Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind); tento model vzešel z modernizačního programu vrtulníků řady Mi-24 (Hind) jihoafrické společnosti ATE

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka, ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů, přeprava výsadku a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti modelu Super Hind Mk.2 od modelu Mi-24P (Hind F):

- instalace operačního počítače typu ATE HMC, který využívá komerční součástky a datovou sběrnici MIL-STD-1553B (díky speciálnímu digitálnímu převodníku je počítač typu HMC schopen zpracovávat údaje z původních ruských senzorů, včetně radiovýškoměru a gyroskopického snímače úhlových rychlostí, a ovládat původní výzbroj ruského původu, včetně raketových bloků, neřízených pum a kulometných kontejnerů)

- instalace nového vnitřního (kabina posádky) a vnějšího (poziční a navigační reflektory) osvětlení, které je kompatibilní s brýlemi nočními, a otočných IČ přistávacích reflektorů

- modifikované přístrojového vybavení kabin letové posádky – jeho součástí se staly brýle nočního vidění, průhledový displej americké konstrukce vyráběný v licenci jihoafrickým Denelem (jeho instalace se nachází pouze v zadním kokpitu) a multifunkční displeje (po jednom v předním a zadním kokpitu)

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu Argos 550 jihoafrické značky Denel, který v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem, na místo ruského elektro-optického zaměřovacího systému typu Raduga-Š – v této souvislosti „pevný“ hranatý kryt uchycený k břichu přední části trupu, vpravo od podvozkové šachty, nahradilo stabilizované otočné kulovité pouzdro

- modifikované navigační vybavení instalací satelitního přijímače a nového dopplerovského radionavigačního systému (původní letové přístroje, gyroskopické snímače úhlových rychlostí a radiovýškoměry přitom zůstaly zachovány)

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ blíže neurčeného typu, který je kompatibilní se systémy NATO

- instalace digitálního letového hlasového a datového záznamníku blíže neurčeného typu evropského původu

- modifikované dynamické komponenty nosného systému instalací digitálně-optického kontrolního a vyvažovacího zařízení (to sebou přineslo nižší úroveň vibrací, a tedy i vyšší přesnost míření, větší životnost mechanických komponent a avioniky a větší pohodlí posádky)

Odlišnosti modelu Super Hind Mk.3 od modelu Super Hind Mk.2:

- instalace pohyblivého jednohlavňového 20 mm kanónu typu G-12 jihoafrické značky Denel na místo pevného dvouhlavňového 30 mm typu GŠ-30K ruské výroby – zatímco kanón typu GŠ-30K byl uchycen napevno v pravoboku příďové sekce trupu, instalace kanónu typu G-12 se nachází v otočné hydraulicky ovládané věži umístěné ve spod hranaté nástavby vetknuté do špice trupu, v oblasti před čelním okénkem přední kabiny (kanón typu G-12 lze použít proti pozemním i vzdušným cílům a jeho zaměřování může provádět jak zbraňový operátor, za pomoci přilbového zaměřovače, tak i pilot, za pomoci přilbového zaměřovače nebo HUD)

- instalace stabilizovaného otočného kulovitého pouzdra elektro-optického zaměřovacího systému typu Argos 550 ve spod výše uvedené příďové nástavby, přímo před otočnou věží s pohyblivým kanónem typu G-12 (u modelu Super Hind Mk.2 se její instalace nacházela přímo pod špicí trupu) – součástí zaměřovacího systému Argos 550 tohoto modelu se navíc stal laserový značkovač cílů

- instalace robustných hranatých krytů podavačů střeliva a zásobníků kanónových nábojů, které zároveň zastávají funkci přídavného pancéřování, po obou bocích příďové sekce trupu, přímo pod zaoblenými překryty obou kabin letové posádky (oba vnější zásobníky dohromady pojmou 840 nábojů a do každého z nich lze umístit jiný typ munice)

- modifikované přístrojového vybavení kabin letové posádky – jeho součástí se staly přilbové zaměřovače typu Archer R2 značky jihoafrické značky Denel

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PTŘS typu ZT35 Ingwe (s vysoce explozivní tandemovou hlavicí, navedením po laserovém paprsku a dosahem 5 km) jihoafrické značky Denel – čtyřnásobné odpalovací trubkové raketnice těchto střel se umisťují pod nové koncové křídelní závěsníky, které jsou řešeny jako elevačně stavitelné

- instalace programovatelných výmetnic klamných IČ/RL cílů značky Vinten (jejich ovládací pult se nachází uvnitř zadního kokpitu s pracovištěm pilota) na místo ruských výmetnic klamných cílů typu ASO-2V-02 – zatímco instalace výmetnic ASO-2V-02 se nacházela na bocích trupu, přímo za pomocným křídlem, výmetnice Vinten jsou umístěny uvnitř krabicovitého krytu nacházejícího se pod ocasním nosníkem, přímo před ocasní ostruhou

Odlišnosti modelu Super Hind Mk.4 od modelu Super Hind Mk.3:

- instalace stabilizované otočné kulovité věžičky elektro-optického zaměřovacího systému typu Argos 410 se spod příďové nástavby, přímo před pohyblivým kanónem, na místo kulovité věžičky zaměřovacího systému typu Argos 550

- modifikované přístrojové vybavení zadní kabiny s pracovištěm pilota instalací dalšího, druhého, multifunkčního displeje

Historie:  Přestože se sériová výroba útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind), prvního specializovaného vrtulníku pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek sovětské konstrukce, rozeběhla již v roce 1970, na konci 90. let se tyto stroje nacházely v provozu stále u více než 50-ti uživatelů ze všech koutů světa. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) bylo ale již tehdy možné považovat za morálně zastaralou techniku. To se přitom týkalo zejména jejich avioniky, která jim navíc neumožňovala působit v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Většina provozovatelů těchto strojů s nimi nicméně i přesto počítala nadále, neboť si nemohla pořízení kvalitativně nových vrtulníků této kategorie dovolit. Na tuto skutečnost zareagovalo hned několik výrobců nejen z Ruska vlastním projektem modernizačního programu. Všechny modernizační programy pro vrtulníky řady Mi-24 (Hind), které jsou známy též pod exportním označením Mi-25 či Mi-35, přitom spočívaly zejména v prodloužení technické životnosti a zástavbě nového avionického vybavení. Vestavbou nové avioniky do draku bojového vrtulníku či letounu lze totiž získat kvalitativně novou zbraň za zlomek ceny nově vyrobeného stroje. Nejinak tomu bylo i u třístupňového modernizačního programu jihoafrické společnosti ATE (Advanced Technologies and Engineering). Zmíněná společnost se přitom rozhodla proniknout na trh se svým vlastním modernizačním programem pro útočné-výsadkové vrtulníky řady Mi-24 (Hind), který vešel ve známost jako Super Hind, již v roce 1996. V nabídce společnosti ATE se zpočátku nacházely dva modernizační programy, známé jako Super Hind Mk.2 a Super Hind Mk.3 (označení Super Hind Mk.1 náleželo rané podobě Super Hindu Mk.2). Nízkonákladový modernizační program Super Hind Mk.2 se dotkl pouze zaměřovacího vybavení. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) „upgradované“ na tuto úroveň měly tedy nadále používat původní ruskou hlavňovou a podvěsnou výzbroj. Modernizační program Super Hind Mk.2 byl proto vhodný nejen pro méně movité provozovatele vrtulníků řady Mi-24 (Hind), ale i pro provozovatele těchto strojů, kteří stále disponovali značnými zásobami ruské munice. Naproti tomu do modernizačního balíčku Super Hind Mk.3 byla zahrnuta též nová hlavňová a podvěsná výzbroj. Vrtulníky řady Mi-24 (Hind) dopracované na tuto úroveň měly konkrétně obdržet instalaci pohyblivého 20 mm kanónu typu Denel G-12 z oboustranným přísunem munice. Tento typ kanónu se přitom ukázal být velmi účinnou zbraní jak proti pozemním cílům, včetně obrněných vozidel, tak i proti vzdušným cílům. V roli protivzdušné zbraně dokonce překonává, spolehlivostí a nezávislostí na letové rychlosti a výšce, většinu krátkodosahových PLŘS. Díky tomu společnost ATE  mohla od začlenění protiletadlových střel do zbraňového systému Super Hindu Mk.3 zcela opustit. Oboustranný přísun munice zase posádce umožňuje bez zbytečné časové prodlevy zvolit, dle typu cíle, tu správnou. Zaměřování kanónu typu G-12 přitom může provádět jak zbraňový operátor, tak i pilot, a to pouhým pohybem hlavy, za pomoci přilbového zaměřovače. Pro zaměření cíle nacházejícího se ve vzdálenosti 50 až 3 000 m navíc pilot může použít HUD. Do zbraňového systému Super Hindu Mk.3 ale společnost ATE začlenila též PTŘS typu Denel ZT35 Ingwe s navedením po laserovém paprsku. Zmíněné střely přitom dokážou, díky účinné tandemové hlavici, zneškodnit všechny typy soudobých tanků. Jejich dálkový dosah, který činí 5 km, navíc překonává dosah většiny protiletadlových kanónů. Za pomoci zmíněných střel tedy Super Hind Mk.3 může provádět útoky na cíle, aniž by se musel vystavovat účinkům jejich PVO. Společnost ATE do modernizačního balíčku Super Hind Mk.2/3 začlenila, z ekonomických a logistických důvodů, téměř výhradně produkty jihoafrické výroby. Dodávky ze zahraničí, resp. ze západní Evropy, se omezily pouze na některé subsystémy, jakým je dopplerovský radionavigační systém či letový hlasový a datový záznamník. Později společnost ATE modernizační balíček Super Hind Mk.3 ve své nabídce zcela nahradila modernizačním balíčkem Super Hind Mk.4. Do něho přitom začlenila mimo jiné též novou senzorovou věžičku. Modernizační program Super Hind společnosti ATE nebyl nikdy autorizován ruským výrobcem. Všechny jeho úrovně, Super Hind Mk.2 až Mk.4, byly odzkoušeny na jediném demonstračním prototypu (ZU-BOI). Ten přitom vznikl konverzí vrtulníku typu Mi-24V (Hind E), který ATE získala v roce 1997, a do oblak se poprvé vydal v roce 1999. Naproti tomu „odlehčený“ model Super Hind Mk.5, který počítal se zcela novou příďovou sekcí se společnou kabinou pro oba členy letové posádky nepodobnou kabině amerických vrtulníků typu Cobra a Apache, vznikl pouze v předváděcí 1:1 maketě. Ta byla přitom široké veřejnosti poprvé prezentována na veletrhu, který se konal v září roku 2006 v Kapském městě. Prvním provozovatelem Super Hindů se stal Alžír. V letech 1999 až 2004 bylo v prostorách závodu Aviakon z ukrajinského Konotopu „upgradováno“, na úroveň Super Hind Mk.3, celkem 33 vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) ze stavu vzdušných síl Alžíru. Zmíněné stroje přitom Alžířané odkoupili od Ukrajinských vzdušných sil. Druhým provozovatelem Super Hindů se stal též Ázerbájdžán. Ázerbájdžánci si přitom nechali zmodernizovat, na úroveň Super Hind Mk.4, celkem 12 vrtulníků typu Mi-24K (Hind G2). I v tomto případě šlo o „olétané“ ukrajinské stroje. „Upgrade“ do standardu Super Hind Mk.4 přitom zmíněné vrtulníky prošly v letech 2010 až 2011 v prostorách ukrajinského závodu Aviakon. Zatímco součástí zbraňového systému alžírských Super Hindů se staly jihoafrické PTŘS typu ZT35 Ingwe, do zbraňového systému Super Hindů Ázerbájdžánských vzdušných sil, které jsou známy též pod lokálním označením Mi-24G, byly integrovány ukrajinské PTŘS s poloautomatickým laserovým navedením typu R-2V, které spolupracují se zaměřovacím systémem typu Barier-5 z dílny KB Luč. Zmíněné PTŘS přitom vykazují dosahem 7,5 km a díky instalaci tandemové bojové hlavice jsou schopny prorazit pancíř o síle až 800 mm. Ani jeden z obou zmíněných zákazníků Super Hindů není však s těmito stroji zcela spokojen. Důvodem toho se stala zejména vysoká poruchovost. K nějaké závadě totiž zpravidla dojde již po pouhých čtyřech letových hodinách. Protože je opravu avioniky Super Hindů možné provádět pouze u jihoafrického výrobce, výměna závadných zařízení navíc mnohdy trvá celých šest měsíců. Potíže přitom činí též příďová nástavba se senzorovou věžičkou a pohyblivým kanónem. Její značná hmotnost má totiž negativní vliv na letové výkony a polohu těžiště. Posledně uvedené si přitom vyžaduje umisťovat do ocasního nosníku vyvažovací závaží, což sebou přináší pokles nosnosti. Aby toho nebylo málo, tak je též původcem trhlin v konstrukci přepážek a prasklin na potahu příďové sekce trupu. I přesto všechno se podařilo pro modernizační program Super Hind najít dalšího zákazníka, a to Nigérii. Vzdušné síly Nigérie zatím, na přelomu let 2014 a 2015, převzaly jen dva do standardu Super Hind Mk.3 dopracované ukrajinské vrtulníky typu Mi-24 (Hind). Zmíněné vrtulníky byly přitom takto „upgradovány“, v prostorách ukrajinského závodu Aviakon, ve druhé polovině roku 2014. Hlavní protitankovou zbraní nigerských Super Hindů Mk.3 se staly, stejně jako v případě těch, které byly vyvezeny do Alžíru, jihoafrické PTŘS typu ZT35 Ingwe.

Verze:

Super Hind Mk.1 – raná do nabídky společnosti ATE nezařazená modifikace vrtulníku typu Super Hind Mk.2

Super Hind Mk.2 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-24 (Hind) s novým zaměřovacím vybavením

Super Hind Mk.3 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Super Hind Mk.2 s novou hlavňovou a naváděnou protitankovou výzbrojí

Super Hind Mk.4 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Super Hind Mk.3 s novou senzorovou věžičkou a modifikovaným přístrojovým vybavením pilotní kabiny

Sova Attack – modifikace vrtulníku typu Super Hind Mk.3 vzešlá z nerealizovaného modernizačního programu vrtulníků typu Mi-24D (Hind D) a Mi-24V (Hind E) ze stavu vzdušných sil Bulharska. Vrtulník typu Sova Attack je dílem konsorcia ATL založeného v roce 2005 jihoafrickou společností ATE, francouzskou společností Thales a bulharskou společností Liconex. Prototyp tohoto modelu (ZU-SOV) vznikl, v prostorách bulharského závodu TEREM Letetz, konverzí řadového Mi-24D (č.123) ze stavu Bulharských vzdušných sil a do oblak se poprvé vydal dne 16. ledna 2005. „Upgrade“ do standardu Sova Attack mělo přitom projít celkem 12 bulharských vrtulníků typu Mi-24D/V (Hind D/E). Současně ta samá společnost měla zmodernizovat též 6 transportních vrtulníků typu Mi-17 (Hip H). Z tohoto záměru ale nakonec zcela sešlo. Po ukončení programu Sova Attack jediný prototyp tohoto stroje prošel zpětnou konverzí do standardu Mi-24D (Hind D).

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp modelu Super Hind (vznikl konverzí sériového Mi-24V) jeden demonstrační prototyp modelu Sova Attack (vznikl konverzí sériového Mi-24D) a 47 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-24)

Uživatelé:  Alžír (v letech 1999 až 2004 „upgradováno“ 33 ks modelu Mi-24V)

Ázerbájdžán (v letech 2010 až 2011 „upgradováno" 12 ks modelu Mi-24K)

Nigérie (v roce 2015 dodány 2 ks)

Super Hind Mk.2

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu Argos 550 se zorným polem ±110° v horizontální rovině a -90° až +20° ve vertikální rovině. Zmíněný systém v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů. Jeho optiku přitom ukrývá otočné kulovité pouzdro, které se nachází přímo pod špicí trupu.

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem        

Výzbroj:      jeden nepohyblivý dvouhlavňový 30 mm kanón typu GŠ-30K se zásobou 750 nábojů, instalovaný v „pevném“ střeleckém postu typu NPU-30 uchyceném k pravému boku příďové partie trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro dvojnásobné odpalovací lišty PTŘS) – PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral) (max. 4 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Super Hind Mk.3

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu Argos 550 se zorným polem ±110° v horizontální rovině a -90° až +20° ve vertikální rovině. Zmíněný systém v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních a vzdušných cílů. Jeho optiku přitom ukrývá otočné kulovité pouzdro, které se nachází pod příďovou trupovou nástavbou, přímo před střeleckou věží.

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem        

Výzbroj:      jeden pohyblivý jednohlavňový 20 mm kanón typu G-12 se zásobou 840 nábojů, instalovaný v otočné střelecké věži (s odměrem ±110°, elevací +15° a depresí -70°) nacházející se pod příďovou trupovou nástavbou, přímo za kulovitým pouzdrem se zaměřovací optikou, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro PTŘS) – čtyřnásobné trubkové raketnice s PTŘS typu ZT35 Ingwe (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Super Hind Mk.4

Posádka:    pilot, operátor zbraňových systémů/druhý pilot a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě ale nyní nutná)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117V s max. výkonem po 2 200 hp

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu Argos 410 se zorným polem ±110° v horizontální rovině a -90° až +20° ve vertikální rovině. Zmíněný systém v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních a vzdušných cílů. Jeho optiku přitom ukrývá otočné kulovité pouzdro, které se nachází pod příďovou trupovou nástavbou, přímo před střeleckou věží.

Kapacita:    8 výsadkářů, 4 nosítka s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 2,83 m x 1,46 m x 1,20 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem        

Výzbroj:     jeden pohyblivý jednohlavňový 20 mm kanón typu G-12 se zásobou 840 nábojů, instalovaný v otočné střelecké věži (s odměrem ±110°, elevací +15° a depresí -70°) nacházející se pod příďovou trupovou nástavbou, přímo za kulovitým pouzdrem se zaměřovací optikou, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaná na třech párech podkřídlových závěsníků (ten poslední je vyhrazen pro PTŘS) – čtyřnásobné trubkové raketnice s PTŘS typu ZT35 Ingwe (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A-24 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), B-8V-20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 2 ks), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 4.1.2015