Mil Mi-6VKP (‘Hook B’)

Typ:  speciální modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-6A (Hook A) zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště

Určení:  řízení činnosti pozemních vojsk a frontového letectva

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-6A (Hook A):

- zcela nový interiér nákladového prostoru. Zde se u tohoto modelu nachází speciální komunikační vybavení s utajeným přenosem a pracoviště dvou důstojníků a tří operátorů speciálního komunikačního vybavení.

- instalace doutníkovitého krytu nezávislého palubního topení typu KO-50 na místo 2 250 l pravé vnější palivové nádrže. Nádržka s palivem pro zmíněné topení v podobě kerosinu se nachází u dveří nákladového prostoru.

- instalace vertikálních tyčových antén po stranách střední části trupu, na úrovni motorových výfuků

- instalace dvou demontovatelných teleskopických antén na vzpěrách hlavního podvozku. Ty se po přistání ze vzpěr hlavního podvozku snímají a rozmisťují do terénu.

- instalace rozměrné rámové antény v ose břicha ocasního nosníku, přímo za záďovými nákladovými vraty

- instalace čtyř rozměrných do tvaru písmene „X“ uspořádaných obdélníkových antén po stranách ocasního nosníku, přímo před VOP

Historie:  V polovině 60. let se v SSSR do středu pozornosti dostala velitelská stanoviště umístěná na palubách letounů a vrtulníků. Důvodem toho se stala značná zranitelnost klasických pozemních velitelských stanovišť pozemních vojsk před novými útočními prostředky v podobě taktických a operativně-taktických balistických střel s jadernou bojovou hlavicí, které byly právě tehdy masově zaváděny do výzbroje států NATO. Zatímco pozemní velitelské štáby lze poměrně rychle vyřadit, zejména pak nečekaným útokem, odhalení a zneškodnění velitelských štábů umístěných na palubách letounů a vrtulníků je, díky možnosti rychlého přesunu, velmi obtížné. Pro vzdušná velitelská stanoviště ale hovořila též nesrovnatelně nižší pořizovací cena. Naléhavou poptávku po vzdušném velitelském stanovišti bylo přitom tehdy rozhodnuto uspokojit adaptací již sériově vyráběných letounů a vrtulníků. Toto řešení totiž sebou přinášelo nemalou úsporu času a prostředků na vývoj a v neposlední řadě též, díky dostupnosti zacvičeného pozemního personálu a náhradních dílů, prostředků na provoz. Základem vzdušného velitelského stanoviště na úrovni armády se konkrétně stal těžký transportní vrtulník typu Mi-6A (Hook A). Volba právě na tento obří stroj přitom nepadla náhodou, neboť jeho objemný nákladový prostor poskytoval dostatek prostoru jak pro vlastní velitelský štáb, tak i pro rozměrné a těžké spojovací vybavení. Specializovaná modifikace vrtulníku typu Mi-6A (Hook A) zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště vešla ve známost jako Mi-6VKP (Hook B) a byla vyvinuta speciálně za tímto účelem zřízeným oddělením ORO leteckého opravárenského závodu (ARZ) č.535 z Konotopu. Díky instalaci speciálního vybavení měl speciál typu Mi-6VKP (Hook B) v porovnání s výchozím transportním modelem Mi-6A (Hook A) o celých 6 500 kg vyšší hmotnost. Kromě toho byl znatelně dražší. Cena speciálního vybavení se totiž na celkové ceně tohoto speciálu podílela z celých 82-ti %. Od konce roku 1972 bylo na speciál typu Mi-6VKP (Hook B) upraveno, ARZ č.535, celkem 36 sériových Mi-6A (Hook A). Velitelské speciály typu Mi-6VKP (Hook B) se staly, v počtu jednoho až dvou exemplářů, součástí výzbroje samostatných letek a smíšených vzdušných regimentů (SAP), které zajišťovaly podporu velitelství Obranných okruhů a Skupin Sovětských vojsk. Svou činnost ale tyto stroje mohly vykonávat pouze po přistání a rozvinutí do operačního stavu. Díky tomu byly jejich provozní schopnosti značně omezené.

Verze:  -

Vyrobeno:  36 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-6A)

Uživatelé:  SSSR, Rusko a Ukrajina

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista, dva důstojníci a tři operátoři speciálního komunikačního vybavení

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Solovjov D-25V s max. výkonem po 5 500 hp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 15.9.2016