Mikojan-Gurjevič MiG-29KR (iz.9.41R) a MiG-29KUBR (iz.9.47R)

Typ:  modifikace exportního palubního víceúčelového bojového letounu typu MiG-29K/KUB pro Ruské VMF

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci protivzdušné obrany uskupení námořních plavidel, ničení pozemních a hladinových cílů, obrana námořních útočných letounů před vzdušným napadením, vzdušný průzkum, poskytování paliva za letu jiným letounům a (v případě dvoumístného modelu MiG-29KUB) výcvik pilotů

Historie:  Jediným bojovým letounem začleněným do palubní letky jediné dokončené letadlové lodě projektu 1143.5 (Kuznetsov class) v podobě plavidla Admirál Kuzněcov, které bylo do výzbroje VMF zařazeno v roce 1990, se stal těžký přepadový stíhač typu Su-33 (Flanker D). S přihlédnutím na skutečnost, že byl konec technické životnosti těchto strojů stanoven na rok 2015, dne 29. února 2012 si Ruské VMF objednalo 24 středně těžkých víceúčelových bojových letounů typu MiG-29K/KUB (iz.9.41/9.47), 20 v jednomístné verzi MiG-29KR (iz.9.41R) a 4 ve dvoumístné verzi MiG-29KUBR (iz.9.47R). Letoun typu MiG-29K/KUB přitom není ničím jiným, než derivátem palubního bojového letounu typu MiG-29K (iz.9.31) (Fulcrum D) vzešlým ze zadání Indického námořnictva. Důvodem volby právě tohoto typu byla nižší pořizovací cena v porovnání s těžšími letouny značky „Su“, a v neposlední řadě též skutečnost, že se, na rozdíl od typu Su-33 (Flanker D), tehdy nacházel v sériové výrobě. Svou roli v této volbě ale s největší pravděpodobností sehrála též snaha státu podržet skomírající společnost RSK MiG při životě. První sériový MiG-29KR/KUBR byl dokončen ve dvoumístné verzi MiG-29KUBR a do oblak poprvé vydal dne 15. října 2013. První čtyři sériové MiGy-29KR/KUBR, dva jednomístné MiGy-29KR (modrá 30 a 31) a dva dvoumístné MiGy-29KUBR (modrá 50 a 51), Ministerstvo obrany Ruska formálně převzalo v listopadu roku 2013, jak bylo naplánováno. Výrobní plány na rok 2014 počítaly s osmi MiGy-29KR a dvěma MiGy-29KUBR. Předání zbylých deseti objednaných jednomístných MiGů-29KR bylo naplánováno na rok 2015. První čtyři dodané MiGy-29KR/KUBR se účastnily programu státních zkoušek. Zpočátku byly tyto stroje zkoušeny v Žukovském. Později ale byly předány 929. GLIC (Státní letové zkušební centrum) z Achtubinska. Dalších deset MiGů-29KR/KUBR, osm jednomístných MiGů-29KR (modrá 32 až 39) a dva dvoumístné MiGy-29KUBR (modrá 52 a 53), Ruské VMF formálně převzalo na konci roku 2014. Všechny zmíněné stroje se nicméně až do poloviny září roku 2015 nacházely na továrním letišti závodu RSK MiG z Luchovic, aby mohly posloužit k zaškolení letového a pozemního personálu Ruského VMF. Teprve až poté, dne 17. září 2015, byly přelétnuty na domovskou základnu 859. CBP i PLS (Středisko bojové přípravy VMF), která se nachází v Ejsku. Předání zbylých 10-ti jednomístných MiGů-29KR (modrá 40 až 49) Ruskému VMF bylo uskutečněno na podzim roku 2015. Svůj veřejný debut si letoun typu MiG-29KR odbyl na výstavě Armija-2015, která se konala v červnu roku 2015 v Kubince. Zmíněné airshow se konkrétně zúčastnil letoun MiG-29KR (modrá 39). Všechny MiGy-29KR/KUBR se staly součástí letadlového parku 100. OKIAP (samostatný palubní stíhací pluk) Severní flotily s domovskou základnou Mončegorsk, který byl aktivován dne 1. prosince 2015. Do Mončegorska byly přitom všechny MiGy-29KR/KUBR ze svého dočasného působiště, které se nacházelo v Ejsku, přelétnuty ve druhé polovině roku 2016. První cvičení posádek MiGů-29KR/KUBR v komplexu NITKA (Výzkumný, vývojový a výcvikový komplex), který byl vybudován na počátku 80. let na letecké základně Novofjodorovka, která se nachází na Krymu, poblíž Saki, se konalo červnem a červencem roku 2016. Do zmíněného cvičení se přitom zapojily tři jednomístné MiGy-29KR a dva dvoumístné MiGy-29KUBR. Protože komplex NITKA nebyl tehdy technicky zcela připraven, byla zde tehdy provedena pouze série přiblížení na přistání a několik zkrácených přistání za využití záchytného háku. Zkrácený vzlet za využití tzv. skokanského můstku nacvičován nebyl. Na palubě letadlové lodi Admiral Kuzněcov letoun typu MiG-29KR poprvé přistál dne 9. srpna toho samého roku. Krátce nato se Admiral Kuzněcov vydal do doků v Murmansku, aby zde prošel opravami. Dne 15. října 2016 se pak vydal do vod Středozemního moře, k pobřeží Sýrie. Na jeho palubě se přitom kromě šesti až osmi těžkých přepadových stíhačů typu Su-33 (Flanker D) a několika bitevních vrtulníků typu Ka-52K, AWACS vrtulníků typu Ka-31R a pátracích-záchranných vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) nacházely též dva jednomístné MiGy-29KR (modrá 47 a 49) a dva dvoumístné MiGy-29KUBR (modrá 52 a 53). Jeden z nich byl ale dne 13. listopadu 2016 ztracen při havárii. To se již Admirál Kuzněcov plavil ve vodách Středozemního moře. Protože piloti 100. OKIAP tehdy ještě neměli mnoho zkušeností s činností z paluby letadlové lodi, při tomto svém prvním ostrém nasazení jsou MiGy-29KR/KUBR pilotovány převážně zkušebními piloty RSK MiG a piloty 929. GLIC, kteří se předtím podíleli na palubních zkouškách indických MiGů-29K/KUB. Poté co byl dne 3. prosince 2016 ztracen též jeden přepadový Su-33 (Flanker D), byla cela palubní letka přesunuta z paluby Admirala Kuzněcova na pozemní základnu Khmeimim, která se nachází poblíž Latakije. VMF přitom s letouny typu MiG-29KR/KUBR počítá až do příchodu palubního bojového letounu 5. generace, který vzejde z programu PMKI (Perspektivnyj Mnogofunkcyonalnyj Korabelnyj Istrebitel = perspektivní víceúčelový palubní stíhací letoun). Zmíněný stroj přitom může vycházet z bojového letounu typu T-50 z dílny JSC P.O. Suchoje, nebo z nerealizovaného bojového letounu E-721 (LMFS), který se pokoušela RSK MiG neúspěšně prosadit u VVS jako lehký doplněk těžkého typu T-50, popř. může jít o kvalitativně novou konstrukci z dílny JSC A.S. Jakovleva s charakteristikami STOL. Volba poslední uvedené varianty ze strany VMF je ale více než nepravděpodobná. Každopádně největší zkušenosti s palubními letouny v současnosti má konstrukční tým RSK MiG, a to díky programu MiG-29K/KUB.

Verze:

MiG-29KR – jednomístná bojová modifikace letounu typu MiG-29KR s instalací 630 l palivové nádrže na místo zadního pilotního pracoviště. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu je ale tvarově zcela identický s překrytem pilotní kabiny dvoumístného MiGu-29KUBR.

MiG-29KUBR – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-29KR s pracovištěm druhého pilota, které je vybaveno čtveřicí barevných multifunkčních displejů (MFD), v zadní části kabiny (na místo 630 l palivové nádrže) a plně zdvojeným řízením.

Vyrobeno:  20 sériových exemplářů modelu MiG-29KR a 4 sériové exempláře modelu MiG-29KUBR

Nosič:  - letadlová loď projektu 1143.5 (‘Kuznetsov’ class). Jediné stavebně dokončené plavidlo této třídy nese název Admiral Kuzněcov a do výzbroje VMF bylo zařazeno v roce 1990. Dle původních plánů měl Admiral Kuzněcov na své palubě hostit 18 těžkých stíhacích letounů typu Su-33 (Su-27K), 28 středně těžkých víceúčelových bojových letounů typu MiG-29K, 8 protiponorkových vrtulníků typu Ka-27, 2 pátrací/záchranné vrtulníky typu Ka-27PS a čtyři vrtulníky DRLO (AWACS) typu Ka-31.

Uživatelé:  Rusko (VMF)

Posádka:    jeden pilot (nebo pilot/žák a pilot/instruktor, v případě modelu MiG-29KUBR)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33MK s max. tahem po 5 400 kp / 9 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N010M Žuk-M se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením 5 x 5 m. Radar typu Žuk-M disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m² tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-M schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:  pasivní elektro-optické čidlo typu OLS-U. Zmíněné čidlo v sobě sdružuje IČ lokátor a laserový dálkoměr s TV zaměřovačem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od osy trupu.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 5 500 kg, přepravovaná na osmi křídleních a jednom trupovém závěsníku – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 8 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks) a Ch-35 (AS-20 Kayak) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 6 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 11 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U, 2 150 l PTB typu PTB-2150 (max. 1 ks), 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks) a tankovací jednotka typu PAZ-1MK (max. 1 ks)

* v případě modelu MiG-29KR; resp. 2 100 km/h v případě modelu MiG-29KUBR

** 1 600/2 700 km v případě modelu MiG-29KR; resp. v případě modelu MiG-29KUBR

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2017