Typ:  pokročilá modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite)

Určení:  doprava osob, přeprava nákladu, odsun raněných, výcvik pilotů, shoz výsadku, kultivace zemědělských ploch, pátrací a záchranná činnost na souši i na moři, průzkum pozemního bojiště a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2 (Hoplite):

- instalace silnějších 444 hp motorů typu GTD-350P na místo 396 hp motorů typu GTD-350

- větší výška spodní části trupu – to umožnilo odstranit příčný „schod“ procházející středem nákladové kabiny a zvětšit tak její vnitřní objem o 0,9 m³ a zároveň zvětšit objem palivové nádrže, která se nachází pod podlahou kabiny, z 600-ti l na 835 l

- instalace větších dveří na bocích pilotní kabiny. Ty levé jsou navíc nyní řešeny jako odsuvné (směrem dozadu) a nikoliv jako výklopné (směrem dopředu ven)

- instalace odsuvných (směrem dozadu) nákladových vrat na levém boku trupu, přímo za hlavním podvozkem, na místo výklopných vrat (směrem dozadu ven)

- instalace druhých odsuvných (směrem dozadu) nákladových vrat na pravém boku trupu, přímo za hlavním podvozkem (nákladová kabina modelu Mi-2 je přístupná pouze z levoboku)

- modifikovaný příďový podvozek instalací větších kol a nového tlumiče

- instalace modifikovaného hlavního podvozku s delšími vzpěrami a novými tlumiči. Díky instalaci delších hlavních vzpěr, které nyní končí až na úrovni stropu kabiny a nikoliv pod úrovní postranních okének, má hlavní podvozek tohoto modelu větší rozchod.

- instalace modifikovaného avionického vybavení

- instalace čtyřmístných lavic podél obou bočních stěn a dvoumístné lavice podél zadní stěny nákladové kabiny. Naproti tomu nákladová kabina modelu Mi-2 ukrývá dvě třímístné lavice a jedno jednomístné sedadlo, přičemž lavice jsou instalovány příčně uprostřed kabiny (opěradly směrem k sobě) a jednomístné sedadlo při zadní stěně.

Historie:  Krátce poté, co byl lehký dvoumotorový vrtulník typu Mi-2 (Hoplite) sovětské konstrukce zaveden do výrobního programu polského závodu PZL Swidnik, se rozeběhly práce na jeho vylepšování. V roce 1968 se tak konstrukční tým zmíněného podniku pustil do prací na projektech hned dvou nových verzí tohoto stroje, a to Mi-2M1 a Mi-2M2. Zatímco model Mi-2M1 se měl od základního modelu Mi-2 (Hoplite) odlišovat pouze instalací silnějších 444 hp motorů typu GTD-350P, model Mi-2M2 kromě zmíněných motorů obdržel též radikálně upravený trup. U tohoto modelu totiž konstrukční tým závodu PZL Swidnik zvětšil výšku dolní poloviny trupu. To mu přitom umožnilo odstranit příčný „schod“ procházející středem nákladové kabiny a zvětšit tak její vnitřní objem o 0,9 m³ a zároveň zvětšit objem palivové nádrže, která se nacházela pod podlahou kabiny, z 600-ti l na 835 l. Změn ale doznal též podvozek, avionické vybavení a v neposlední řadě též vstupy do kabiny. Na pravoboku zadní části trupu vrtulníku typu Mi-2M2 totiž přibyla další nákladová vrata. Obě nákladová vrata i obě dveře pilotní kabiny tohoto modelu byly navíc řešeny jako odsuvné. Prototyp vrtulníku typu Mi-2M2 (SP-PSO / v.č. 0106) se do oblak poprvé vydal dne 1. července 1974. První z pěti vrtulníků ověřovací série (SP-PSK / v.č. 0102113) zastával roli továrního předváděcího stroje. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na výstavě VDNCH, která se konala mezi 17. červencem a 18. srpnem roku 1974 v Moskvě. Zbylé čtyři předsériové Mi-2M2 byly testovány armádou. Zkoušky tohoto modelu ale již od počátku sužovaly potíže s motory typu GTD-350P. Protože navíc za standardním modelem Mi-2 (Hoplite) zaostával letovými výkony, sériové výroby se nakonec nedočkal.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp a pět strojů ověřovací série

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot nebo jeden pilot a jeden navigátor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350P s max. výkonem po 444 hp

Kapacita:   10 (v konfiguraci s jedním pilotem) nebo 11 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016