Mikojan-Gurjevič iz.41 (PAK-DP)
Typ: těžký přepadový stíhací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci
Určení: ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany
Historie: Do prací na projektu perspektivního nástupce těžkého přepadového stíhacího letounu typu MiG-31 (Foxhound A), který disponuje rychlostí M=2,83 (3 000 km/h) a dostupem 20 600 m, se konstrukční tým OKB MiG pustil již na přelomu 80. a 90. let. Zmíněný stroj vešel ve známost pod pracovním označením „iz.70.1“ a byl koncipován jako poměrně rozměrná „bezocasá delta“ s délkou 32,80 m, rozpětím 19,65 m, výškou 7,36 m a max. vzletovou hmotností 70 580 kg. Specifickým znakem pro letoun typu „iz.70.1“ se stala instalace pohonných jednotek v podobě dvou 20 000 kp dvouproudových motorů typu Al-41F uvnitř společné gondoly (s lapačem vzduchu rozděleným vertikálním klínem na dva samostatné vzduchové kanály v čele a dvojicí trysek na zádi) uchycené ke hřbetu zadní části trupu. Motory typu Al-41F původně vzešly z programu MFI (MiG-39) a letounu typu „iz.70.1“ měly zajistit max. rychlost 2 500 km/h, cestovní rychlost 2 100 km/h (ve výšce 17 000 m) a dolet 11 000 km v podzvukovém režimu, resp. 7 000 km v nadzvukovém režimu. S letounem typu MiG-39 (MFI) měl ale přepadový stíhač typu „iz.70.1“ sdílet též palubní radiolokátor v podobě typu N014. Ten měl přitom disponovat max. detekčním dosahem 420 km. Ve zbraňovém systému tohoto stroje jej měl ale doplňovat též výstražný radiolokátor pro zadní polosféru s detekčním dosahem 50 km (stíhací letouny) až 100 km (bombardovací letouny). Hlavní zbraní letounu typu „iz.70.1“ se měly stát PLŘS velmi velkého dosahu typu KS-175 nebo R-37 (AA-X-13). Ty měly navíc doplňovat PLŘS krátkého dosahu typu R-73 (AA-11 Archer). Protože se ale letoun typu „iz.70.1“ stal již v roce 1993 obětí rozsáhlých škrtů ve zbrojním rozpočtu, které sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska, nakonec nikdy neopustil rýsovací prkno. Otázka náhrady přepadového stíhače typu MiG-31 (Foxhound A) kvalitativně novým strojem se dostala opět na pořad dne až v první polovině roku 2013. Důvodem obnovy vývoje nástupce přepadového MiGu-31 (Foxhound A) se stala skutečnost, že jsou letouny této kategorie pro Ruské VVS prakticky nepostradatelné. Ruské VVS totiž musí, na rozdíl od vzdušných sil jiných států, zajišťovat obranu velmi rozlehlého území. Zpracováním návrhu dálkového přepadového stíhače nové generace pro Ruské VVS, který je nyní zmám jako iz.41 či PAK-DP (Perspektivní letecký komplex - dálkový přepadový stíhač), byla přitom dne 11. dubna 2013 pověřena konstrukční kancelář RSK MiG. Projektové práce na toto téma byly začleněny do státního Programu na přezbrojení do roku 2020. Tehdejší plány počítaly s náhradou letounů typu MiG-31 (Foxhound A) letouny typu iz.41 (PAK-DP) do roku 2028. Dne 11. srpna 2014 bylo vrchním velitelem VVS sděleno, že se program PAK-DP nyní nachází ve fázi vědecko-výzkumných prací (NIR) a že do fáze zkušebně-konstrukčních prací (OKR) vývoj tohoto stroje přejde v roce 2017. Zvedení typu iz.41 (PAK-DP) do výzbroje VVS bylo tehdy plánováno na rok 2025. Dne 16. června 2017 bylo nicméně generálním ředitelem RSK MiG oznámeno, že práce na toto téma zatím mají „částečně iniciativní charakter“. Dne 24. srpna 2018 bylo prezidentem korporace OAK (Sjednocená letecká korporace) sděleno, že letoun typu iz.41 (PAK-DP) letouny typu MiG-31 (Foxhound A) ve výzbroji VVS nahradí okolo roku 2030. Dne 6. ledna 2019 bylo oznámeno, že NIR na téma iz.41 (PAK-DP) zaberou okolo dvou let. V jejich průběhu mělo přitom být definováno celkové uspořádání spolu s technickými charakteristikami. V rámci NIR na toto téma bylo mimo jiné provedeno, v letech 2017 až 2018, celkem 246 měření zmenšeného modelu letounu typu iz.41 v různých zvažovaných konfiguracích v aerodynamickém tunelu T-102 institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Podle vyjádření generálního ředitele RSK MiG, které pochází ze srpna roku 2019, měly být práce na projektu letounu typu iz.41 završeny v roce 2020. Dle generálního ředitele RSK MiG by měl zmíněný stroj být schopen operovat na hranici stratosféry a troposféry. Jeho max. rychlost by měla činit 3 675 km/h. Kromě toho by měl být schopen operovat v poloautonomním a autonomním režimu a sestřelovat hypersonické střely a kosmické družice. K ničení hypersonických vzdušných prostředků by přitom letoun typu iz.41 měl používat submuniční PLŘS, která má vzejít z programu MFRK-DP (Mnogofunkcionalnyj raketnyj kompleks dalnego perechvata = víceúčelový raketový komplex dalekého zachycení). Jako submunice zmíněné zbraně je údajně zvažována PLŘS středního dosahu typu K-77M (AA-X-12C). Střela typu MFRK-DP by se přitom měla stát součástí zbraňového systému nejen letounu typu iz.41, ale i letounu typu MiG-31 (Foxhound). Jaké bude letoun typu iz.41 mít uspořádání, není zatím známo. Měl by však být řešen jako obtížně zjistitelný (stealth). Podle zprávy ODK (Sjednocená motorová korporace) z roku 2018 by jeho pohon měly obstarávat motory typu iz.30. Letoun typu iz.41 by tedy měly pohánět identické motory, které budou pohánět bojové letouny typu Su-57 (Felon) druhé vývojové etapy. Volba motoru typu iz.30 je více než racionální, neboť sebou přináší redukci technického rizika, značnou úsporu vývojových nákladu a zjednodušení logistického zabezpečení letadlového parku VVS. Motor typu iz.30 má přitom vyšší projektovaný tah a nižší (přibližně o jednu tunu) projektovanou hmotnost než motor typu D-30F-6, pohonná jednotka MiGu-31 (Foxhound A). V srpnu roku 2020 vešlo ve známost, že se program PAK-DP již nachází ve fázi OKR.
Verze: žádné
Vyrobeno: -
Uživatelé: žádní
Poslední úpravy provedeny dne: 30.7.2021