Tupolev Tu-22K/KD (‘Blinder B’)

Typ:  modifikace středně těžkého strategického průzkumného-bombardovacího letounu Tu-22R (Blinder C) zastávající roli nosiče řízené střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen)

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) a rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) za pomoci řízené střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen), sekundárně ničení rozměrných pozemních cílů za pomoci konvenčních pum

Odlišnosti modelu Tu-22KD (Blinder B) od letounu Tu-22RD (Blinder C):

- instalace navigačního-střeleckého radiolokátoru typu PN (Down Beat) na místo bombardovacího-navigačního radiolokátoru typu R-1A Rubín-1A (Short Horn) uvnitř špice trupu. V této souvislosti dielektrický kryt, který tvoří spodní polovinu špice trupu, obdržel větší délku a znatelně robustnější profil. U tohoto modelu zmíněný kryt výrazně vystupuje z půdorysu špice trupu. Později některé exempláře letounu typu Tu-22KD obdržely, v rámci modernizačního programu, instalaci výkonnějšího radiolokátoru typu PNN (Down Beat) nebo PNM (Down Beat). Instalace zmíněných radiolokačních stanic si ale vyžádala ještě více zvětšit rozměry příďového dielektrického krytu.

- instalace hydraulicky ovládaného výsuvného závěsníku typu BD-294-5F střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen) uvnitř prodloužené trupové pumovnice (směrem dopředu pod centroplán). Přední část trupové pumovnice tohoto modelu má přitom průřez ve tvaru přední části těla střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen). Trupová pumovnice letounu typu Tu-22KD je opatřena dvěma tandemově uspořádanými dvířky (a nikoliv jedněmi dvoudílnými dvířky). Menší přední dvířka jsou dvoudílná a otevírají se směrem dovnitř. Naproti tomu větší zadní dvířka jsou čtyřdílná. Vnitřní díly zadních dvířek pumovnice letounu typu Tu-22KD je možné vyklopit směrem dovnitř. Jejich sklopením směrem dovnitř přitom vznikne otvor mající průřez ve tvaru zadní části těla střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen). Alternativně lze zadní dvířka trupové pumovnice letounu typu Tu-22K vyklápět směrem ven jako dvoudílná dvířka trupové pumovnice modelu Tu-22RD. V přeletové konfiguraci vystupuje z obrysu břicha trupu pouze dolní polovina těla střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen) spolu s nosnými plochami. Těsně před startem se ale zmíněná střela kompletně vysouvá z obrysu břicha trupu (závěsník typu BD-294-5F se přitom nachází v jedné rovině s břichem trupu). Po vypuštění střely typu Ch-22/-22PSI (AS-4A/C Kitchen) se oba páry dvířek trupové pumovnice opět uzavírají. Po předchozím vyjmutí závěsníku typu BD-294-5F lze do pumovnice letounu typu Tu-22KD umístit náklad pum.

- zredukované průzkumné vybavení na jeden fotoaparát. Jeho instalace se přitom nachází přímo za šachtou příďového podvozku. Za šachtou příďového podvozku tohoto modelu je navíc umístěna instalace fotoaparátu typu AFA-34-OK, zatímco u modelu Tu-22RD se zde nachází instalace fotoaparátu typu AFA-41/20.

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí. Tento model má totiž v porovnání s modelem Tu-22RD vyšší vzletovou hmotnost.

- instalace modifikovaných přístrojových desek v kabině pilota a navigátora

- modifikovaný elektrický systém

- modifikovaný klimatizační systém

- instalace identifikátoru „vlastní-cizí“ typu SRZ-10M Latun, který slouží k identifikaci pozemních cílů odhalených za pomoci radiolokátoru typu PN (Down Beat). Instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) přitom zůstala zachována.

- instalace zdvojeného brzdícího padáku typu PT-12024-69 na místo zdvojeného brzdícího padáku typu PT-4952-58 se shodnou plochou

Historie:  Ve druhé polovině 50. let byly do výzbroje ozbrojených sil obou znepřátelených bloků zařazeny první pozemní a palubní protiletadlové raketové systémy. Protože zmíněné systémy PVO bombardovacím letounům prakticky znemožňovaly prolétnout přímo nad cílem, aby na něj mohly svrhnout svůj smrtící náklad pum, pro první strategický nadzvukový bombardér sovětské konstrukce v podobě letounu typu Tu-22 (Blinder A) se již od počátku počítalo s raketovou výzbrojí. Za pomoci řízených střel lze totiž napadat pozemní a hladinové cíle ze vzdálenosti nacházející se zcela mimo dosah prostředků PVO. Raketonosná modifikace bombardovacího letounu typu Tu-22 (Blinder A) vešla ve známost pod označením Tu-22K (Blinder B) a měla tvořit jednu z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-10. Zmíněný raketový komplex se přitom původně sestával z podzvukového raketonosného letounu typu Tu-16K-10 (Badger C), dvouanténního palubního radiolokátoru typu JeN (Puff Ball) a nadzvukové okřídlené řízené střely s proudovým pohonem typu K-10S (AS-2 Kipper). Ta se přitom ke svému cíly přibližovala rychlostí řádu M=2 ve výškách do 8 000 m. Později ale před střelou typu K-10S (AS-2 Kipper) dostala přednost kvalitativně nová střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Zmíněná střela byla opatřena kapalinovým raketovým motorem a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí. Její naváděcí systém přitom spolupracoval s jednoanténním palubním radiolokátorem typu PN (Down Beat). Dle předběžných výpočtů měla střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) mít rychlost řádu M=3 a letovou výšku okolo 22 500 m. Tyto výkony přitom z této zbraně činily prakticky nedosažitelný cíl pro všechny prostředky PVO té doby. Celý vzdušný raketový komplex, který se sestával z letounu typu Tu-22K (Blinder B), střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) a palubního radiolokátoru typu PN (Down Beat), vešel ve známost jako K-22 a jeho vývoj byl oficiálně posvěcen výnosem ze dne 17. června 1958. Z toho samého výnosu přitom vzešla též sériová modifikace letounu typu Tu-22 (Blinder A), která nesla tovární označení Tu-105A. Důvodem vzniku raketonosného speciálu typu Tu-22K (Blinder B) se staly nejen rychlé pokroky ve vývoji prostředků PVO. Vznik tohoto modelu měl v neposlední řadě též politický podtext. Druhá polovina 50. let se totiž nesla v duchu přeceňování schopností raketové techniky. Velkým stoupencem raketové techniky byl i tehdejší sovětský vůdce N.S. Chruščov. Chruščov přitom prosazoval úplnou náhradu bojových letounů raketovou technikou. V polovině 50. let byly proto zrušeny všechny pluky bitevních letounů a současně zastaven vývoj bitevních letounů. Shodný osud by přitom krátce nato zajisté potkal i bombardovací letouny, kdyby se nestaly nosiči řízených střel a kdyby se pro ně nezačalo používat politicky průchodnější označení „raketonosec“. Dle výnosu ze dne 28. dubna 1957 měl letoun typu Tu-22K (Blinder B) vzniknout ve dvou verzích, které se měly od sebe navzájem odlišovat instalací pohonných jednotek. Zatímco jedna z nich počítala s motory typu VD-7M z dílny V.A. Dobrynina, tedy shodnými motory, které poháněly bombardovací model Tu-22 (Blinder A), pohon té druhé měly obstarávat silnější motory typu NK-6 z dílny N.D. Kuzněcova. Modifikace letounu typu Tu-22K (Blinder B) s motory typu VD-7M měla přitom představovat záložní řešení pro případ neúspěchu ve vývoji motorů typu NK-6. Vývoj druhé uvedené modifikace letounu typu Tu-22K (Blinder B) ale nakonec nepřekročil projektové stádium. Základem prototypu letounu typu Tu-22K (Blinder B) se měl dle zadání stát sériový Tu-22 (Blinder A). Zatímco OKB MiG byla pověřena dodáním pěti zkušebních exemplářů střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), dvou ve čtvrtém čtvrtletí roku 1959 a tří v prvním čtvrtletí roku 1960, výrobcům avioniky byla svěřena dodávka tří sestav speciální palubní avioniky letounu typu Tu-22K (Blinder B) a osmi naváděcích hlavic střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Celý vzdušný raketový komplex typu K-22 měl být ke stáním zkouškám předán v prvním čtvrtletí roku 1961. Pokročilý vývojový projekt raketonosného speciálu typu Tu-22K (Blinder B) byl schválen v březnu roku 1960. Krátce nato, v květnu toho samého roku, se představitelé VVS mohli seznámit i s technologickou 1:1 maketou tohoto stroje. Základem obou prototypů raketonosného speciálu typu Tu-22K (černá 24 a 25) se staly sériové exempláře průzkumného-bombardovacího modelu Tu-22R (Blinder C). Práce na prvním z nich byly zahájeny na konci roku 1959. Kompletace obou zmíněných strojů byla završena v polovině roku 1960. Protože předtím, než mohly být předány k závodním zkouškám, musely být do jejich konstrukce vneseny úpravy, které vyplývaly z výsledků letových zkoušek zkušebních exemplářů výchozího bombardovacího modelu Tu-22 (Blinder A), první z nich se nakonec od vzletové dráhy poprvé odlepil až dne 1. července 1961. Krátce nato, 9. dne toho samého měsíce, prototyp Tu-22K (černá 24) stanul v čele formace letounů typu Tu-22 (Blinder A) a Tu-22R (Blinder C), která proletěla nad hlavami diváků tradiční letecké přehlídky v Tušinu. Zmíněné přehlídky se přitom prototyp Tu-22K (černá 24) zúčastnil s rudě natřenou maketou střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) v podvěsu. Ke zkouškám střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) byla zpočátku využívána podzvuková vzdušná zkušebna typu Tu-16K-22. Zmíněný speciál vzešel z výnosu ze dne 21. července 1959 a nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu Tu-16K-10 (Badger C). Ze zbraňového závěsníku letounu typu Tu-22K (Blinder B) střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) poprvé odstartovala v roce 1962. Zkoušky celého vzdušného raketového komplexu typu K-22 se neobešly bez problémů, neboť šlo o první vzdušný raketový komplex sovětské konstrukce, jehož součástí byl nadzvukový nosič a střela s rychlostí řádu M=3 a dosahem řádu 400 až 500 km. Zmíněný zbraňový systém byl navíc vystavěn na nových technologiích. Tak např. jeho elektronika byla založena na polovodičích a nikoliv na elektronkách, jak tomu bylo u předchozích zbraňových systémů této kategorie sovětské konstrukce. Největším zdrojem problémů byl naváděcí systém. Tak např. z prvních zkušebních letů vyplynulo, že je palubní radiolokátor nosiče extrémně citlivý na vibrace, stejně jako naváděcí jednotka střely a systém, který sloužil k předávání naváděcích povelů střele. Střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) měla navíc zpočátku nevyhovující přesnost. Díky tomu všemu se zkušební program celého vzdušného raketového komplexu typu K-22 zatáhl až do konce roku 1967. První dva sériové exempláře letounu typu Tu-22K (Blinder B) (1204 a 1205) brány závodu č.22 z Kazaně opustily v letech 1961 až 1962. V roce 1964 z linky zmíněného závodu sjely další dva tyto stroje. Ty byly ale dokončeny ve verzi Tu-22KDP (Blinder B mod.), která zastávala roli nosiče protiradiolokační střely s pasivním RL navedením typu Ch-22P (AS-4B Kitchen). Plná produkce letounu typu Tu-22K (Blinder B) se rozeběhla ve třetím čtvrtletí roku 1965, tedy dva roky před završením zkušebního programu. Od roku 1965 do roku 1969 brány závodu opustilo celkem 72 těchto strojů ve verzi Tu-22KD (Blinder B), z toho 10 v roce 1965, 20 v roce 1966, 20 v roce 1967, 16 v roce 1968 a 4 v roce 1969. Model Tu-22KD (Blinder B) se přitom od modelu Tu-22K (Blinder B) odlišoval instalací 16 500 kp motorů typu RD-7M2 (na místo 16 000 kp motorů typu VD-7M) a trubicovitého teleskopického nástavce pro doplňování paliva za letu na hřbetu špice trupu. Přestože bojové útvary VVS začaly sériové Tu-22KD (Blinder B) přebírat již od roku 1965, za operačně plně způsobilý byl tento model oficiálně prohlášen, stejně jako průzkumný model Tu-22R/RD (Blinder C), REB model Tu-22P/PD (Blinder E) a cvičný model Tu-22U/UD (Blinder D), až v prosinci roku 1968. Celý vzdušný raketový komplex typu K-22 ale plné operační způsobilosti dosáhl až v únoru roku 1971. Díky robustnější a těžší přídi trupu měl raketonosný speciál typu Tu-22KD (Blinder B) ještě horší letové charakteristiky než průzkumný-bombardovací model Tu-22R/RD (Blinder C), který sám o sobě kladl značné nároky na pilotní dovednosti. Naproti tomu šlo o velmi efektivní zbraňový systém. Střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) byla totiž, díky značné letové rychlosti a letové výšce, všemi tehdejšími prostředky PVO prakticky nedotknutelná. Její naváděcí systém bylo navíc možné považovat za nejvíce efektivní v celosvětovém měřítku. Součástí zbraňového systému letounu typu Tu-22KD (Blinder B) se staly hned dvě verze střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), a to Ch-22 (AS-4A Kitchen) a Ch-22PSI (AS-4C Kitchen). Zatímco model Ch-22 (AS-4A Kitchen) byl opatřen aktivní RL samonaváděcí hlavicí a konvenční nebo jadernou bojovou náloží a sloužil k ničení důležitých malých pohyblivých cílů s velkou efektivní radiolokační odrazovou plochou (RCS), jakými jsou velká plavidla, model Ch-22PSI (AS-4C Kitchen) sloužil k ničení plošných cílů s předem známou polohou, jakými jsou bojová uskupení letadlových lodí, konvoje lodí nebo rozměrné stacionární pozemní cíle, a byl opatřen inerciálním naváděcím systémem a jadernou bojovou hlavicí. Naváděcí hlavice modelu Ch-22 (AS-4A Kitchen) přitom dokázala zaměřit cíl v době, kdy se tato střela stále ještě nacházela v podvěsu nosiče. Po předchozí demontáži výsuvného závěsníku střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) bylo do trupové pumovnice letounu typu Tu-22KD (Blinder B) možné umístit náklad konvenčních pum. Schopnost útoků tohoto modelu na pozemní cíle za pomoci konvenčních pum byla přitom testována v roce 1973, a to za využití letounu Tu-22KD (4603). Přestože z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že je přesnost bombardování letounu typu Tu-22KD (Blinder B) vyhovující, pumové útoky nakonec tyto stroje podnikaly buďto jen velmi zřídka nebo vůbec. Se střelou typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) v podvěsu měl letoun typu Tu-22KD (Blinder B) operační rádius 2 500 až 2 570 km při letu rychlostí 950 až 1 000 km, resp. 1 360 km při letu rychlostí 1 200 km/h. Raketonosné speciály typu Tu-22KD (Blinder B) se postupně staly součástí letadlového parku tří pluků VVS, a to 203. GvTBAP (gardový těžký bombardovací letecký pluk) s domovskou základnou v běloruském Baranoviči, 121. GvTBAP s domovskou základnou v běloruském Mačulišči a 341. TBAP s domovskou základnou v ukrajinském Ozjornoje. Každý z těchto pluků přitom disponoval dvěma letkami po 12-ti letounech typu Tu-22KD (Blinder B) a jednou letkou šesti REB speciálů typu Tu-22P/PD (Blinder E). Později se standardní součástí letadlového parku všech zmíněných regimentů stalo též až pět cvičných speciálů typu Tu-22U/UD (Blinder D). Prvním provozovatelem letounu typu Tu-22KD (Blinder B) se přitom stal, v roce 1965, 203. GvTBAP. 121. GvTBAP začaly tyto stroje přebírat krátce nato. 341. TBAP své první Tu-22KD (Blinder B) převzal až v roce 1968. Po roce 1976 všechny letouny typu Tu-22KD (Blinder B) ze stavu jedné ze dvou letek od každého ze zmíněných pluků prošly konverzí na model Tu-22KP (Blinder B mod.), který mohl, díky instalaci pasivního lokátoru typu Kurz-N, zastávat též roli nosiče protiradiolokační střely s pasivním RL navedením typu Ch-22P (AS-4B Kitchen). Primárním cílem raketonosců typu Tu-22KD (Blinder B) se stala bojová uskupení letadlových lodí U.S. Navy. Při cvičných manévrech útok na takový cíl zahajovaly vždy dvě dvoučlenné formace průzkumných letounů typu Tu-22R/RD (Blinder C). Ty přitom určily, na základně prvotních informací získaných dálkovými průzkumnými letouny typu Tu-95RC (Bear D), jeho přesnou polohu. S určitým odstupem se do oblak vydala první úderná skupina letounů typu Tu-22KD (Blinder B) po 40-ti sekundách následovaná druhou údernou skupinou letounů toho samého typu. Poté obvykle vzlétala skupina rušičů typu Tu-22P/PD (Blinder E). Ačkoliv tyto stroje vzlétaly jako poslední, v průběhu vlastního útoku předcházely obě úderné skupiny letounů typu Tu-22KD (Blinder B). Přestože měl jeden pluk obvykle k dispozici dvě letky raketonosců typu Tu-22KD (Blinder B) po 12-ti letounech, obvykle tyto stroje nebyly nasazovány ve větším počtu než 16 exemplářů. Elektronické krytí jejich operací pak zajišťovalo 6 až 10 rušičů typu Tu-22P/PD (Blinder E). Do vzdálenosti cca 500 km se raketonosci typu Tu-22KD (Blinder B) obvykle pohybovaly ve střední výšce za přísného rádiového mlčení. Jednalo se o kompromisní řešení mezi letovou výškou, ve které tyto stroje měly nejmenší spotřebu paliva, a letovou výškou, ve které zase představovaly velmi obtížně odhalitelný cíl pro hlídkující palubní letouny typu E-2 Hawkeye a F-4  Phantom II. Tomu následoval 10-ti minutový výstup do výšky 10 až 13 km za využití plného výkonu motorů. Poté byl uskutečněn vlastní útok. Ten vždy prováděly formace dvou Tu-22KD (Blinder B) letící s 30-ti sekundovým odstupem. V  průběhu útoku se přitom tyto stroje vždy vychýlily o 60° od příletového kurzu. Jejich odlet pak kryly rušiče typu Tu-22P/PD (Blinder E). Tyto speciály totiž díky tomu, že nenesly řízenou střelu, disponovaly dostatkem paliva nato, aby mohly zmizet z bojiště jako poslední. Palubní radiolokátor letounu Tu-22KD (Blinder B) byl za ideálních podmínek schopen hladinový cíl o velikosti letadlové lodě identifikovat na vzdálenost až 400 km. Vypuštění střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) bylo realizováno ze vzdálenosti 350 až 270 km od cíle. Hlavním nedostatkem raketového komplexu K-22 se byla skutečnost, že letoun typu Tu-22KD (Blinder B) musel před vypuštěním střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) vystoupat do výšky nad 10 km. V tento okamžik byl totiž velmi snadným cílem pro palubní prostředky PVO. Protože prostředky REB nacházející se na palubách amerických letadlových lodí a jejich doprovodných plavidel sovětským průzkumným letounům prakticky znemožňovaly určit jejich přesnou polohu, pozdější strategie nasazení raketonosných letounů typu Tu-22KD (Blinder B) počítala s použitím řízených střel typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) v provedení s jadernou bojovou hlavicí v první vlně útoku. Teprve až poté, co by výbuch šesti a až osmi jaderných hlavic střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) zneškodnil veškerou palubní elektroniku, by následoval útok druhé bojové skupiny, která by již byla vyzbrojena střelami téhož typu opatřenými konvenční bojovou hlavicí. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, určitý počet letounů typu Tu-22KD (Blinder B) připadl osamostatněné Ukrajině. Poslední letouny typu Tu-22KD (Blinder B) ukrajinských a ruských vzdušných sil přitom dolétaly v 90. letech.

Verze:

Tu-22K – prototypová modifikace letounu typu Tu-22KD (Blinder B). Tento model byl opatřen 16 000 kp motory typu VD-7M a postrádal instalaci teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu. Letoun typu Tu-22K (Blinder B) byl postaven, v letech 1961 až 1962, v počtu dvou exemplářů.

Tu-22KD – sériová modifikace letounu typu Tu-22KD (Blinder B). Sériový model Tu-22KD (Blinder B) se od prototypového modelu Tu-22K (Blinder B) odlišoval zejména instalací silnějších 16 500 kp motorů typu RD-7M2 a pneumaticky ovládaného teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu typu PT-1, který byl kompatibilní s tankovacím systémem vzdušných tankerů typu M-4-2 (Bison A), 3MN-2/3MS-2 (Bison B) a Tu-16N/NN (Badger A), na hřbetu špice trupu. Součástí vybavení letounu typu Tu-22KD (Blinder B) se staly též dva výsuvné reflektory typu FPŠ-5, které zajišťovaly osvětlení nástavce při doplňování paliva za nočních podmínek, a jeden signalizační reflektor. Ten byl vestavěn do náběžné hrany SOP a byl zapínán až po napojení na tankovací hadici. To signalizovalo, že je posádka připravena přijímat palivo. Tento model byl postaven, v letech 1965 až 1969, v počtu 72-ti exemplářů.

Tu-22M – experimentální modifikace letounu typu Tu-22KD (Blinder B) zastávající roli konvenčního bombardovacího stroje. Na výsuvný závěsník tohoto modelu bylo možné umístit kontejner typu KMG s nákladem konvenčních pum. Zmíněný kontejner měl doutníkovitý tvar a přibližně stejné rozměry jako střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). K jeho zadní části byl uchycen jeden pár stabilizačních ploch s výrazným vzepětím. Jediný prototyp letounu typu Tu-22M vznikl konverzí letounu Tu-22KD (rudá 31). Označení Tu-22M bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro přímého nástupce letounu typu Tu-22 (Blinder). Později byl kontejner typu KMG testován též na těžkém turbovrtulovém bombardovacím letounu typu Tu-95K-22 (Bear G). Zmíněný kontejner se nakonec nestal součástí zbraňového systému ani letounu typu Tu-22KD (Blinder B) ani letounu typu Tu-95K-22 (Bear G).

Tu-22KD (se systémem SPS-5M Fasol) – provedení letounu typu Tu-22KD (Blinder B) s rozšířeným obranným vybavením o aktivní RL rušič typu SPS-5M Fasol. Ten využíval jeden pár zkosených břitových antén. Jejich instalace se přitom nacházela na stranách břicha přední části trupu, přímo mezi krytem antény radiolokátoru a zasklením kabiny navigátora. Instalaci RL rušiče typu SPS-5M obdržel, v rámci modernizačního programu, pouze nevelký počet letounů typu Tu-22KD (Blinder B)

Tu-22KD (se systémem Rezeda-A) – provedení letounu typu Tu-22KD (Blinder B) s rozšířeným obranným vybavením o aktivní RL rušič typu SPS-100 Rezeda-A. Instalace zmíněného aktivního rušiče se nacházela uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP, který byl uchycen k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Aktivní rušič typu SPS-100 využíval tři páry antén, z nichž jeden se nacházel pod kořeny náběžné hrany VOP a dva na bocích krytu typu SSEP. Takto byla v rámci modernizačního programu upravena část flotily letounů typu Tu-22KD (Blinder B) Sovětského VVS. Některé z nich kromě rušiče typu SPS-100 obdržely též instalaci dvou výmetnic klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2, a výstražného RL systému typu SPO-15P Berjoza-P na místo výstražného RL systému typu SPO-3/-10 Sirena-3/-3M. Antény zmíněného systému se přitom nacházely uvnitř náběžné hrany vnějších částí křídla a na koncích křídelních podvozkových gondol.

Tu-22KD (se systémem Siren) – provedení letounu typu Tu-22KD (Blinder B) s rozšířeným obranným vybavením o aktivní RL rušiče typu SPS-151 a SPS-153 (nebo SPS-152) systému Siren-D. Instalace aktivních rušičů řady Siren-D se přitom nacházela v předním přístrojovém oddělení, které bylo umístěno nad šachtou příďového podvozku, a v přístrojovém oddělení, které se nacházelo uvnitř protáhlého snímatelného krytu typu SSEP uchyceného k zadní části trupu, na místo ocasní obranné střelecké věže s příslušným zaměřovacím vybavením. Zmíněné rušiče využívaly sedm antén (čtyři pro přední a tři pro zadní polosféru), z nichž dvě se nacházely na bocích přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, dvě v kořenech náběžné hrany křídla, dvě na bocích kontejneru typu SSEP a jedna v zakončení kontejneru typu SSEP. Přímo pod předním párem antén rušiče typu Siren-D byly umístěny nevelké kapsovité lapače vzduchu, který sloužil k chlazení rušící aparatury. Takto byla v rámci modernizačního programu upravena část flotily letounů typu Tu-22KD (Blinder B) Sovětského VVS. Některé z nich kromě rušiče typu Siren-D obdržely též instalaci tří výmetnic klamných IČ cílů typu ASO-2I-E7R, jedné na břichu ocasního kontejneru typu SSEP a dvou na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za výmetnicemi klamných RL cílů typu KDS-16GM Avtomat-2, a výstražného RL systému typu SPO-15P Berjoza-P na místo výstražného RL systému typu SPO-3/-10 Sirena-3/-3M. Antény zmíněného systému se přitom nacházely uvnitř náběžné hrany vnějších částí křídla a na koncích křídelních podvozkových gondol.

Vyrobeno:  74 sériových strojů (2 exempláře modelu Tu-22K a 72 exemplářů modelu Tu-22KD)

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Ukrajina

Tu-22KD

Posádka:    pilot, navigátor/bombometčík a radista/střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Dobrynin RD-7M2 s max. tahem po 11 000 kp / 16 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        navigační/střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu PN (Down Beat) instalovaný v přídi trupu, a výstražný radiolokátor pro zadní polosféru typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) nebo PRS-4 Krypton (Box Tail), instalovaný pod polokulovitým krytem nacházejícím se přímo nad ocasní obrannou střeleckou věží. Radiolokátor typu PN (Down Beat) slouží k navigaci, vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění řízených střel typu Ch-22 (AS-4A Kitchen). Zatímco hladinové plavidlo o velikosti křižníku dokáže detekovat na vzdálenost 350 km, velký plošný cíl je schopen odhalit ze vzdálenosti 500 km. Radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail), resp. PRS-4 Krypton (Box Tail), slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře a má zorné pole (ve sledovacím režimu) ±65° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině. Zatímco radar typu PRS-3 Argon-2 (Fan Tail) má min. efektivní dosah 350 m, vyhledávací dosah 6,5 km, a zaměřovací dosah 3 km, radar typu PRS-4 Krypton (Box Tail) disponuje min. efektivním dosahem 350 m, vyhledávacím dosahem 7,4 km a zaměřovacím dosahem 5,3 km.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-15 (jeho instalace se nachází za břišním okénkem kabiny navigátora-bombometčíka) a jeden střelecký TV zaměřovač typu TP-1 s detekčním dosahem 3 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19), zaměřovacím dosahem 0,4 až 2 km (cíl o velikosti letounu typu MiG-19) a zorným polem ±70° v horizontální rovině a -45° až +55° ve vertikální rovině (jeho instalace se nachází v kořeni odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

                  - průzkumné: jeden fotoaparát typu AFA-34-OK. Jeho instalace se nachází v přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom-Nikl (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední a zadní části trupu), výstražný RL systém typu SPO-3 Sirena-3 nebo SPO-10 Sirena-3M (po jedné anténě v náběžné hraně křídla a v zakončení obou vřetenovitých křídelních podvozkových gondol) a dvě výmetnice 416-ti klamných RL cílů, které slouží k rušení RL stanic pracujících ve vlnovém pásmu 0,6 až 12,5 cm, typu KDS-16GM Avtomat-2 (po jedné na břichu křídelních podvozkových gondol, přímo za šachtami hlavního podvozku)

Výzbroj:   jeden pohyblivý 23 mm kanón typu R-23 s palebným vějířem ±30° ve vertikální i horizontální rovině a zásobníkem na 500 nábojů, instalovaný v ocasní dálkově ovládané střelecké věži typu DK-20 (u letounů s radarem typu PRS-3) nebo DK-21 (u letounů s radarem typu PRS-4) a jedna protilodní řízená střela s aktivním RL navedením typu Ch-22 (AS-4A Kitchen) nebo jedna protizemní řízená střela s inerciálním navedením typu Ch-22PSI (AS-4C Kitchen), přepravovaná na výsuvném závěsníku typu BD-294-5F instalovaném uvnitř trupové pumovnice. Po předchozím vyjmutí závěsníku typu BD-294-5F lze do trupové pumovnice tohoto modelu umístit náklad neřízených pum o celkové hmotnosti 3 000 kg až 9 000 kg (24 pum typu FAB-250 o hmotnosti 250 kg, 18 pum typu FAB-500 o hmotnosti 500 kg, 6 pum typu FAB-1500 o hmotnosti 1 500 kg, jedna puma typu FAB-3000 o hmotnosti 3 000 kg nebo jedna puma typu FAB-9000 o hmotnosti 9 000 kg)

* 1 550 km/h se střelou typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) v podvěsu

poslední úpravy provedeny dne: 27.8.2017