Mil Mi-3

Typ:  speciální vojenská sanitní modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-1T (Hare)

Určení:  přeprava nemocných raněných s lékařským doprovodem

Odlišnosti od stroje Mi-1T (Hare):

- instalace čtyřlistého nosného rotoru na místo třílistého nosného rotoru se shodným průměrem (kompenzace za vyšší vzletovou hmotnost v porovnání s výchozím modelem Mi-1T)

- instalace dvou kontejnerů s nosítky na bocích trupu. Na vnějších bocích přední části těchto kontejnerů se nachází okénko. Z vnitřních boků jejich přední části zase vybíhají krátké tunely, které jsou napojeny na zadní pár postranních okének kabiny. Díky nim může lékařský doprovod poskytovat pacientům nezbytnou péči přímo za letu.

- zesílená konstrukce trupu

- lépe zařízená kabina posádky

Historie:  První sanitní modifikace lehkého třímístného vrtulníku typu Mi-1 (Hare) vešla ve známost jako Mi-3 a vzešla ze zadání armády. Zmíněný speciál vycházel z modelu Mi-1T (Hare) a byl schopen přepravy dvou raněných nebo nemocných na nosítkách. Protože kabina výchozího typu Mi-1T (Hare) neposkytovala pro nosítka dostatek prostoru, konstrukční tým M.L. Mila je umístil do dvou vnějších kontejnerů, které se připevňovaly k bokům trupu. Vzájemný kontakt pacientů s doprovodným lékařským personálem, který seděl v kabině, přímo za pilotem, zajišťovaly pouze krátké tunely. Ty vybíhaly z přední části zmíněných kontejnerů a byly napojeny na zadní pár postranních okének kabiny. Instalace dvou postranních kontejnerů se ale neobešla bez náležitého zesílení konstrukce draku. Jelikož všechny výše uvedené zásahy do konstrukce sebou přinesly vzrůst hmotnosti proti výchozímu modelu Mi-1T (Hare), konstrukční tým M.L. Mila sanitní speciál typu Mi-3 opatřil též čtyřlistým nosným rotorem. Zmíněný rotor měl identický průměr jako třílistý nosný rotor výchozího modelu Mi-1T (Hare), byl však účinnější. Díky tomu byl sanitní speciál Mi-3 ještě výkonnější než standardní model Mi-1T (Hare). Prototyp sanitního speciálu typu Mi-3 byl postaven v roce 1954. Přestože zkoušky tohoto stroje zakončilo doporučení pro přijetí do řadové služby, sériové výroby se nakonec nedočkal. Důvodem toho se stala skutečnost, že byl, na rozdíl od všech tehdy již sériově vyráběných verzí vrtulníku typu Mi-1 (Hare), opatřen čtyřlistým a nikoliv třílistým nosným rotorem. Jeho zavedení do výroby by proto sebou přineslo nemalé komplikace v masové produkci.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Ivčenko Al-26V s max. výkonem 575 hp

Kapacita:   dvě nosítka s raněnými, přepravovaná po jednom ve dvou vnějších kontejnerech připevněných k bokům trupu, a jedno- nebo dvoučlenný lékařský doprovod, přepravovaný uvnitř kabiny

Poslední úpravy provedeny dne: 2.10.2016