raketoplánu typu Buran [Ram R]. Základem speciálu typu Tu-154LL se stal středně těžký třímotorový dopravní letoun typu Tu-154 (Careless A), a to ne náhodou. Zmíněný stroj měl totiž obdobné rozměry a hmotnost jako raketoplán typu Buran [Ram R]. K simulaci letových vlastností raketoplánu typu Buran [Ram R] speciál typu Tu-154LL využíval obraceče tahu motorů a spoilery. Obraceče tahu a všechny sektory spoilerů bylo tedy u tohoto stroje možné aktivovat i za letu. To si ale vyžádalo zesílit konstrukci zadní části trupu. Zadní část trupu speciálu typu Tu-154LL totiž musela být schopna absorbovat sílu vyvozenou aktivací obraceči tahu nejen v průběhu dojezdu při přistání, ale i v průběhu letu. Zmíněný speciál byl schopen simulovat letové vlastnosti raketoplánu typu Buran [Ram R] od výšky 10 000 m až po okamžik dosednutí na VPD. Uvnitř kabiny tohoto stroje se nacházely hned dvě pracoviště pilotů mající podobu repliky pilotní kabiny raketoplánu typu Buran [Ram R]. Zatímco jedno z nich se nacházelo na pozici pracoviště druhého pilota, to druhé bylo umístěno uvnitř předního osobního oddělení kabiny cestujících. Speciál typu Tu-154LL vznikl ve třech exemplářích. Základem prvního z nich se stal do standardu Tu-154B (Careless A) dopracovaný letoun Tu-154 (CCCP-85024 / v.č. 72A024), který předtím létal u 63. LO Centrálního direktorátu pro mezinárodní dopravu a 201. LO 1. Irkutského OAO Východosibiřského UGA Aeroflotu. Druhý exemplář speciálu typu Tu-154LL vznikl konverzí do standardu Tu-154B (Careless A) dopracovaného letounu Tu-154A (CCCP-85083 / v.č. 74A083) ze stavu Západosibiřského UGA Aeroflotu. Základem posledního exempláře tohoto speciálu se stal do standardu Tu-154B-1 (Careless A) dopracovaný letoun Tu-154A (CCCP-85108 / v.č. 75A108) ze stavu 222. LO Borisopolského OAO Ukrajinského UGA Aeroflotu. Jednotlivé exempláře speciálu typu Tu-154LL (CCCP-85024) se od sebe navzájem odlišovaly. První z nich měl konkrétně instalován plechový kryt s dlouhým špičatým nosníkem snímačů letových údajů na hřbetu na místo příďového trupového dielektrického krytu antény radiolokátoru a nestandardní přední pár nouzových výstupů zadního osobního oddělení s kruhovými průzory senzorů. Naproti tomu následující dva exempláře speciálu typu Tu-154LL (CCCP-85083 a CCCP-85108) příďový nosník snímačů letových údajů postrádaly, neboť nebyly určeny k ověřování ovladatelnosti Buranu [Ram R] v nestandardních letových režimech, a měly standardní nouzové výstupy. Druhý Tu-154LL (CCCP-85083) byl navíc opatřen instalací rozměrného konformního plochého hranatého krytu s dielektrickými panely v ose břicha trupu, přímo před náběžnou hranou křídla, jedné nevelké zkosené břitové antény v ose hřbetu lapače vzduchu prostředního motoru, který vybíhal z náběžné hrany SOP, a jedné obdobné zkosené břitové antény na vrcholu SOP. Instalace protáhlé deskové antény, která se nacházela na hřbetu trupu, přímo před křídlem, byla navíc u tohoto stroje umístěna vlevo a nikoliv vpravo od podélné osy trupu. Naproti tomu třetí exemplář letounu typu Tu-154LL (CCCP-85108) instalaci zmíněné deskové antény postrádal. Zatímco první a třetí exemplář speciálu typu Tu-154LL byl schopen přistávat v automatickém režimu, druhý exemplář tohoto stroje nikoliv. Za pomoci speciálů typu Tu-154LL bylo odzkoušeno více než 16 verzí automatického přistávacího systému raketoplánu typu Buran [Ram R]. Sedm z nich pak prošlo zkouškami na suborbitálním demonstrátoru raketoplánu typu Buran [Ram R], který vešel ve známost jako BTS-02 či OK-GLI a vyznačoval se instalací čtyř dvouproudových motorů typu Al-31 ze stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker) na zádi trupu. Následně byla definitivní verze automatického přistávacího systému raketoplánu typu Buran [Ram R] podrobena další fázi zkoušek na speciálu typu Tu-154LL. Přitom bylo vykonáno celkem 80 zkušebních letů. Do ukončení kosmického programu Energija-Buran si speciály typu Tu-154LL na své společné konto připsaly více než 200 zkušebních letů. Široké veřejnosti byl speciál typu Tu-154LL poprvé prezentován v roce 1992 na MosAeroShow 92. Zmíněné airshow se přitom zúčastnil druhý (CCCP-85083) a třetí (CCCP-85108) exemplář tohoto stroje. Zatímco letoun Tu-154LL (CCCP-85083) byl zde tehdy prezentován na statické ukázce, letoun Tu-154LL (CCCP-85108) bylo na MosAeroShow 92 možné shlédnout za letu ve formaci s monitorovacím speciálem typu MiG-25PU-SOTN (modrá 22), který rovněž vzešel z programu Energija-Buran. Součástí zmíněné letové ukázky se přitom stalo též přistání v režimu „raketoplán“. Provoz speciálů typu Tu-154LL byl s definitivní platností ukončen v roce 1995. Poté všechny tři exempláře tohoto stroje s největší pravděpodobností skončily v železném šrotu.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři exempláře (vznikly konverzí jednoho letounu typu Tu-154 dopracovaného do standardu Tu-154B, jednoho letounu typu Tu-154A dopracovaného do standardu Tu-154B a jednoho letounu typu Tu-154A dopracovaného do standardu Tu-154B-1)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:        tři dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-8-2U s max. tahem po 10 500 kp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-154, instalovaný ve špici trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017