Mikojan-Gurjevič I-301T (UTI MiG-9) / FT-2 (vzdušná zkušebna)

Typ:  speciální modifikace letounu typu I-301T/UTI MiG-9 (FT-2) zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti první vystřelovací sedačky sovětské konstrukce za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu I-310T/UTI MiG-9 (FT-2):

- instalace testované vystřelovací sedačky uvnitř modifikovaného zadního kokpitu (zadní kokpit tohoto modelu postrádá instalaci odsuvného průzračného překrytu)

Historie:  Protože bylo kabinu stíhacího MiGu-9 (Fargo), který vykazoval max. rychlostí 910 km/h, možné v případě nouze za letu tehdy standardním způsobem, tedy volným seskokem, bezpečně opustit pouze při rychlostech do 500 km/h, OKB MiG ještě v únoru roku 1947 pro tento první proudový stíhač sovětské konstrukce zpracovala projekt vystřelovací sedačky. Zmíněná vystřelovací sedačka vykazovala hmotností 128,5 kg a z konstrukčního hlediska vycházela z vystřelovací sedačky německého proudového stíhače typu Heinkel He162A. Jako první měla být zmíněnou vystřelovací sedačkou vybavena dvoumístná cvičně-bojová modifikace MiGu-9 (Fargo), která vešla ve známost pod prototypovým označením I-301T („FT“) a služebním označením UTI MiG-9. Zatímco do předního kokpitu UTI MiGu-9, který ukrýval pracoviště žáka, měla být tato vystřelovací sedačka vestavěna pod sklonem 22,5°, úhel sklonu zadní vystřelovací sedačky, na které měl zase sedět instruktor, měl činit 18,5°. Jako první měl kabinu UTI MiGu-9 opouštět žák. Teprve až poté mělo dojít k vystřelení sedačky instruktora. Praktické zkoušky zmíněné vystřelovací sedačky byly zpočátku prováděny za pomoci speciálně upraveného pístového bombardéru typu Pe-2 (Buck) (v.č. 345). Mezi květnem a srpnem roku 1947 přitom palubu tohoto stroje opustilo celkem 33 vystřelovacích sedaček. Parašutista ale seděl pouze na třech z nich. V březnu roku 1948 se do zkušebního programu zmíněné vystřelovací sedačky zapojil též speciálně upravený druhý prototyp UTI MiGu-9, známý jako „FT-2“. Přestože mezitím letoun typu MiG-9 (Fargo) ve výrobním programu závodu č.1 nahradil letoun typu MiG-15 (Fagot), další práce na toto téma se zdaleka nezastavily. V SSSR totiž tehdy ještě neměli s vystřelovacími sedačkami žádné zkušenosti, a tak se pokračování ve zkouškách první vystřelovací sedačky značky MiG, která byla šita na míru letounům řady MiG-9 (Fargo), jevilo jako nanejvýš účelné. Další zkoušky zmíněné vystřelovací sedačky měly tedy již výhradně výzkumný charakter. Poprvé byla vystřelovací sedačka (s figurínou) ze zedního kokpitu prototypu „FT-2“ odpálena dne 5. května téhož roku. Prakticky souběžně byla zmíněná vystřelovací sedačka testována též na speciálně upraveném pístovém bombardéru typu Tu-2 (Bat) (v.č. 36-48). Zkušební parašutista zadní kabinu prototypu „FT-2“ za pomoci testované vystřelovací sedačky poprvé opustil dne 14. července 1948. Tomu ale předcházelo celkem 18 katapultáží figurín. Zadní kabinu prototypu „FT-2“ jich ale opustilo jen 12. Zbylých šest z nich bylo vystřeleno z paluby letounu typu Tu-2 (Bat) (v.č. 36-48). V průběhu závodních zkoušek se podařilo uskutečnit celkem 32 zkušebních katapultáží. 17 z toho přitom připadlo na letoun Tu-2 (Bat) (v.č. 36-48) a 15 na letoun „FT-2“. Do posledně uvedeného čísla jsou zahrnuty též tři katapultáže zkušebního parašutisty. Ty byly přitom uskutečněny při rychlostech do 700 km/h. Ke státním zkouškám, které probíhaly na letišti zkušebního institutu LII, byl prototyp „FT-2“ předán dne 29. září 1948. V průběhu zkoušek státních, které se rozeběhly dne 2. října a byly završeny dnem 18. listopadu téhož roku, zadní kokpit prototypu „FT-2“ za pomoci vystřelovací sedačky opustily dvě figuríny, při rychlostech 596 km/h a 695 km/h, a tři zkušební parašutisté, při rychlostech 517 km/h (dne 7. října), 612 km/h (dne 26. října) a 695 km/h (dne 13. listopadu). Tomu ale předcházelo celkem 10 „pozemních“ katapultáží figurín. Ty byly přitom uskutečněny při přetížení 8 až 15 g. Hodnocení zmíněné vystřelovací sedačky bylo kladné. V závěrečné zprávě ze státních zkoušek tedy stálo doporučující stanovisko pro sériovou výrobu. Poté, dne 11. ledna 1949, byl prototyp „FT-2“ předán institutu GK NII VVS. Zmíněný institut jej přitom využíval k dalším zkouškám až do 19. února téhož roku. Do provozu byl tento stroj znovu uveden v květnu roku 1949. Krátce předtím, v březnu toho samého roku, institut LII znovu zprovoznil též letoun typu Tu-2 (Bat) (v.č. 36-48). Provoz prototypu „FT-2“ byl přitom definitivně ukončen ještě ten samý rok.

Verze:

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzní druhého prototypu letounu typu I-301T/UTI MiG-9)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot a jeden parašutista

Pohon:       dva proudové motory typu Kolesov RD-20 (kopie německého typu BMW 003A) s max. tahem po 800 kp

Radar:        žádný

Výzbroj:     ?

Poslední úpravy provedeny dne: 23.2.2014