Typ:  pokročilá modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite) vzešlá z modernizačního programu z dílny PZL Swidnik

Určení:  doprava osob, přeprava nákladu, odsun raněných, výcvik pilotů, shoz výsadku, kultivace zemědělských ploch, pátrací a záchranná činnost na souši i na moři, průzkum pozemního bojiště a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2 (Hoplite):

- instalace kompozitních listů nosného a vyrovnávacího rotoru z vrtulníku typu PZL Kania na místo kovových listů s voštinovou konstrukcí

- instalace silnějších 428 hp motorů typu GTD-350W2 na místo 396 hp motorů typu GTD-350

- instalace modifikované palivové soustavy

- instalace nového navigačního a komunikačního vybavení americké značky Honeywell a Garmin

- instalace visuálních ukazatelů množství oleje v olejových nádržích

- instalace nového příďového podvozku

- instalace odhlučňovacích panelů na bocích a stropě nákladového prostoru (jejich instalaci obdržely pouze sanitní stroje)

Historie:  Na počátku prvního desetiletí 21. století se v polském civilním sektoru nacházel v provozu stále velký počet lehkých dvoumotorových vrtulníků řady Mi-2 (Hoplite). Tak např. polská letecká záchranná služba Lotnicze Pogotowie Ratunkowe (LPR) tyto stroje provozovala ze všech svých základen, vyjma jedné. Vrtulníky této řady ale tehdy stále létaly v hojných počtech i u policejních letek a letek pohraniční stráže. Vrtulníky řady Mi-2 (Hoplite) nicméně nesplňovaly požadavky evropské normy JAR OPS-3 na provozní bezpečnost. Kromě toho řadě z nich tehdy již končila technická životnost. Protože kompletní obměna celé flotily vrtulníky řady Mi-2 (Hoplite) byla tehdy nad ekonomické možnosti Polska, v roce 2002 konstrukční tým závodu PZL Swidnik pro tyto stroje zpracoval projekt modernizačního programu. Při návrhu modernizačního balíčku pro vrtulníky řady Mi-2 (Hoplite) přitom plně zužitkoval zkušenosti, které předtím nabyl při vývoji odvozeného typu PZL Kania. Od toho typu přitom modernizovaný Mi-2 (Hoplite), který vešel ve známost jako Mi-2 Plus, přebírá kompozitní listy nosného a vyrovnávacího rotoru. Změny se ale dotkly též pohonného systému. Součástí modernizačního programu Mi-2 Plus se totiž stala též výměna 396 hp motorů typu GTD-350 za silnější 428 hp motory typu GTD-350W2. Toto přitom představovalo přímou rekci na požadavek normy JAR OPS-3 na schopnost vzletu s jedním nefunkčním motorem. Úpravami ale prošla též avionika a palivová soustava. Všechny výše uvedené změny přitom sebou přinesly pokles hmotnosti o 17 kg. Modernizační balíček Mi-2 Plus se ale nakonec příliš neprosadil. Prvním zájemcem o modernizaci svých strojů na úroveň Mi-2 Plus se stala polská letecká záchranná služba Lotnicze Pogotowie Ratunkowe (LPR). Jako první byl takto modernizován vrtulník Mi-2S (SP-WXM) operující z Varšavské základny LPR. Do provozu byl přitom tento stroj opět zaveden v dubnu roku 2003. Modernizací na úroveň Mi-2 Plus postupně prošlo všech 19 vrtulníků typu Mi-2S LPR. Většina z nich ale nebyla dopracována do plného standardu Mi-2 Plus. A i kdyby tyto stroje byly takto „upgradovány“, požadavky evropské normy JAR OPS-3 by beztak nesplňovaly ve všech bodech. LPR modernizované Mi-2 Plus provozovalo až do roku 2011. Poté tyto stroje nahradilo západoevropskými vrtulníky typu Eurocopter EC135. Pro Mi-2 Plus LPR to ale nebyl úplný konec. LPR totiž tyto stroje následně prodalo společnosti Heliseco. Dopracováním do standardu Mi-2 Plus prošlo, v roce 2005, též 12 vrtulníků typu Mi-2 (Hoplite) indonéské policie. Ve výčtu provozovatelů modernizovaných Mi-2 Plus nelze ale opomenout též polskou policii (SN07XP) a španělskou společnost Hispanica de Aviacion (SP-SGI).

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně 33 strojů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-2)

Uživatelé:  Indonésie (policie), Polsko (Heliseco, LPR a policie) a Španělsko (Hispanica de Aviacion)

Posádka:    jeden pilot nebo jeden pilot a jeden navigátor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350W2 s max. výkonem po 428 hp

Kapacita:   sedm (v konfiguraci s jedním pilotem) osm osob, dva sedící a dva ležící ranění s jedním až dvěma zdravotníky nebo náklad do celkové hmotnosti 700 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 2,27 m x 1,20 m x 1,40 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 800 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016