LOK (Aero) MiG-15 SB

Typ:  taktická útočná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15 (S-102)

Určení:  ničení pozemních cílů za pomoci neřízených raket a neřízených pum v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu MiG-15 (S-102):

- instalace čtyř kapotovaných pumových závěsníků typu BD-3-53L pod modifikovaným křídlem, po jednom mezi trupem a závěsníky pro PTB a vně závěsníků pro PTB – na ty se umisťují neřízené protizemní rakety a neřízené pumy

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o 130 mm neřízenou raketu typu LR-130 s kumulativní (protipancéřovou) nebo tříštivotrhavou bojovou hlavicí s hmotností nálože 3,5 kg (1/1 TNT/hexogen), dostřelem (na zemi) 8,8 km a průraznosti pancíře 300 mm (s kumulativní hlavicí) a skříňovou raketnici typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 s kumulativní (protipancéřovou) nebo tříštivotrhavou bojovou hlavicí s hmotností nálože 0,25 kg (1/1 TNT/hexogen), dostřelem (na zemi) 3,83 km a průraznosti pancíře 100 mm (s kumulativní hlavicí)

- instalace modifikovaných závěsníků pro PTB (prostřední pár) se zesílenou konstrukcí – na ty lze nyní umístit větší 400 l PTB z MiGu-17F/PF, zatímco pod křídlo MiGu-15 (S-102) je možné umístit pouze „konformní“ PTB typu PTB-250 s objemem 250 l (později byly 400 l PTB typu PTB-400 začleněny též do vybavení standardního stíhacího MiGu-15)

- instalace zařízení pro synchronizaci shozu pum typu AOS (toto zařízení provádí automatický odhoz pum z jedné poloviny křídla při náhodném uvolnění pum z druhé poloviny křídla)

- instalace úchytů pro dva odhazovatelné startovací bloky s urychlovacími raketovými motory na TPL typu SRP-1 po stranách zádě trupu, na úrovni odtokové hrany křídla (tato část trupu proto musela být zesílena)

- instalace pouzdra brzdícího padáku s průměrem 3 m opatřeného dvoudílnými hydraulicky ovládanými dvířky na břichu ocasní části trupu, přímo mezi brzdícími štítky (zmíněný padák je uchycen k bokům trupu, v oblasti přímo za záďovou tryskou, za pomoci dvou ocelových lanek)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací panelu s ovladači pum a neřízených raket, panelu se spínači zážehu a odhozu urychlovacích raketových bloků, panelu se spínači pro vypuštění a odhoz brzdícího padáku a bombardovacího zaměřovače typu PBP-1b

- instalace vysílače typu PDK-3 dálkového gyromagnetického kompasu typu DGMK-3 uvnitř pravého koncového křídelního oblouku (na své původní pozici toto zařízení vykazovalo nespolehlivým chodem v konfiguraci s podvěsnou výzbrojí pod křídlem)

Historie:  V době, kdy počty denních podzvukových stíhacích letounů typu MiG-15/-15bis (S-102/-103) ve stavu ČSLA dosáhly svého vrcholu, začaly bojové útvary našich vzdušných sil přebírat nadzvukové MiGy-19S (Farmer D), -19P (Farmer B) a -19PM (Farmer E). Díky tomu pro celou řadu poměrně nových a ještě nepříliš „olétaných“ podzvukových letounů řady MiG-15 rázem nebylo žádné využití. Protože prakticky ve stejnou dobu vystala naléhavá potřeba po náhradě beznadějně zastaralých pístových bitevních letounů typu B-33 (Il-10 Beast), dne 16. července 1957 Vědeckotechnická rada VLaPVOS (Vojenské letectvo a PVO) rozhodla, aby byly nadbytečné MiGy-15, ve starší verzi MiG-15 (S-102), uzpůsobeny pro ničení pozemních cílů. Zpracování projektu bitevní verze letounu typu MiG-15 (S-102), která vešla ve známost pod označením MiG-15 SB, přitom dostaly na starost letecké opravny Kbely (LOK). Technické zadání k bitevnímu MiGu-15 SB spatřilo světlo světa dne 15. srpna téhož roku. Konečné technické zadání, které obsahovalo připomínky ze strany Leteckých opraven Kbely, bylo přitom vypsáno dne 31. ledna 1959. Bitevní MiG-15 SB již od počátku počítal s instalací dvou dodatečných párů závěsních bodů pod křídlem. Ty byly vyhrazeny pro neřízené rakety a pumy. Naproti tomu hlavňová výzbroj zůstala bez změn. V původní projektové podobě bitevní MiG-15 SB počítal s konformními 250 l přídavnými palivovými nádržemi. Ty se přitom měly umisťovat na střední pár křídleních závěsníků. Později ale dostaly přednost PTB o objemu 400 l. Protože zavedení větších 400 l PTB do podvěsného vybavení sebou přineslo vzrůst max. vzletové hmotnosti z původně předpokládaných 5 500 kg na 5 750 kg, k bokům zádě trupu tohoto modelu, na úrovni odtokové hrany křídla, byly připevněny úchyty pro startovací prachové rakety typu SRP-1 z dílny Konstrukty Trenčín. Aby bitevní MiG-15 SB bylo možné provozovat i z kratších travnatých letištních ploch, konstrukční tým LOK jej opařil též brzdícím padákem. Zavedení všech výše uvedených úprav se ale neobešlo bez provedení statických a dynamických zkoušek draku a podvozku. V jejich průběhu byla přitom hodnota max. vzletové hmotnosti MiGu-15 SB stanovena na 6 400 kg. Prototyp tohoto modelu vznikl ještě v roce 1958. Jeho základem se přitom stal řadový MiGu-15 (S-102) s výrobním číslem 141169. Dalších šest zkušebních exemplářů bitevního MiGu-15 SB vzniklo konverzí MiGů-15 (S-102) z posledních výrobních sérií z roku 1954 (v.č. 141126, 141167, 141168, 141169, 141310 a 231947). Závodní zkoušky tohoto stroje byly realizovány mezi lednem a listopadem roku 1959 pod hlavičkou VZLÚ a Výzkumného a zkušebního střediska č.031 (VZS-031). Jejich součástí se přitom staly pevnostní propočty, zkoušky závěsů podvěsné výzbroje, vzpěr podvozku a závěsů startovacích raket, pádové zkoušky hlavního podvozku, zkoušky podvozkových brzd a pneumatik, pojížděcí zkoušky a vibrací zkoušky 400 l PTB typu PTB-400. Pro potřeby pojížděcích zkoušek byl vyhrazen letoun s v.č. 141169. Letouny s v.č. 141167 a 231947 zase zpočátku sloužily ke zkouškám startovacích raket typu SRP-1. Protože vývoj startovacích raket typu SRP-1 a plánované raketové výzbroje v podobě 130 mm raket typu LR-130 a 55 mm raket typu LR-55, které rovněž navrhla Konstrukta Trenčín, probíhal paralelně se zkouškami prototypů bitevního MiGu-15 SB, kontrolní zkoušky tohoto stroje se nakonec nepodařilo završit dříve než v polovině roku 1961. K  průtahům ve zkouškách MiGu-15 SB ale nemalou mírou přispěly též dodatečné změny v palubním vybavení vyžádané přímo bojovými útvary ČSLA. Zpočátku byly raketové urychlovače typu SRP-1 zkoušeny na letounu s v.č. 141167. Prvních pět vzletů za využití tahu startovacích raket typu SRP-1 přitom tento stroj vykonal dne 21. listopadu 1958 z VPD letecké základny Mladá. V jejich průběhu se podařilo prověřit vzletové charakteristiky MiGu-15 SB až do vzletové hmotnosti 6 100 kg. Protože se ani při jednom z nich nepodařilo odhodit vyhořelé urychlovače, následně byl letoun 141167 přelétnut do Kbel k doladění. Další čtyři zkrácené vzlety s raketovými urychlovači typu SRP-1, jeden z betonové VPD a tři ze zatravněné VPD, přitom následovaly dne 2. prosince téhož roku. Poté se zkoušky zkráceného vzletu zastavily, a to až do srpna roku 1959, kdy konečně dorazila další várka startovacích raket typu SRP-1. Nyní přišly na řadu zkoušky odhozu startovacích raket a zkoušky nouzového vzletu s jednou pracující startovací raketou. Protože ale nově dodané startovací rakety typu SRP-1 nevyhovovaly požadavkům technického zadání, jejich zkoušky byly ještě v září toho samého roku pozastaveny, a to až do 24. dubna 1961. Závodní zkoušky raketového urychlovače typu SRP-1 se proto nakonec nepodařilo završit dříve než dne 6. června 1961, po realizaci dalších 17-ti vzletů. Kontrolní zkoušky tohoto zařízení se staly přímo součástí kontrolních zkoušek bitevního MiGu-15 SB a byly realizovány mezi 31. červencem a 25. srpnem téhož roku na letišti Mladá za využití letounů s v.č. 141167 a 231947. V jejich průběhu bylo uskutečněno celkem 17 vzletů z travnaté VPD ve třech variantách podvěsné výzbroje (4 x OFAB-100, 4 x LR-130 a 4 x SR-55 + 2 x plné 400 l PTB) se vzletovou hmotností až do 6 270 kg za využití tahu obou urychlovačů typu SRP-1 a 6 vzletů z travnaté VPD (při hmotnosti 5 700 a 6 100 kg) a 6 vzletů z betonové VPD (při hmotnosti 6 100 kg) s podvěsem dvou pum typu OFAB-100, dvou raketometů typu SR-55 a dvou 400 l PTB za využití tahu pouze jednoho urychlovače typu SRP-1. První vzlet s jednou pracující startovací raketou typu SRP-1, který uskutečnil letoun s v.č. 141167, ale skončil vybočením z VPD a mírným poškozením draku. Nicméně všechny následující vzlety v této konfiguraci, které vykonal letoun s v.č. 231947, se obešly bez jakýchkoliv obtíží. Následně se startovací raketa typu SRP-1 stala součástí výrobního programu Adamovských strojíren a přes počáteční technické problémy byla vyrobena až v nadbytečném množství. Délka rozjezdu MiGu-15 SB se vzletovou hmotností 6 100 kg, resp. 6 270 kg, za využití tahu dvou raketových urychlovačů typu SRP-1 přitom činila 474 m, resp. 503 m. Původně se počítalo celkem se čtyřmi konfiguracemi podvěsné výzbroje. V průběhu vývoje byl ale tento počet zvýšen až na šest. 130 mm raketa typu LR-130 byla v rámci závodních zkoušek poprvé odpálena dne 20. března 1958. Letové zkoušky MiGu-15 SB v konfiguraci s raketami tohoto typu v podvěsu se rozeběhly dne 18. prosince toho samého roku. Protože se zmíněné zkoušky neobešly bez problémů a navíc první tři měsíce následujícího roku panovaly velmi nepříznivé meteorologické podmínky, nakonec se je nepodařilo završit dříve než dne 26. června 1959, po realizaci 63-ti letů s celkovou délkou trvání 28 h a 15 min. Zkoušky MiGu-15 SB s LR-130 komplikovaly zejména potíže s gyromagnetickým kompasem typu DGMK-3, neboť zmíněné rakety v podvěsu měly velmi negativní vliv na jeho spolehlivost. Protože díky tomu bitevní MiG-15 SB prakticky nemohl létat a nepříznivého počasí, později byl vysílač zmíněného kompasu v podobě typu PDK-3 přesunut do pravého koncového křídelního oblouku, byť ani toto nebylo možné považovat za ideální řešení (nastavené hodnoty se muselo cca každých 20 sec opravovat). Letové zkoušky bitevního MiGu-15 SB s různými konfiguracemi podvěsu se ale nakonec zatáhly až do konce roku. K tomu přitom nemalou mírou přispěl též posun data předání letounu 141169 ke zkouškám ze dne 25. května na 31. července roku 1959, který byl zaviněn problémy technického rázu. Kontrolní zkoušky skříňových raketových bloků typu SR-55 s deseti 55 mm raketami typu LR-55 se podařilo završit ke dni 17. října 1959. Poté se rozeběhly kontrolní zkoušky vlastního letounu typu MiG-15 SB v konfiguraci se zmíněnými raketomety v podvěsu. Na zmíněných zkouškách, které probíhaly v prostoru „A“ letecké střelnice Kuchyňa a byly završeny dnem 21. října toho samého roku, se přitom podílel letoun s v.č 141169. Den nato se rozeběhly kontrolní zkoušky MiGu-15 SB v konfiguraci se 130 mm raketami typu LR-130 v podvěsu. Zmíněné zkoušky přitom probíhaly paralelně s kontrolními zkouškami vlastní rakety typu LR-130. Protože zkoušky této zbraně sužovaly potíže s kryty zbraňových závěsníků, nakonec se zatáhly až do ledna roku 1960. 7. dne toho samého měsíce byl ale jeden ze zkušebních MiGů-15 SB (v.č. 141310) ztracen při tragické havárii zaviněné explozí bojové hlavice rakety typu LR-130, ke které došlo v okamžiku jejího odpalu. Kontrolní zkoušky kombinace SR-55 a OFAB-100 byly realizovány za pomoci letounu s v.č. 141167 a vzhledem k nedostatečným kapacitám OLM VZS-031 byly rozděleny do dvou etap. VZS-031 v rámci zmíněných zkoušek dostal na starost pouze měření letových charakteristik. Měření letových výkonů padlo na bedra VZLÚ (Výzkumný a zkušební letecký ústav) z Letňan. Přestože byl VZLÚ tento stroj předán dne 8. března 1960, ke zkouškám se jej nepodařilo připravit dříve než 8. dubna téhož roku. Důvodem toho se staly různé závady a v neposlední řadě též nedostatečné kapacity. Zatímco ve VZLÚ letoun 141167 vykonal celkem 12 letů s celkovou délkou trvání 10,5 h, ve VZS-031 si mezi 5. a 24. červencem roku 1960 na své konto připsal dalších 14 letů s celkovou délkou trvání 20 h. Ten samý stroj se navíc podílel, spolu s letounem s v.č. 141126, na vojskových zkouškách raketových bloků typu SR-55. Součástí zmíněných zkoušek, které zajistili piloti 34.sbold (stíhací bombardovací letecká divize), se ale stalo též bombardování. Konkrétně byla prověřována kombinace čtyř 70 kg pum typu TPU-70 a dvou prázdných PTB-400, čtyř 100 kg pum typu OFAB-100 a dvou prázdných PTB-400, čtyř 100 kg pum typu OFAB-100 a dvou PTB-400 naplněních na 150 l, čtyř 70 kg pum typu TPU-70, dvou 250 kg pum typu FAB-250, dvou trofejních 250 kg pum typu SAC-250, dvou skříňových pum typu RBK-250 s 2,5 kg protitankovou submunicí typu PLAB-2,5 a dvou imitačních pum pro značkování výbuchu jaderné pumy typu ZVAP-250. Na pořad dne se přitom dostaly též zkoušky podvěsu šesti pum najednou. Standardní pumovou výzbrojí MiGu-15 SB se ale nakonec staly pouze pumy typu OFAB-100. Dnem 23. července 1960 byly zahájeny rovněž kontrolní zkoušky rakety typu LR-130, která mezitím prošla, v přímé reakci na výše uvedenou nehodu ze dne 7. ledna 1960, revizí. V rámci kontrolních zkoušek přitom ke dni 29. července toho samého roku z křídleních závěsníků MiGu-15 SB odstartovalo celkem 152 modifikovaných raket typu LR-130. Protože bitevní MiG-15 SB splnil požadavky technického zadání, tedy vyjma max. povolených provozních násobků, v závěrečné zprávě ze zkoušek z poloviny roku 1961 stalo doporučující stanovisko pro zařazení do výzbroje ČSLA. Provozovateli všech bitevních MiGů-15 SB se staly stíhací bombardovací pluky. První z nich byly přitom založeny již v září roku 1958. Vzhledem k průtahům s vývojem tohoto modelu se ale musely více jak tři roky spoléhat vesměs na standardní stíhací MiGy-15 (S-102) a -15bis (S-103). První do standardu MiG-15 SB dopracované MiGy-15 (S-102) naše vzdušné síly převzaly ještě před 13. lednem 1961. Kuli dodatečně vyžádaným změnám v palubním vybavení ale tyto stroje musely být dodány s nekompletním palubním vybavením. První dva MiGy-15 SB v definitivním provedení měly být dle výnosu ze dne 13. lednem 1961 dodány nejpozději dne 15. února a 15. března téhož roku. Ke dni 20. února 1961 mělo být navíc, dle té samé zprávy, do plného standardu dopracováno všech 30 MiGů-15 SB ze stavu 34. sbold. Přestavby stíhacích MiGů-15 (S-102) na bitevní MiGy-15 SB probíhaly přímo v prostorách Leteckých opraven Kbely. Ty přitom měly, dle (zřejmě) revidovaných plánů, mezi zářím a prosincem roku 1961 ČSLA dodat celkem 77 do standardu MiG-15 SB dopracovaných MiGů-15 (S-102), 16 v září, 18 v říjnu, 22 v listopadu a 21 v prosinci. Ke dni 25. listopadu 1961 se ale Leteckým opravnám Kbely podařilo odevzdat jen sedm bitevních MiGů-15 SB. Dalších devět těchto strojů bylo tehdy připravováno k záletu. Původní plán na rok 1962 zněl 90 MiGů-15 SB. Později byl ale tento požadavek snížen na 68 exemplářů. Celkem brány Leteckých opraven Kbely opustilo nejméně 154 bitevních MiGů-15SB. Vzhledem k tomu, že technická životnost stíhacího MiGu-15 (S-102) činila 10 let provozu, jejich základem se staly letouny z posledních výrobních sérií s rokem výroby 1953 a 1954. Zatímco dne 1. ledna 1962 bylo ve stavu ČSLA celkem 147 bitevních MiGů-15 SB, dne 1. ledna 1965 se na inventáři ČSLA nacházelo celkem 125 těchto strojů, z toho 48 u 18. sbolp (stíhací bombardovací letecký pluk), 40 u 30. sbolp a 29 u 20. sbolp. V porovnání se stíhacím MiGem-15 (S-102) bitevní MiG-15 SB vykazoval, díky instalaci zbraňových závěsníků, vyšším čelním aerodynamickým odporem. Díky tomu za tímto svým vývojovým předchůdcem zaostával z hlediska doletu, rychlosti a obratností. Další degradaci výkonnostních charakteristik sebou přinesla podvěsná výzbroj. Z kokpitu bitevního MiGu-15 SB byl navíc horší výhled směrem dopředu. S přihlédnutím na omezený dolet bylo všechny cvičné lety s těmito stroji nutné plánovat tak, aby nepřesahovaly jednu hodinu. Z toho samého důvodu byli piloti bitevních MiGů-15 SB vycvičováni pro ničení cílů při první zteči. Při cvičení byly přitom pumy obvykle shazovány byly z výšek 460 až 1 000 m v průběhu střemhlavého letu pod úhlem 20 až 40°. Součástí cvičení se ale stalo též bombardování z horizontálního letu, a od roku 1963 též bombardování při stoupání. První ostré střely za pomoci raket typu SR-55 uskutečnili v červenci roku 1962 piloti 30. sbolp v Malackách. Piloti 20. sbolp si mohli rakety typu LR-55 a LR-130 poprvé „naostro“ vyzkoušet v dubnu roku 1963. Pravděpodobně ve stejnou dobu byl zmíněnými raketami vyzbrojen též 18. sbolp. Zda se rakety typu LR-55 a LR-130 staly též součástí zbraňového arsenálu 2. a 6. sbolp není však známo. Střelby za pomoci zmíněných raket byly prováděny ze vzdálenosti 500 až 1 000 m od cíle při sestupném letounu pod úhlem 10 až 30° rychlostí 460 až 500 km/h. Střelby salvou 40-ti raket typu SR-55 se prováděly prakticky jen při zkouškách nebo při ukázkách v rámci některých vojenských cvičení. Při běžných cvičení byly obvykly prováděny střelby na cíl pouze za pomoci jen jedné rakety typu LR-55. Střelby dvěma raketami tohoto typu odpálenými najednou (každá z jedné raketnice typu SR-55) již nebyly tak časté. Zatímco salva 10-ti, resp. 40-ti, raket typu LR-55 dokázala pokrýt plochu o rozměrech, 25 x 15 m, resp. 35 x 35 m, salvou čtyř těžších raket typu LR-130 bylo možné zasáhnout plochu s rozměry 15 x 15 m. Služba MiGů-15 SB u našich vzdušných sil nebyla dlouhá. Tak např. u 20. a 28. sbolp začaly tyto stroje již od roku 1964 postupně nahrazovat dvoumachové stíhací-bombardéry typu Su-7BM (Fitter A) a Su-7BKL (Fitter A). Vyřazené MiGy-15 SB byly vesměs likvidovány. K jiným útvarům byly tyto stroje předávány s největší pravděpodobností jen vyjímečně. Některé z nich však svůj život skončily jako statické exponáty před branami regionálních aeroklubů. Dne 1. října 1966 se bitevní MiGy-15 SB nacházely již jen u 18. sbolp (33 ks), 30. sbolp (33 ks) ve výcvikové základně Malacky (10 ks). Protože již šlo o beznadějně morálně i technicky zastaralou techniku, s jejich úplným vyřazením se tehdy počítalo v letech 1967 až 1968. Tak např. 18. sbolp byl definitivně zrušen dne 1. září 1967. Mezitím, v květnu roku 1967, celkem 13 MiGů-15 SB ze stavu tohoto pluku přelétlo do Kbel. Zde měly být tyto stroje připraveny k exportu do Egypta a Sýrie. Zda byly skutečně vyvezeny, není však známo. Každopádně dne 25. července 1968 se na inventáři ČSLA již nenacházel jediný bitevní MiG-15 SB. Poté poslání těchto strojů převzaly obdobně modifikované letouny typu MiG-15bis (S-103), známé jako MiG-15bis SB. Bitevní letouny typu MiG-15 SB a MiG-15bis SB se přitom staly jedinými letouny sovětské konstrukce ČSLA, které byly vyzbrojené raketami naši konstrukce a výroby.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně 154 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-15)

Uživatelé:  pouze ČSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Motorlet RD-45F (M-05) s max. tahem 2 270 kp a dva odhazovatelné urychlovací bloky s raketovým motorem na TPL typu Konstrukta Trenčín SRP-1 s tahem po 956 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-3NM a jeden bombardovací zaměřovač typu PBP-1b (jejich instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NS-23KM se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj přepravovaná na třech párech křídelních závěsníků – čtyři 130 mm neřízené rakety typu LR-130 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), čtyři raketnice typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), čtyři 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), šest 100 kg tříštivotrhavých pum typu OFAB-100, dvě 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na středním páru) a čtyři 130 mm neřízené rakety typu LR-130 (na vnějším a vnitřním páru) nebo dvě 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na středním páru) a čtyři raketnice typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 (na vnějším a vnitřním páru)

Poslední úpravy provedeny dne: 13.4.2014