Mil Mi-24V / Mi-35 (‘Hind E’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného/výsadkového vrtulníku typu Mi-24D (Hind D)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24D (Hind D):

- instalace účinnějšího protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS) na místo protitankového raketového kompletu typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter) – zatímco odpalovací zařízení podzvukových střel typu 9M17P kompletu typu Falanga-PV (AT-2 Swatter) mají podobu kolejnic, které se připevňují, po dvou kusech, pod svislé koncové křídelní pylony, nadzvukové střely typu 9M114 Kokon kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) startují z přepravně-startovacích kontejnerů válcovitého tvaru, které se umisťují, rovněž po dvou kusech, rovněž pod svislé koncové křídelní pylony. Počínaje rokem 1986 byl navíc max. možný počet přepravovaných přepravně-startovacích kontejnerů střel typu 9M114 zvýšen ze čtyř na osm. K přepravě dodatečných čtyř přepravně-startovacích kontejnerů zmíněných střel přitom sloužila zdvojená odpalovací zařízení typu RP-2149TK, která se umisťovala na druhý pár podkřídlových závěsníků.

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu Raduga-Š uvnitř krytu, který vystupuje z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže, na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu Raduga-F

- instalace nového krytu antény naváděcí rádiové-povelové jednotky pod špicí trupu, vlevo od střelecké věže – ten nyní vykazuje mírně většími rozměry a kruhovým průřezem (na místo cca čtvercového) a navíc je řešen jako pevný (naváděcí anténa tohoto modelu je totiž řešena jako otočná, zatímco navádění anténa modelu Mi-24D byla pevná a otáčena se s celým krytem)

- instalace modifikovaných dvoudílných horizontálně dělených „okenic“ zajišťujících ochranu zaměřovací optiky vestavěné do spodní části vystouplého krytu kulometných nábojů (zatímco zaměřovací optiku typu Mi-24D chrání pouze jedny pancéřové „okenice“, zaměřovací systém tohoto modelu je opatřen dvojicí ochranných „okenic“, jedněmi průhlednými vnitřními, které se otevírají až před odpalem PTŘS, a jedněmi pancéřovými vnějšími, které jsou navíc v otevřené poloze přiklopeny k bokům krytu, aby nezvyšovaly hodnotu čelního aerodynamického odporu)

- instalace druhého (nezatahovatelného) přistávacího reflektoru typu FPP-7 na spodní části levého boku příďové partie trupu, na úrovni čelního štítku překrytu zadní kabiny s pracovištěm pilota

- instalace modifikovaných dvou vnitřních párů křídelních zbraňových závěsníků – na ty lze nyní kromě neřízené výzbroje umístit též dvě nebo čtyři 450 l přídavné palivové nádrže typu PTB-450 (současně byl tento model zbaven možnosti přepravy přídavných palivových nádrží uvnitř nákladové kabiny)

- modifikovaný vyrovnávací rotor instalací širších listů s šikmým zakončením (jejich instalaci ale zpětně obdržely i některé vrtulníky typu Mi-24D)

- absence přepážky oddělující od sebe navzájem obě šachty hlavního podvozku

- instalace střeleckého-bombardovacího optického zaměřovače typu ASP-17V uvnitř kabiny pilota na místo jednoduchého střeleckého kolimátoru typu PKV

- modifikovaný palivový systém zavedením výplně palivových nádrží z polyuretanové pěny (to zamezuje výbuchu v případě jejich průstřelu)

- modifikovaný hydraulický systém zavedením dalších kohoutů (to snižuje riziko úplné ztráty hydraulické kapaliny při poškození hydraulického potrubí)

- rozšířená škála neřízené podvěsné výzbroje o raketové bloky typu B-8V-20 a B-13L a zbraňový kontejner typu GUV

- instalace fotokulometu typu SŠ-45-1-100-0C na místo fotokulometu typu S-13-300-100-OS. První sériové stroje byly ale ještě opatřeny fotokulometem typu S-13-300-100-OS. Zatímco instalace fotokulometu typu SŠ-45-1-100-0C se nachází uvnitř kabiny pilota, fotokulomet typu S-13-300-100-OS je umístěn uvnitř krytu vetknutého do konce náběžné hrany levého pomocného křídla.

- instalace plechového nátrubku na výfuku APU typu Al-9V

- instalace zamřížovaného lapače vzduchu APU typu Al-9V s trojúhelníkovým průřezem na pravoboku spodní části SOP (zamřížovaný lapač vzduchu APU typu Al-9V modelu Mi-24D se nacházel na pravoboku zadní části hřbetní nástavby a měl oválný průřez)

- instalace motorů typu TV3-117V (na místo motorů typu TV3-117), které vykazují v porovnání s motory typu TV3-117 vyšším výkonem v prostřední s velkou nadmořskou výškou nebo vysokou teplotou vzduchu (o 15 až 20 %) – tato úprava byla zavedena též do pohonného systému vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol na místo IFF systému typu SRO-2M Chrom (Odd Rods) – v této souvislosti obě sestavy tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén nahradila dvojice plochých antén s tvarem trojúhelníku (tato úprava byla zavedena též do vybavení vrtulníků typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií)

- modifikované spojovací vybavení instalací UHF radiostanice typu R-863 (štíhlá zkosená anténa umístěná na hřbetu ocasního nosníku) na místo radiostanice typu R-860-1, VHF radiostanice typu Jadro-M24 (dvě drátové antény natažené mezi krátkými sloupky uchycenými ke hřbetu zadní části trupu a ke koncům VOP) na místo radiostanice typu Karat-M24 a UHF radiostanice typu R-828 zajišťující spojení s pozemními jednotkami (rámová anténa umístěna se na břichu ocasního nosníku); identickým spojovacím vybavením byly ale opatřeny též vrtulníky typu Mi-24D z pozdějších výrobních sérií

- instalace diskovitých protiprachových lapačů (PZU) v kruhových vstupech vzduchu pohonných jednotek (Tato úprava byla zavedená do konstrukce všech vrtulníků typu Mi-24V vyrobených po roce 1981 a vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu. Instalaci PZU ale obdržely též i pozdější sériové Mi-24D.)

- instalace výstražného RL systému typu SPO-15LM Berjoza (ten posádce podává informace o poloze a typu radiolokační stanice, kterým byl jejich stroj ozářen) na místo výstražného RL systému typu SPO-10 Sirena-3M – zatímco u vrtulníků typu Mi-24V z prvních výrobních sérií se přední antény Berjozy nacházely přímo za přední kabinou s pracovištěm operátora, u strojů z pozdějších výrobních sérií byly umístěny až za druhou kabinou s pracovištěm pilota, resp. těsně před nákladovými vraty (záďová anténa tohoto zařízení byla zase vetknuta do odtokové hrany SOP)

- instalace IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) uvnitř nevelkého válcovitého krytu nacházejícího se na hřbetu trupu, přímo za kapotu APU typu Al-9V (tato úprava vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu a byla zavedena do vybavení všech vrtulníků typu Mi-24V vyrobených od počátku 80. let a zpětně též i do vybavení celé řady vrtulníků tohoto typu z předchozích výrobních sérií)

- instalace čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 pod ocasním nosníkem (tato úprava vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu a byla zavedena do vybavení všech vrtulníků typu Mi-24V vyrobených od počátku 80. let a zpětně též i do vybavení celé řady vrtulníků tohoto typu z předchozích výrobních sérií). Od roku 1987 se ale pro všechny vrtulníky typu Mi-24V stala standardem instalace dvou bloků, každý se třemi výmetnicemi toho samého typu, na bocích trupu, přímo za pomocným křídlem.

- instalace nových motorových výfuků na bocích hřbetní nástavby, které vykazují oválným průřezem (na místo kruhového) a navíc jsou opatřeny úchyty pro odnímatelné vnější chladiče výstupních plynů typu EVU – v jejich útrobách se horké výtokové plyny pohonných jednotek mísí s chladným venkovním vzduchem, což sebou přináší pokles jejich teploty (z 662 až 652 °C na 350 až 400 °C) a tedy i pokles demaskující IČ emise (tato úprava vycházela ze zkušeností získaných v průběhu nasazení vrtulníků řady Mi-24 v Afghánistánu a byla zavedena do konstrukce všech vrtulníků typu Mi-24V vyrobených cca od roku 1984)

Historie:  Hlavní zbraní útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind) se měl stát protitankový raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral). Protože se ale vývoj tohoto pokrokového zbraňového systému nacházel ve skluzu, první sériovou modifikaci vrtulníku typu Mi-24 (Hind), která vešla ve známost pod označením Mi-24A (Hind A), konstrukční tým OKB M.L. Mila nakonec opatřil protitankovým raketovým kompletem typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter) s povelovým systémem dálkového navedení (CLOS) ozbrojeného transportního vrtulníku typu Mi-4AV (Hound). Raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) se tak stal součástí zbraňového systému až následujícího modelu, známého jako Mi-24V (Hind E). Protože u vrtulníku typu Mi-24A (Hind A) nebylo možné považovat za vyhovující pouze raketovou, ale i hlavňovou výzbroj v podobě pohyblivě lafetovaného 12,7 mm kulometu typu Afanasjev A-12,7A a v neposlední řadě též řešení kabiny letové posádky, model Mi-24V (Hind E) kromě raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) obdržel též dálkově ovládanou otočnou střeleckou věž typu USPU-24 s jedním 12,7 mm čtyřhlavňovým rotačním kulometem typu JakB-12,7 a zcela novou příďovou sekci trupu s dvojicí samostatných v tandemu umístěných a stupňovitě uspořádaných kabin. Naproti oba členové letové posádky modelu Mi-24A (Hind A) byli soustředěni v jedné společné kabině. To ale sebou přinášelo riziko vyřazení na jeden zásah. Kromě toho byla kabina posádky tohoto modelu velmi zranitelná a navíc poskytovala nepříliš dobrý výhled. Projekt modelu Mi-24V (Hind E) spatřil světlo světa již v roce 1971, tedy pouhý rok poté, co se ne zcela ještě vyzrálý model Mi-24A (Hind A) stal součástí výrobního programu závodu č.116 z Arseněva. Protože ale raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) tehdy stále ještě nebyl k dispozici, nakonec padlo rozhodnutí, aby byla do výroby nejprve zavedena pouze nová příďová sekce trupu s dvojicí samostatných kabin letové posádky spolu s kulometnou věží typu USPU-24. Takto modifikovaný vrtulník typu Mi-24A (Hind A) vešel ve známost pod označením Mi-24D (Hind D) a kromě výše uvedeného obdržel též raketový komplet typu 9P145 Falanga-PV (AT-2 Swatter), který nebyl ničím jiným, než modifikací raketového kompletu typu 9P146M Falanga-MV (AT-2 Swatter) s pokročilejším naváděcím systémem typu SACLOS. Vrtulník typu Mi-24D (Hind D) tvořil jakýsi přechod mezi modely Mi-24A (Hind A) a Mi-24V (Hind E) a do výrobního programu závodu č.116 z Arseněva byl zaveden v roce 1976. Testy raketového kompletu typu Šturm-V (AT-6 Spiral) se rozeběhly v létě roku 1973 a zpočátku probíhaly na speciálně upravených vrtulnících typu Mi-24B (Hind A) a Mi-24D (Hind D). Hlavní komponentou zmíněného kompletu se staly nadzvukové PTŘS typu 9M114 Kokon s naváděcím systémem typu SACLOS. Zmíněné střely byly přitom v porovnání se střelami typu 9M17P kompletu typu Falanga-PV (AT-2 Swatter) nejen znatelně rychlejší, ale i výrazně menší a lehčí. Díky tomu, že byly opatřeny sklápěcími ovládacími plochami, je totiž bylo možné odpalovat z poměrně štíhlého válcovitého kontejneru. Kromě toho vykazovaly větším dosahem a navíc byly opatřeny přesnějším naváděcím systémem. Zatímco pravděpodobnost zničení cíle za pomoci podzvukové střely typu 9M17P činila okolo 80-ti % (u střely typu 9M17M kompletu typu Falanga-MV tomu bylo dokonce jen 30 %), v případě střely typu 9M114 se tato hodnota pohybovala okolo celých 95-ti %. Zkoušky raketového kompletu typu Šturm-V (AT-6 Spiral) byly úspěšně završeny v roce 1974. Prototyp vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) vznikl konverzí vrtulníku typu Mi-24D (Hind D) a do oblak se poprvé vydal dne 23. září 1973. Další prototyp tohoto modelu se do zkušebního programu zapojil v listopadu toho samého roku. Tento stroj přitom měl již velmi blízko k budoucímu sériovému standardu. Státní zkoušky vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) se podařilo završit v listopadu roku 1975. Za operačně plně způsobilý byl vrtulník typu Mi-24V (Hind E), spolu se svým předchůdcem v podobě vrtulníku typu Mi-24D (Hind D), oficiálně prohlášen výnosem ze dne 29. března 1976. Ve výrobním programu arseněvského závodu č.116, který se zabýval výhradně plněním zakázek domácích ozbrojených sil, se tento model nacházel v letech 1976 až 1986. Poté jej na lince zmíněného podniku nahradil model Mi-24P (Hind F), který se vyznačoval instalací 30 mm „pevného“ dvouhlavňového kanónu typu GŠ-30K po pravoboku příďové partie trupu. Vrtulník typu Mi-24V (Hind E) se ale stal též součástí výrobního programu závodu č.168 (nyní Rostvertol) z Rostova na Donu. Zde se však vyráběly výhradně exportní stroje. Zatímco vrtulníky typu Mi-24V (Hind E), které byly určeny na vývoz do států Varšavské smlouvy, nesly identické označení jako ty pro Sovětské vzdušné síly, ty, co byly vyhrazeny pro zákazníky z řad zemí třetího světa, byly známy jako Mi-35. Díky průtahům se zaváděním bitevních vrtulníků nové generace do sériové výroby v podobě typu Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B) a také díky neutuchajícímu zájmu ze strany zákazníků se vrtulník typu Mi-35 (Hind E) ve výrobním programu závodu Rostvertol nakonec udržel až do roku 2006. Poté jej v nabídce zmíněného podniku nahradil odvozený pokročilejší model Mi-35M (Hind J). Vůbec poslední sériové exempláře vrtulníku typu Mi-35 (Hind E) byly vyhrazeny pro Armádu České republiky. V letech 1976 až 2006 brány obou zmíněných podniků, č.116 (Progress) a č.168 (Rostvertol), opustilo přes 1 500 exemplářů tohoto modelu. Tímto se vrtulník typu Mi-24V (Hind E) stal zdaleka nejvíce rozšířeným modelem z řady Mi-24 (Hind).

Verze:

Mi-24V (Hind E) – základní sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Mi-24V (Hind E). Tento model byl vyráběn pro potřeby domácích vzdušných sil a vzdušných sil států Varšavské smlouvy.

Mi-35 (Hind E) – exportní modifikace vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) se zjednodušeným avionickým vybavením. Tento model byl vyráběn pro politicky méně spolehlivé zákazníky z řad zemí třetího světa.

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Mi-24D) a přes 1 500 sériových strojů

Uživatelé: Afghánistán, Alžír, Angola, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Burkina Faso, Burundi, Čad, Česká Republika, Černá Hora, ČLR, ČSSR, Džibuti, Etiopie, Gruzie, Chorvatsko, Indie, Izrael, JAR, Kazachstán, KLDR, Kongo, Kyrgyzstán, Maďarsko, Makedonie, NDR, Nová Guinea, Polsko, Rovníková Guinea, Rusko, Rwanda, Senegal, Sierra Leone, Slovensko, Srbsko, Srí Lanka, SRN, SSSR, Súdán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uganda, Ukrajina, USA, Uzbekistán a Zimbabwe

Mi-24V

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu ASP-17V (jeho instalace se nachází na pracovišti pilota), jeden optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu KS-53 zaměřovacího systému typu KPS-53AV (jeho instalace se nachází na pracovišti zbraňového operátora), elektro-optický zaměřovací systém typu Raduga-Š (instalace optiky tohoto systému se nachází za okénky vetknutými do čela krytu vystupujícího z břicha špice trupu, vpravo od střelecké věže) a rádiová-povelová jednotka, která slouží k předávání naváděcích povelů letící PTŘS (její anténa se nachází uvnitř vřetenovitého krytu umístěného na břichu špice trupu, vlevo od střelecké věže)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě nevelké trojúhelníkové antény umístěné po jedné na hřbetu překrytu kabiny posádky a pod zakončením ocasního nosníku), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006) Berjoza (toto zařízení využívá trojici antén, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo za přední kabinou s pracovištěm operátora nebo přímo před vraty nákladového prostoru, a jedna na odtokové hraně SOP), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt tohoto zařízení se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu ASO-2V-02 (zmíněné výmetnice jsou umístěny buďto, ve čtyřech kusech, pod ocasním nosníkem, nebo, ve dvou blocích po třech kusech, na bocích trupu, přímo za pomocným křídlem)

Výzbroj:    jeden pohyblivý čtyřhlavňový 12,7 mm rotační kulomet typu JakB-12,7 (9A624) se zásobou 1 470 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu USPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +20° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 4 až 8 ks***), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid)*, raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks)**, kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

* tato zbraň se stala, na konci 80. let, součástí podvěsné výzbroje pouze nevelkého počtu vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) ze stavu VVS. Jejich odpalovací lišty se přitom připevňovaly k vnějším bokům svislých koncových křídelních pylonů se závěsníky trubkových raketnic PTŘS.

** tato zbraň se, z důvodu obav vzniku pumpáže pohonných jednotek v důsledku nasátí mohutného oblaku zplodin prachového raketového motoru, na vrtulnících typu Mi-24V (Hind E) příliš nerozšířila

*** Zpočátku bylo vrtulníky typu Mi-24V (Hind E) možné vyzbrojit  pouze čtveřicí PTŘS typu 9M114. Jejich trubkové přepravně-startovací kontejnery se přitom umisťovaly, po dvou kusech, pod svislé koncové křídelní pylony. Později, v roce 1986, byl ale max. možný počet střel tohoto typu v podvěsu navýšen na osm exemplářů. K přepravě dodatečných čtyř přepravně-startovacích kontejnerů střel typu 9M114 přitom sloužila zdvojená odpalovací zařízení typu RP-2149TK, která se umisťovala na druhý pár podkřídlových závěsníků.

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2014