Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind); tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků řady Mi-24 (Hind) izraelské společnosti IAI

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka, ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů, přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od modelu Mi-24V (Hind E):

- instalace taktického počítače MLM značky IAI

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B – to umožňuje provádět průběžnou modernizaci avionického vybavení pouhým přidáváním nebo vyměňováním stávajících systémů

- instalace otočného kulovitého krytu elektro-optického zaměřovacího systému typu HMOSP (derivát zaměřovacího systému typu NTS amerického typu AH-1W Cobra), který v sobě sdružuje TV kameru pracující za nízké úrovně osvětlení a IČ zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, po pravoboku špice trupu

- instalace speciální převodní jednotky značky IAI Tamam umožňující zaměřovacímu systému typu HMOSP navádět i PTŘS ruského raketového kompletu typu Šturm-V (AT-6 Spiral) – to umožnilo se vzdát poněkud těžkého ruského elektro-optického zaměřovacího systému typu Raduga-Š (jeho kryt ale zůstal zachován)

- modifikované vybavení kokpitů obou členů letové posádky – jeho součástí se staly též multifunkční displeje (po jednom v přední a zadním kokpitu), displeje s digitální mapou a přilbové displeje s brýlemi nočního vidění

- instalace systému umožňujícího ovládat zaměřovací systém typu HMOSP a palubní kanón pouhým pohybem hlavy

- modifikovaný navigační systém instalací systému družicové navigace

- modifikovaný obranný systém

- rozšířená škála podvěsné výzbroje PTŘS typu Spike izraelské značky Rafael a neřízenou munici západní provenience

Historie:  Přestože se sériová výroba útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind), prvního specializovaného vrtulníku pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek sovětské konstrukce, rozeběhla již v roce 1970, na konci 90. let se tyto stroje nacházely v provozu stále u více než 50-ti uživatelů ze všech koutů světa. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) bylo ale již tehdy možné považovat za morálně zastaralou techniku. To se přitom týkalo zejména jejich avioniky, která jim navíc neumožňovala působit v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Většina provozovatelů těchto strojů s nimi nicméně i přesto počítala nadále, neboť si nemohla pořízení kvalitativně nových vrtulníků této kategorie dovolit. Na tuto skutečnost zareagovalo hned několik výrobců nejen z Ruska vlastním projektem modernizačního programu. Všechny modernizační programy pro vrtulníky řady Mi-24 (Hind), které jsou známy též pod exportním označením Mi-25 či Mi-35, přitom spočívaly zejména v prodloužení technické životnosti a zástavbě nového avionického vybavení. Vestavbou nové avioniky do draku bojového vrtulníku či letounu lze totiž získat kvalitativně novou zbraň za zlomek ceny nově vyrobeného stroje. Nejinak tomu bylo i u modernizačního programu izraelského konsorcia IAI (Israel Aircraft Industries), zvaného jako „Mission 24“. Zmíněný modernizační program byl vystavěn zejména na instalaci taktického počítače typu MLM, datové sběrnice MIL-STD-1553B, nového elektro-optického zaměřovacího systému (typ HMOSP) a nových zobrazovacích prvků uvnitř kabin obou členů letové posádky a vrtulníkům řady Mi-24 (Hind) měl mimo jiné zajistit též schopnost vedení bojové činnosti v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Demonstrační prototyp „Mission 24“ vznikl konverzí sériového Mi-24V (Hind E) a svůj veřejný debut si odbyl v červnu roku 1999 na 43. Pařížské Air Show. Se zmíněným modernizačním programem se ale společnost IAI dostala do konfliktu s ruským výrobcem, neboť jim nebyl autorizován. O „upgrade“ svých vrtulníků řady Mi-24 (Hind) do standardu „Mission 24“ nakonec projevilo zájem pouze Indické vojenské letectvo (IAF). IAF si přitom na počátku roku 1998 objednalo celkem 25 modernizačních setů „Mission 24“ pro 5 vrtulníků typu Mi-25 (Hind D) a 20 vrtulníků typu Mi-35 (Hind E). Svůj veřejný debut si takto „upgradované“ vrtulníky typu Mi-25/-35 (Hind E) ze stavu IAF odbyly v únoru roku 2003 na airshow Aero India 2003.

Verze:  -

Vyrobeno:  25 operačních strojů (vznikly konverzí 5-ti sériových Mi-25 a 20-ti sériových Mi-35)

Uživatelé:  Indie

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Kapacita:   8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu HMOSP. Tento systém v sobě sdružuje TV kameru pracující za nízké úrovně osvětlení a IČ zaměřovač s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů. Jeho kulovitý otočný kryt je uchycen k pravoboku špice trupu.

Výzbroj:     jeden pohyblivý čtyřhlavňový 12,7 mm rotační kulomet typu JakB-12,7 (9A624) se zásobou 1 470 nábojů, instalovaný v otočné dálkově ovládané střelecké věži typu USPU-24 (s odměrem ±60°, elevací +20° a depresí -40°) nacházející se pod špicí trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 8.11.2015