Typ:  speciální modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  krytí útoků bojových skupin strategických bombardovacích a raketonosných letounů řady Tu-16 (Badger) rušením pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO), palubních radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Odlišnosti od letounu Tu-16 (Badger A):

- instalace dvou tandemově uspořádaných raketnic typu DPU-RPZ uvnitř trupové pumovnice. Součástí každé ze zmíněných raketnic je šest hydraulicky ovládaných výsuvných závěsníků neřízených raket typu RPZ-59. Zmíněné závěsníky jsou uspořádány po třech do dvou řad a před startem raket se vysouvají z otevřené trupové pumovnice pod úroveň břicha trupu. V nouzových situacích (pokud se raketa nechce odpoutat ze závěsníku) lze odhodit raketu i se závěsníkem.

- instalace výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1 v zadní části trupu, přímo za břišní střeleckou věží

Historie:  Dne 12. července 1959 byla OKB-134 I.I. Toropova pověřena vývojem speciální neřízené modifikace protiletadlové řízené střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) určené pro boj s radiolokačními stanicemi protivníka. Požadovaná modifikace střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) vešla ve známost jako RPZ-59 a její vývoj probíhal v rámci programu Avtostrada-1. Nosičem této rakety se dle zadání měl stát středně těžký dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A). Neřízená raketa typu RPZ-59 se střelou typu RS-1U (AA-1A Alkali) sdílela zadní část trupu s raketovým motorem na TPL s dvojicí postranních trysek a lichoběžníkovými křídly uspořádanými do tvaru kříže. Naproti tomu přední část rakety typu RPZ-59 byla nová. Zmíněná raketa navíc postrádala instalaci aileronů, nevelkých příďových ovládacích ploch uspořádaných do tvaru kříže a bojové hlavice. Přední část trupu rakety typu RPZ-59 vyplňovala výmetnice klamných RL cílů. Ty měly podobu staniolových pásků a byly vypouštěny v průběhu letů dle předem zadaného programu. Zmíněná raketa tedy neměla radiolokátory ničit, ale pouze je rušit. Za pomoci raket typu RPZ-59 měl přitom letoun typu Tu-16 (Badger A) před sebou vytvářet oblak klamných RL cílů, který měl mást radiolokátory protiletadlového dělostřelectva, radiolokátory raketových systémů PVO a radiolokační naváděcí hlavice protiletadlových řízených střel s pracovní vlnovou délkou 3 až 10 cm. K odpalování raket typu RPZ-59 sloužila raketnice typu DPU-RPZ, která se umisťovala, v počtu dvou exemplářů, do útrob trupové pumovnice. Součástí každé ze zmíněných raketnic bylo šest hydraulicky ovládaných výsuvných závěsníků, uspořádaných po třech do dvou řad. Rakety typu RPZ-59 bylo možné odpalovat buďto samostatně, nebo v sériích. Interval mezi startem jednotlivých raket bylo možné nastavit na 30, 60, 90 nebo 180 sec. Pozemními zkouškami raketa typu RPZ-59 prošla na testovacím polygonu protiletadlového dělostřelectva PVO (NIZAP), který se nacházel v Donguzu (Orenburgská oblast). Následně byla dvojice raketnic typu DPU-RPZ vestavěna do trupové pumovnice letounu Tu-16 (rudá 47 / v.č. 8204130), který byl postaven v roce 1958 závodem č.22 z Kazaně. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Tu-16P a to i přesto, že postrádal instalaci REB stanice typu Buket. Součástí vybavení letounu Tu-16P (rudá 47) se kromě zmíněných raketnic stala též výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1. Závodní zkoušky tohoto stroje probíhaly paralelně se zkouškami státními a byly zahájeny dnem 2. dubna 1962. V průběhu některých letů byly zkušební střelby natáčeny z paluby cvičného letounu typu UTI MiG-15 (Midget). Protože byl let rakety typu RPZ-59 ve výškách nad 10 000 m natolik nestabilní, že zmíněná raketa přestavovala vážné bezpečnostní riziko pro nosič a jeho posádku, dnem 18. května toho samého roku byly zkoušky letounu Tu-16P (rudá 47) pozastaveny. Následně bylo do špice zmíněné rakety vestavěno 7,5 kg vyvažovací závaží. Další tři střelby byly realizovány mezi 25. květnem a 8. červnem roku 1962. Z výsledků těchto střeleb ale vyplynulo, že se instalace zmíněného závaží minula účinkem. Následně, mezi 16. červnem a 26. červencem toho samého roku nosič Tu-16P (rudá 47) prošel údržbou. Mezitím konstrukční tým OKB-134 vnesl další změny do konstrukce rakety typu RPZ-59. Zkoušky letounu Tu-16P (rudá 47) byly opět obnoveny dnem 10. srpna 1962. Problémy nicméně přetrvávaly. Z tohoto důvodu byly zkoušky tohoto stroje již dne 2. září toho samého roku opět přerušeny, a to až do 15. února 1963. Mezitím byly mimo jiné prodlouženy odpalovací lišty raket, některé duralové komponenty odpalovacího zařízení nahrazeny komponenty zhotovenými z oceli, instalován nový ovládací panel a vneseny změny do elektrických rozvodů. Pod levým koncem křídla letounu Tu-16P (rudá 47) navíc přibyla instalace filmové kamery typu AKS-5, za jejíž pomoci bylo možné pořizovat záznam zkušebních střeleb. Potíže se stabilitou letu raket typu RPZ-59 ve výškách nad 10 000 m nicméně nadále přetrvávaly. Při jedné zkušební střelbě, která byla uskutečněna v roce 1963 ve výšce 8 000 m, raketa typu RPZ-59 zasáhla kryt antény radiolokátoru typu RBP-6 a přitom jej zcela zničila. Aby toho nebylo málo, tak výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1 pracovala nespolehlivě. To samé se přitom týkalo i palubní výmetnice klamných RL cílů rakety typu RPZ-59. Zkoušky zmíněné rakety na letounu Tu-16P (rudá 47) se ale neobešly též bez samovolných a nepovedených startů. Z tohoto důvodu byly dne 17. dubna 1963 zkoušky zmíněného letounu znovu pozastaveny, a to až do 31. května toho samého roku. Mezitím konstrukční tým OKB-134 vnesl do konstrukce rakety typu RPZ-59 další změny. Teprve až poté palubní výmetnice zmíněné rakety pracovala, jak měla. Krátce nato, dne 14. června 1963, se ale kuli poruše na pyrotechnickém nouzovém systému odhozu částečně uvolnil výsuvný závěsník startující rakety. Díky tomu zmíněná raketa zasáhla trup nosiče. Přitom zničila anténu radiovýškoměru a udělala do potahu prohlubeň. To již ale VVS definitivně došla trpělivost, a tak krátce nato, výnosem ze dne 1. července 1963, vývoj systému Avtostrada-1 zastavilo. V rámci programu Avtostrada-1 přitom letounu Tu-16P (rudá 47) vykonal celkem 41 letů s celkovou délkou trvání 82 h a 18 min. Na zmíněném programu se ale podílel též přepadový stíhací letoun typu Su-9 (Fishpot B), a to v roli nepřátelského stíhače. V rámci programu Avtostrada-1 si přitom zmíněný stroj na své konto připsal 4 lety s celkovou délkou trvání 3,5 h.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Tu-16)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor/střelec, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory Mikulin RD-3 (AM-3) s max. tahem po 8 750 kp

Radar:        bombardovací-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RBP-6 Ljustra, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu PRS-1 Argon (Bee Hind), instalovaný uvnitř krytu vystupujícího z odtokové hrany SOP, v oblasti nad kabinou „ocasního střelce“. Radar typu RBP-6 slouží k navigaci a vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů. Radiolokátor typu PRS-1 Argon (Bee Hind) má zorné pole ±35° ve vertikální i horizontální rovině a slouží k vyhledávání, sledování a zaměřování vzdušných cílů v zadní polosféře

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-112, instalovaný za plochým břišním okénkem příďové kabiny navigátora, jeden střelecký zaměřovač typu PKI, instalovaný před sedadlem pilota, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53VK nebo PS-48MM, instalovaná pod průzračnou kopulí nacházející se na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BL nebo PS-48MM, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na levém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53BP nebo PS-48MM, instalovaná za průzračným polokapkovitým krytem nacházejícím se na pravém boku zadní části trupu, přímo pod VOP, a jedna střelecká zaměřovací stanice typu PS-53K nebo PS-48MM, instalovaná za čelním okénkem kabiny „ocasního“ střelce

                  - REB: dvanáct neřízených raket typu RPZ-59 s výmetnicemi klamných RL cílů, přepravovaných (po šesti) ve dvou tandemově uspořádaných raketnicích typu DPU-RPZ instalovaných v prostoru trupové pumovnice

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nevelkých tandemově uspořádaných nestejně vysokých tyčových antén instalované po jedné na hřbetu přední části trupu, přímo před překrytem pilotní kabiny, a na břichu zadní části trupu), výstražným RL systém typu SPO-2 Sirena-2 a výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1, instalovaná v zadní části trupu, přímo za břišní střeleckou věží

Výzbroj:    jeden střelecký post typu NU-88 s jedním pevným 23 mm kanónem typu AM-23L3 se zásobou 100 nábojů, vetknutý do pravoboku přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-V7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem 360°, elevací 90°, depresí 3° a zásobou 500 nábojů, instalovaná na hřbetu přední části trupu, jedna otočná střelecká věž typu DT-N7S s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±95°, elevací 2°40‘, depresí 90° a zásobou 350 nábojů, instalovaná na břichu zadní části trupu, a jedno střeliště typu DK-7 s dvojicí pohyblivých 23 mm kanónů typu AM-23 s odměrem ±70°, elevací 60°, depresí 40° a zásobou 1 000 nábojů, tvořící zakončení trupu

poslední úpravy provedeny dne: 16.2.2018